Praha – Lepší předčasný dárek k červencovým 36. narozeninám si nejúspěšnější český profesionální boxer Lukáš Konečný mohl jen těžko nadělit. Po dvoutýdenním vyjednávání ve středu podepsal smlouvu na zápas o titul mistra světa WBO ve střední váze s americkou hvězdou Golden Boy Promotions Peterem Quillinem.
Oba si to rozdají už 19. dubna v americké metropoli Washingtonu v hlavním televizním čase galavečera postaveného pro šlágr polotěžké divize o tituly IBF a WBA mezi nestárnoucím Bernardem Hopkinsem a Beibutem Šumenovem.
„Lhal bych, kdybych řekl, že se netěším. Uvidíme, co z toho vzejde. Od pondělí mě čeká v Německu ostrá příprava, podstoupím i nějaké krevní testy kvůli dietě. Bude to poprvé v životě, jsem na to docela zvědavý,“ řekl v exkluzivním rozhovoru pro Profiboxing.cz Konečný.
Ten oželí i rodinnou dovolenou, kdy měl ústecký tvrďák poprvé v životě vyrazit s maminkou, manželkou i třemi dcerami do Alp. První výlet v profesionální kariéře za velkou louži ale má pochopitelně přednost.
„Budu tu týden sám, tedy v Německu, takže budu mít naprostý klid. Přiznávám, že se na tu dřinu, stravu, regeneraci a vše kolem těším,“ dodal bijec, který už začal se shazováním váhy a dle zpráv ze stáje SES Boxing jeho aktuální fyzické testy naznačují špičkovou formu, přestože se udržuje v tréninku aktuálně sám.
Tak hezky po pořádku. Jak dlouho o zápase s Quillinem víte?
Už relativně dlouho. Federace WBO o jejíž titul se boxuje, se totiž již vyptávala, co se mnou je, kdy budu mít další zápas a podobně, potřebovali ode mne vyjádření. Dával jsem se dohromady zdravotně (vícekrát omílané problémy s očima, pozn. autora) a čekal až budu fit, což se sice úplně nepovedlo, ale někdy dva týdny zpět, mi manažer Ulf Steinforth volal, že má pro mě nabídku na zápas, který se svým způsobem neodmítá. Já osobně jsem se definitivně rozhodl, že ten zápas vezmu, 24. února. V pondělí jsme se domluvili s trenérem a manažerem, ve středu jsem podepsal smlouvu a poslal do Ameriky.
Dá se říct, že Quillin neměl moc na výběr? Titul obhajoval dvakrát dobrovolně, vy jste dvojka ratingu WBO, ale před vámi postavený Rubio několikrát deklaroval, že jej více zajímá pás WBC, o který se nyní také utká...
Tohle tak úplně nevím, nestarám se o to. Vím, že jsem dvojka žebříčku, to byl nejspíše i ten důvod, proč na mě federace tlačila. Já tuhle nabídku dostal, přijal, jestli je to dobrovolné, nebo povinné, je mi vcelku jedno.
Už jste to nakousl. Takže: jak jsou na tom vaše oči?
Od posledního zápasu, který jsem odboxoval loni 13. července, tedy od následujícího pondělí jsem ucítil nějaké potíže. Ty mi znemožnili se připravovat na další souboje ještě loni. Teď se to zlepšuje, věřím, že budu fit, co jiného na to mám říct. (pokrčí s úsměvem rameny)
A jak se vy osobně na tenhle zápas těšíte?
Je to šance, neříkal bych, že úplně životní, ale vím, že to bude hodně sledované. Všichni si myslí, že Amerika je boxerský pupek světa, pro mě to ale bude už čtvrtý duel o titul mistra světa. Takže ok, tentokrát se o něj prostě jen utkám v pupku světa. Ale nebudeme si nic nalhávat, že to zajímavé určitě je, soupeř patří do stáje Golden Boy Promotions, takže určitě se pochopitelně těším.
Ne tak úplně životní zápas za životní peníze?
