Jaká byla vaše letošní zima bez lyžování?
Rozhodla jsem se pro lyžařskou přestávku, ale to neznamená, že jsem lyže nechala ve sklepě. Šlo jen o to, aby si klouby, svaly i šlachy trochu odpočinuly. Celý leden jsme s manželem strávili v italském Livignu, byla jsem na startu i jednoho závodu, ale přibrzdila mě nemoc a léčení antibiotiky. Letošní lyžování jsem brala jako součást přípravy na běžeckou sezonu.
Ta pro vás začne sobotním Pražským půlmaratonem?
Kdepak, ta už začala zkraje února půlmaratonem v Neapoli, v němž jsem si vytvořila osobní rekordy na 5, 10 i 15 kilometrů a zároveň splnila limit na srpnové atletické mistrovství světa v Londýně.
Kde se připravujete v těchto dnech?
V Trutnově a potom v Hradci Králové, kde se poslední týdny různými kritickými připomínkami podílím na stavbě našeho rodinného domku (smích). Jsem totiž známá perfektcionalistka, chci mít všechno do puntíku. Příští týden v úterý se zase vydáme na 16 dní do Livigna a potom už bude následovat závěrečný trénink na květnový Pražský maraton, který je pro mě před atletickým šampionátem vrcholnou akcí.
Vyhovuje vám víc půlmaraton, nebo maraton?
Je to možná trochu divné, ale je to maraton, v němž si zvolím určité tempo a to se snažím dodržovat. Naopak půlmaraton mě bolí víc, protože se běží rychleji, naplno a není čas na nějaké zvolnění.
A jaký je pro vás rozdíl mezi lyžováním a běháním?
Lyžování je rutina a zároveň i velká dřina. Navíc ho daleko výrazněji ovlivňuje počasí. Slunce a teplo je pro mě příjemnější, než zima. V běhání jsem se našla, stalo se pro mě s rodinou smyslem života.
Tím chcete říci, že lyžování jste už dala sbohem?
To ne, zvláště když začátkem příštího roku je olympiáda v Koreji, která je pro mě velice lákavá. O mém celém programu na příští zimní období se však rozhodnu až po skončení atletické sezony. Ještě po mistrovství světa v Londýně mě čekají dva starty a teprve po nich mně mnohé prozradí především zdravotní stav a třeba i nálada či chuť se znovu pustit do náročné přípravy.
