Skončil jste třetí výkonem 21,04 metru. Cítil jste, že byste to mohl ještě posunout, než přišel déšť?
Než přišel déšť, tak ano. Pak jsem věděl, že je to v háji. Zvlášť když jsem viděl, jak prší, a mračna kolem, řekl jsem si, že to je konečná. Kouli si dáte ke krku, přes malíček vám teče voda… I když jsem to napatlal všechno magnéziem, vůbec se to nechytá. Koule ujíždí.
Když déšť přerušil program, tísnili jste se s ostatními koulaři pod provizorní stříškou. Co jste si říkali?
Už předtím jsme si trochu hráli na rosničky. Říkal jsem při rozhazování Tomovi (Walshovi), že by mělo pršet v šest. A přišlo to někdy po sedmé. Nebyla tam nejdříve žádná lavička, pak nám dali lavičku s altánkem, ale bylo to malé. Všichni jsme měli mokrá ramena.
Čekal jste, že by mohla být soutěž přerušena?
Věděl jsem, že bude pršet, od prvního pokusu jsem do toho chtěl jít naplno. Byla to taková soutěž na čtyři pokusy, jsem rád, že jsem se nezranil. Kvůli divákům jsem rád, že jsem šel všech šest pokusů, ale hlavně, že jsem si v tom šestém nic neudělal.
Je to pak v mokrém kruhu nebezpečné?
Tenhle ostravský kruh je skvělý, ale znám spoustu jiných, kde by to nebezpečné bylo. Ale i tady se pak samozřejmě házelo špatně. Na kouli vám naprší, dáte si ji ke krku, klouže to a z magnézia máte bláto.
Na Toma Walshe (rekord mítinku 22,27 metru) a Michala Haratyka (21,77) jste se v závodě díval z velké dálky, že?
Tom je už dlouho nedosažitelný, je to světová extratřída. Dva (Walsh a Američan Ryan Crouser) se perou o to, kdo hodí světový rekord. Ta konkurence je vůbec obrovská. Hodím 21 metrů a jsem třetí o 70 centimetrů. Odstup tam je, ale sezona je dlouhá. Už tady několikrát bylo, že jsem házel daleko, jenže na velké akci jsem hodil méně.
Věříte, že by to letos mohlo být opačně?
Cíl pro mě je MS v Dauhá, na to se soustředím. Trochu se trápím, každý pokus je jiný. Ale věřím, že na tom zapracujeme, tělo začne poslouchat hlavu a zvedne se to.
Potěšilo vás aspoň třetí místo a skalp velkého soupeře Konrada Bukowieckého z Polska?
Samozřejmě, to potěší. Ale už při rozhazování jsem na něm viděl, že je nějaký rozladěný, on je pořád na takové houpačce. Hlavně mě těší můj výkon na začátku. Mrzí mě déšť, jsem ve fázi, kdy potřebuju hodně pokusů. Ale snad jsem dostal určitý impulz a něco se teď změní.
Jaké jsou vaše další plány?
Na konci června budu závodit na Diamantové lize ve Stanfordu v USA. Pak pojedu na dovolenou, myslím si, že to může pomoct. Po dovolené mě čeká soustředění, mistrovství republiky, nejspíš i evropský šampionát družstev, a tak dále. Bude to divoké.
Kam pojedete na dovolenou?
Mám rád Řecko. Vždycky jsem mohl na dovolenou až v září, teď bude v tom termínu MS. Chtěl bych jet na Korfu.
Jak ovlivňuje vaši sezonu fakt, že se MS v Kataru koná letos netradičně až na přelomu září a října?
Od prvních do posledních závodů je to pět měsíců. Trénovat se pořád nedá, to akorát riskujete zranění. A navíc hlava je nejdůležitější. Kdybych neustále makal, přišla by únava nebo zranění. Proto pojedu na dovolenou, doufám, že mi to pomůže. Vypnu trochu od atletiky, protože když se úplně nedaří, jsem jako zalezlý do kanálu. Pořád si nadávám, jsem nepříjemný. Občas to chce trochu pročistit vzduch.