Žádná super bomba, jakou by asi čekali fanoušci, to není, ale určitě jsou to velmi slušné peníze, kvůli kterým se mi vyplatí do zápasu s Quillinem jít. Asi se dá říct, že to jsou největší peníze za zápas, co jsem kdy dostal, ale že by to třeba dvojnásobně a více převyšovalo částky za souboje s Dzinzirukem, nebo Bajsangurovem (dle tehdejšího kurzu cca 1,2 až 1,5 milionů korun, pozn. autora), to ne.
Takže 5 milionů dolarů, což je v posledních dvou letech tradiční částka, kterou dostávají soupeři Floyda Mayweathera, to není?
To bohužel není. Kdyby to tak bylo, tak se s tebou ani nebavím, nesedím tady v BBC a nedělám tu trenéra. Ne, kecám, trénování mám rád, když můžu buzerovat svěřence, ale s tebou bych se nebavil. (Smích)
Už jste s trenérem Dirkem Dzemskim řešili jména sparingpartnerů?
Zatím nic konkrétního nepadlo. Každopádně vím, že Štěpán Horváth tady bude 11. dubna na Heroes Gate boxovat o mistra republiky ve střední váze s Toljou Hunanjanem a já mu budu chtít nějak pomoct. Takže jakmile to půjde, tak bych měl začít spárovat s ním, rád bych ho s sebou vytáhl do Německa. Další jména nevím, je jasný, že budeme muset vybrat soupeře, kteří jsou Quillinovi podobní. A poslední ostré sparingy absolvuji v Americe, trenér tam chce letět kvůli aklimatizaci už dva týdny před zápasem.
Vaším věčným tématem byla vždycky i váha. Jelikož skončila firma Dieta Praha, nebudete se moct spolehnout na své „oblíbené“ krabičky...
To je pravda. Budu ale vycházet z toho, co jsem se naučil, protože váhu dělám už skoro sto let. S Dietou Praha jsem byl hrozně spokojený, napadlo mne přejít jinam, ale nakonec jsem tak neudělal. Zvládnu to bez krabiček, manželka mi vaří, já vím, co jíst mám a co nemám. Myslím, že s ohledem na to, co mne čeká se dokážu ohlídat.
Dělání váhy je docela čerstvým tématem, nyní s ní měl problém Orlando Salido, nevyhnul se jim ale například i Juliu Cesar Chavez a další známá jména. Vám se nikdy nestalo, že byste limit neudělal?
Ani v amatérech a ani mezi profíky se mi nikdy nestalo, že bych limit neudělal. Spíše než to, že bych váhu neudělal, tak bych zkolaboval, což ale nakonec vyjde nastejno. Prostě kdybych měl s vahou problémy, tak bych to doháněl jinak – ne úplně ideálními metodami – takže by to mohlo mít následky, ale nemůže se stát, že bych neudělal váhu. Vím, co a jak, mám nějakou zodpovědnost, takže tu váhu vždycky udělám.
Berete jako výhodu fakt, že jasným favoritem bude hvězda pořádající stáje Peter Quillin?
Určitě! Nevím, jak on se umí vypořádat s tlakem, ale pro mě bude hrozně příjemné, že tam jedu udělat zázrak, že nikdo po mě nechce, abych vyhrál, nikdo to ode mne ani moc nečeká. Jedu tam překvapit. Vím, co jsem za člověka a vím, že překvapit mohu. Už před zápasem s Dzinzirukem na mne byl hodně slabý kurz a říkal jsem, že ten kurz je špatný a že jsem schopný jej porazit. To se sice nepovedlo, ale většina ví, jak ten zápas probíhal. Takže když něco řeknu, tak to platí.
V Americe jste sice nikdy mezi profíky neboxoval, přesto jste bez přehánění extrémně zkušený boxer i z velkých, titulových soubojů. Atmosféra zámořského gala by na vás dolehnout neměla...
