Na hrách v Tokiu mělo Česko po 21 letech zastoupení ve finále plavecké disciplíny. Vůbec poprvé v samostatné historie se tam probojovala žena.
Barbora Seemanová byla na kraulařské dvoustovce šestá, Daniel Málek zapsal v Sydney 2000 ve finále prsařské stovky i dvoustovky pátá místa. "Sice ten výsledek nevyrovnala, ale zaplavala skvěle. Za světovou špičkou zaostává už jen nepatrně," hodnotí Málek svou nástupkyni.
"Když se podívám na výčet jejích rekordů za poslední měsíce, trochu mi to připomíná dobu, kdy jsem českému plavání dominoval já," zasměje se. "Její časy značí vynikající výkonnost, šplhá hodně nahoru. Na olympiádě za tři roky by mohl být výsledek ještě lepší," pokračuje Málek.
V Tokiu ztratila Seemanová v národním rekordu 1:55,45 na medaili jen 75 setin. "To na dvoustovce není moc, je to smazatelné v rámci přibližně půl roku tvrdé práce," soudí osminásobný medailista z mistrovství Evropy v dlouhém i krátkém bazénu.
Na evropském šampionátu v květnu Seemanová kraulařskou dvoustovku senzačně ovládla. A skvělou formu si udržuje i v druhé půlce sezony, když o víkendu překonala tři české rekordy v krátkém bazénu.
Na mezinárodní plavecké lize ISL, kde závodí za maďarské družstvo Iron, zaplavala v Neapoli čtyřstovku kraulem za 4:02,09, stovku v čase 52,31 a nejoblíbenější dvoustovku za 1:53,31.
"Nastoupila správnou cestu, stále pracuje na svých rezervách. Je vidět, jak jí sedí spolupráce s trenérkou Petrou Škábovou. Samozřejmě má na plavání talent, ale také píli, cílevědomost, vytrvalost a inteligenci. To všechno se dá ve vodě využít," vyzdvihuje Málek.
Pokud Seemanové vydrží zdraví a příprava dále půjde, jak má, očekává Málek další zlepšení časů na světových a kontinentálních šampionátech. To by znamenalo dobrý odrazový můstek směrem k Paříži 2024.
Na jarním ME se jednadvacetiletá sportovkyně postarala o první zlato z dlouhého bazénu pro české plavání po devíti letech. Tehdy prsařka Petra Chocová vyhrála padesátku. Od ME v krátkém bazénu 2013 potom česká reprezentace čekala na jakoukoliv medaili marně.
"České plavání na tom nebylo dobře. Nedařilo se, zůstávali jsme daleko za světovou, dokonce i evropskou úrovní. Hluché období trvalo skoro deset let. Ne, že by tam nebyl vůbec nikdo, ale neměli jsme závodníka, který by výrazně zavířil vodami," komentuje osmačtyřicetiletý Málek.
Seemanová je hlavní tváří, která by mohla české plavání pozvednout. "Vnímám to tak, že už se v Česku stává velkou sportovní hvězdou. Snad naláká další plavce a náš sport zatraktivní. Barčiny úspěchy by měly mít dobrý efekt," doufá muž, jenž trénuje plavce ve svém rodném Zlíně.
Vidí, že mladí sportovci nezřídka utíkají jinam. A také, že plavání srazila koronavirová krize. "Děti odcházejí ke sportům, které jim na první pohled přináší více požitků, a zavřené bazény samozřejmě nepomohly. Trénovat mohla jen nejužší špička a propast za ní se zvětšila," popisuje.
"Narušilo to přípravu a řád sportovců. Když půl roku nemůžete plavat, ztráta výkonnosti je obrovská. Špatně se to dohání. Snad už nás žádné další zavírání nečeká," uzavírá Málek.
