Londýn - Jihoafrická atletka Caster Semenyaová a další sportovkyně s vysokou hladinou mužského hormonu testosteronu by v budoucnu mohly závodit bez hormonální léčby, kterou jim před pár dny nařídila Mezinárodní atletická federace.
Háček je ale v tom, že by kvůli nim musela být zřízena po mužích a ženách ještě třetí kategorie závodů, v nichž by tyto sportovkyně soupeřily.
"Myslím, že se to jednoho dne určitě stane. Patrně tak za pět až deset let," uvedl lékař IAAF Stéphane Bermon pro deník Guardian. "Já tuhle vizi podporuji, ale cítím, že veřejnost na to ještě není připravená. A my nechceme sportovce stigmatizovat, takže musíme nejprve názor veřejnosti změnit."
Verdikt IAAF, která ve středu nařídila Semenyaové a všem dalším atletkám s vyšší hladinou testosteronu od 1. listopadu hormonální léčbu, je do velké míry kontroverzní, což si myslí i samotná běžkyně.
"Jsem si na 97 procent jistá, že mě nemáte rádi, ale na 100 procent jsem si jistá, že mi je to fuk," napsala dvojnásobná olympijská šampionka v běhu na 800 metrů na Twitter.
— Caster Semenya (@caster800m) April 26, 2018
Semenyaová, která v minulosti čelila velké kritice jak od fanoušků, tak od soupeřek, se dokonce v roce 2009 nechala testovat na určení pohlaví. Výsledky ale nikdy nebyly zveřejněny.
Jihoafričanka nicméně o dva roky později musela podle nařízení IAAF podstoupit hormonální léčbu, která trvala až do roku 2015, kdy ji zrušila kvůli kauze indické sprinterky Dutee Chandové mezinárodní arbitráž. Léčbu jí ale nyní IAAF znovu nařídila.
"Ale tenhle problém je mnohem rozšířenější, než si myslíte. Mezi ženami je 'intersexuálních' atletek 140krát více než v normální populaci," tvrdí Bermon, který se tímto tématem dlouhodobě zabývá.
Podle jeho výzkumů při hormonální léčbě poklesne výkonnost takových sportovkyň o zhruba 5,7 procenta, což znamená v současném sportu, který je o marginálních rozdílech, velice podstatný rozdíl. V případě Semenyaové by to dělalo na osmi stech metrech přibližně pět až sedm sekund.