Určitě ne. Spíše si naopak myslím, že mi ta atmosféra pomůže k výkonu. Bude to pro mě výhoda. Navíc do toho zápasu půjdu uvolněný, jsem de facto smířený s tím, že to bude v případě porážky můj poslední zápas kariéry a upřímně mi to ani nějak už nevadí. Pokud neudělám nějaký super výkon, nebo nevyhraji, tak na box kašlu.
Máte to v hlavě postavené třeba tak, že byste se ještě poté rozloučil s českými fanoušky doma?
Bude záležet na zdraví. Pokud budu v pohodě, tak bych to možná udělal. Na druhou stranu jsem toho dokázal hodně, udělal hodně super zápasů, získal hodně titulů, jestli skončím prohrou, tak co. Bude to po velkém zápase na velkém galavečeru o titul mistra světa proti obhájci, ne po souboji, kde by mě zaskočil nějaký outsider. Takže čert to vem. Že člověk prohraje, to se prostě stává a hotovo. Pokud prohraji zaslouženě, tak mi to vadit nebude. Pokud by to bylo jako v těch titulových soubojích, co jsem prohrál, tak by mě to fakt štvalo, ale zase by to asi znamenalo, že mi titul mistra světa prostě není přán. Myslím, že moje kariéra, ať už bude zakončená jakkoliv, byla dobrá. Samozřejmě by bylo hezčí ji zakončit titulem mistrem světa. Zase by to byl trošku průšvih, že kdybych ten titul získal, tak bych ho musel obhajovat a to se mi skoro ani nechce. (Usmívá se)
Takže si nedovedete představit „konec na vrcholu“? Odejít do důchodu jako úřadující mistr světa?
Pokud vyhraji, tak končit nebudu. To bych musel mít smrtelné problémy. Ano, pokud bych vyhrál se štěstím, vrátil se problém s očima, tak se na to taky vykašlu. Nechci riskovat zdraví a to, že bych pak prohrál s někým slabším, to bych tu kariéru raději vážně ukončil. Ale to jsou všechno kdyby.
Jak ty se vlastně stavíte k tématu „Končit na vrcholu“? Někteří to berou jako správné, někteří tvrdí, že konec na vrcholu je hloupost.
Myslím, že hodně záleží i na financích a podobně. Jak je kdo zajištěný, u nás v bojových sportech asi na vrcholu nikdo nekončil, těžko soudit. Já taky přemýšlím, co a jak s penězi. A boxerské zápasy jsou šance, jak je vydělat. Neříkám, že snadno, ale vím, jak na to, je to slušná pomoc, takže se člověku končit nechce. Pokud by mělo jít o zdraví, tak logicky skončím. Je ale třeba se na to dívat i trochu jinak. Když to vezmu za sebe, tak mám rodinu, za kterou nesu zodpovědnost. Je to blbé, ale dokážu si představit, že bych si za slušné peníze udělal občas nějakou tu ostudu. Dokážu se do kůže těch borců vžít. Nejde o prachy samotné, jde o to, aby byla rodina v klidu, aby nestrádaly děti, aby si mohli dětství užít, abych je třeba neobíral o lyžáky a podobné věci. Já mám děti tři, takže mě stojí rodina docela dost peněz, dobře chápu ty lidi, kteří na podobné aktivity někdy peníze nemají a děti na ten lyžák nepošlou. A to já dopustit nechci, i když jsem na to připravený, že se to stát může.
Kvůli zajištění rodiny máte své podnikatelské aktivity?
Přesně. Připravuji se na konec sportovní kariéry už relativně dlouho a snažím se dělat i další věci. Jestli to stačit bude, nebo ne, ukáže čas. Máme (rodina) nějaké životní náklady, investice do podnikání také nějaké byly, takže nyní bude záležet, jak se bude dařit dále. Nebudu lhát, že tento zápas je pro mě příjemný v tom, že bych si měl vydělat a mohl mít třeba na rok od nějakého finančního tlaku naprostý klid. Uznávám, že aktuálně se mi ale daří, už dlouho jsem nedostal do nějakých problémů, které dříve nastaly v okamžiku, kdy mi odpadl nějaký zápas. Nebylo to nic příjemného, ale poslední dobou – zaklepu to – peníze na život a věci okolo mám.
