Trefa do Černého. Dva roky obnovené spolupráce si trenér Špotákové nemůže vynachválit

Jaroslav Pešta Jaroslav Pešta
16. 11. 2017 6:35
Oštěpařka Barbora Špotáková se s trenérem Rudolfem Černým rozešla po jedenácti letech v roce 2010, ale předloni se k němu zase vrátila. Říkala, že si vždy rozuměli a věřila, že jejich obnovené spojení bude před olympiádou v Riu zase úspěšné. A měla pravdu. Navzdory nemalé zdravotní překážce si z Brazílie přivezla bronzovou medaili a letos v létě ze světového šampionátu v Londýně po deseti letech dokonce kov nejcennější. "Jsem moc rád, že jsem se s Bárou zase mohl radovat z krásných výsledků," netajil v úvodu rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Barbora Špotáková a Rudolf Černý se zlatou medailí z MS 2017
Barbora Špotáková a Rudolf Černý se zlatou medailí z MS 2017 | Foto: ČTK

S jakými představami jste se po pěti letech k Báře vracel?

Oba naše životy se za tu dobu hodně změnily, nicméně hned jsme se dohodli na tom, že náš tréninkový program bude takový, na jaký jsme byli zvyklí. Shodli jsme se v názoru, že i s rodinnými povinnostmi lze dosáhnout kvalitních výkonů. Nebylo to však úplně snadné, protože na podzim roku 2015 jsme si oba plně uvědomovali, že už se blíží vrcholná událost pro každého sportovce, čili olympijské hry v Riu, na které bude třeba se co nejlíp připravit.

A navíc vás začátkem olympijského roku přibrzdila její zlomenina nohy. Jak jste v tomto období řešili přípravu na sezonu?

Bylo to moc špatné. Mohli jsme posilovat jen vrchní část těla a oštěpem házet z bedny, aby se nezatěžovala noha. Bylo však velice důležité, že Bára si i za této nesmírně komplikované situace věřila, že se uzdraví a na olympiádě chybět nebude.

Do Ria pak nejen odletěla, ale dokonce si přivezla i velice cennou bronzovou medaili. Čekal jste, že dosáhne až na stupně vítězů?

Nepřekvapilo mě to, medaile mohla mít dokonce i větší hodnotu. Ale musím přiznat, že nám to přineslo obrovskou radost a zároveň i chuť do další práce.

V letošním roce jste do přípravy už vstoupili v pohodě?

Lze to tak říci. Příprava proběhla podle představ, ale bez bývalého dlouhodobého pobytu v Africe. Tedy hlavně v českých podmínkách. Rovněž musím prozradit, že na třech soustředěních strávila Bára v porovnání s jinými špičkovými sportovci jen dvě třetiny času. Je ráda doma, ale motiv pro letošní sezonu jí nechyběl. Pomoci reprezentačnímu družstvu v evropské superlize, uspět v Diamantové lize a hlavně pak na mistrovství světa v jejím oblíbeném Londýně.

A skvěle vyšlo všechno. Co byste k tomu dodal?

Myslím si, že žádný komentář k jejímu zlatému účtu není potřeba. Snad to bylo ocenění i mé opětovně vydařené spolupráce s touto vynikající sportovkyní. Když bychom hledali, co se na sto procent nepodařilo, tak asi jen to, že jako mistryně světa měla v Londýně poslat svůj oštěp aspoň o dva metry dál (smích). Nečekal jsem, že necelých 67 metrů bude stačit na zlato, takže mé nervy pracovaly až do závěrečného hodu poslední závodnice. Ve vzácně vyrovnané bitvě to mohlo kterékoliv oštěpařce ulítnout, v tom je tato disciplína nevyzpytatelná. Naštěstí se to nestalo a Bára se po dlouhých deseti letech vrátila na nejvyšší stupínek.

V jaké podobě vidíte aspoň nejbližší měsíce?

V těchto dnech už malinko začala s přípravou. Sama však své kondici věnuje dost času, aniž by potřebovala mé pokyny nebo bych ji musel řídit. Zimní příprava bude zase v domácích podmínkách, nebude chybět už tradiční soustředění v Nymburku a bude záležet na její chuti, co do svého programu zařadí. Příští rok je bez olympiády i mistrovství světa a vrcholnou akcí je "pouze" mistrovství Evropy v Berlíně. Kdo ví, třeba bude chtít po dvou náročných letech trochu povolit. Ještě jsme spolu o tom nemluvili. Zato už prozradila, že jejím přáním zůstává účast na olympijských hrách v roce 2020 v Tokiu. Zase si věří a to je dobře.

 

Právě se děje

Další zprávy