Kdy a jaké zranění vás na několik měsíců vyřadilo z aktivní činnosti?
Při tréninku rychlosti jsem si 3. ledna v pražské hale Otakara Jandery natrhl na dvou místech zadní stehenní sval. Během několika týdnů jsem se pak postupně snažil opatrně klusat, běhat a posilovat.
Kdy jste mohl začít trénovat naplno?
Až na soustředění v Jihoafrické republice, kam jsem se vydal koncem března. Měsíční pobyt v teple jsem už absolvoval v pohodě, bez zdravotních problémů a podařilo se mi zvládnout všechno podle stanoveného plánu. Zkusil jsem si i dva tréninkové závody s rozběhem dlouhým 10 a 14 kroků a s výkony 728 a 763 centimetrů.
S jakými záměry jste vstupoval do včerejšího závodu v Turnově?
Byl to můj letošní první oficiální závod s dlouhým rozběhem, v němž by mi ke spokojenosti stačil výkon kolem 790 centimetrů. Při prvním pokusu mně rozhodčí naměřili 770 a druhý byl s přešlapem. Pro třetí rekordní skok nemám slov, něco takového jsem samozřejmě nečekal. Skočil jsem o čtyři centimetry dál, než před třemi desítkami let Mikuláš. Je to pro mě až neuvěřitelné.
Co si z tohoto vašeho rekordního výkonu pamatujete?
Skoro nic. Jen vím, že jsem se pořádně odrazil a potom se mi asi podařilo vytvořit ideální letovou pozici, o které často hovoříme s trenérem Josefem Karasem.
Jaký je vás nejbližší program?
Příští týden se představím v exhibici na jednom z náměstí v Innsbrucku a ve dnech 10. - 11. června mě čeká mistrovství republiky v Třinci. Rád bych se zúčastnil některého závodu v Diamantové lize, ale to záleží na pozvání pořadatele. V první polovině srpna pak všechny atlety čeká její letošní vrchol, kterým je mistrovství světa v Londýně.
Včerejším rekordem jste se posunul na čtvrté místo letošních světových tabulek, takže na šampionát pojedete s přáním bojovat o některou z medailí?
Kdyby to vyšlo, pak by to pro mě byla sezona snů.