To je předpokládám pozitivní. Jít do zápasu s čistou hlavou. Dá se říct, že i díky tomu jste mohl nyní vlastně více jak půl roku stát a nebyl pod tlakem, jako dříve při tahanících s Dzinzirukem, či Bajsangurovem...
Ano, nemusel jsem se do dalšího zápasu nezbytně hnát. Nyní souboj s Quillinem, respektive finance za něj, beru jako příjemný bonus.
Když pomineme peníze. Berete duel s Quillinem jako odměnu za svojí dlouhou kariérou? Prostě završit ji velkým, titulovým zápasem na velkém, americkém večeru?
Skoro to beru tak, že je to je zápas pro lidi kolem. Všichni kolem mne o Americe neustále mluvili, i vy novináři jste se mě na ni často ptali. Takže teď už je jasno. V Americe si prostě zaboxuji. (úsměv) Navíc jsem si teď vzpomněl, že pokud bych vyhrál, tak je ve smlouvě opce na moje další tři souboje s Golden Boy Promotions, což mě vlastně staví v takovém případě do celkem jasné pozice.
Když si vybavím Zavecka, Kovacse. Vypadá to na tradiční podmínku Golden Boy Promotions, když nabízejí cizím soupeřům souboje se svými svěřenci...
Ano, je to standardní postup, oni se tím vlastně decentně jistí své investice. Když jim sundám jejich kluka, tak chtějí mít zajištěno, že ten zázračný soupeř bude boxovat pod nimi a pomůže jim vydělat nějaké peníze zpět.
Zároveň se dá říct, že verdikty, respektive dění v ringu je v Americe čistější, než v Evropě. Neříkám, že se tam neotáčí zápasy, ale v těch top duelech se prostě vyloženě „prasárny“ nedělají?
On je šampión, boxuje doma, takže pokud to bude vyrovnaný zápas a vyhraje, tak já s tím budu smířený. To říkám na rovinu, přece nemůžu čekat, že mi tam bude někdo pomáhat? Sice mě taková porážka mrzela, ale vnitřně budu se sebou spokojený. Ale máš pravdu v tom, že tam úplně strašné zářezy nedělají. Jasně občas se stane, že otočí výsledek, ale co jsem zvyklý za svojí kariéru z Evropy, tak oproti tomu to bude v Americe asi na pohodu.
Večer je postavený pro hlavní zápas mezi Bernardem Hopkinsem a Beibutem Šumenovem. Jak moc vás láká, že se osobně setkáte s takovou legendou?
Tohle jsem nikdy neřešil, i když opět nebudu zastírat, že je příjemné někoho takového potkat. Jsem rád, že ho uvidím, ale více to neřeším. Stejně jako on jsem i já profesionální sportovec, soustředím se na sebe a hotovo.
A nebojíte se, že vás zaúkolují kamarádi, známí, abyste jim přivezl podpisy a podobně?
(Směje se) Jestli ano, tak mají stejně smůlu. Nebude tam čas, abych sbíral podpisy a fotky. Nejsem člověk, který by podobné věci vyhledával a sbíral. Snad jedinou výjimkou je společná fotka s Karlem Gottem, za tu jsem strašně rád, ale jinak to fakt neřeším. Spíše jsem rád uvnitř, že jsem někoho takového potkal, než abych se s ním fotil a pak chlubil.
Mě tak napadá, že jste si s Hopkinsem v nečem podobní. Vy se angažujete coby promotér, on je kromě vlastní kariéry také sportovním ředitelem Golden Boy Promotions...
(Smích) No, trošku, vzdáleně to podobné je. Ale Hopkins asi nemá tolik řešení a organizování, jako mám já, respektive u něj je to asi trochu něco jiného, bude pod jiným tlakem a co si budeme povídat, řeší asi trochu jinak velké akce. Ale každý nějak začíná a každý má něco. Prostě tady je to z velké části také o tom, že box je trochu někde jinde, než tam.
