Praha - Blíží se den D. To jest den, kdy český cyklista Roman Kreuziger předstoupí před tribunál Mezinárodní sportovní arbitráže (CAS), rozhodčího orgánu, který je zřízen při sídle Mezinárodního olympijského výboru v Lausanne.
A tam se bude řešit, jestli údaje z jeho tzv. biologického pasu svědčí o tom, že porušil dopingová pravidla, nebo ne.
"Argumenty jsou na mé straně," míní český cyklista, kapitán stáje Tinkoff-Saxo. Před časem na podporu svého tvrzení absolvoval dokonce test na detektoru lži.
V jeho kauze jde o miliony, podobně jako v příběhu rychlobruslařky Claudie Pechsteinové. Velká kamarádka a zároveň soupeřka Martiny Sáblíkové totiž nedávno vyhrála v Německu soud, jehož verdikt přinejmenším zpochybnil dosud plně uznávanou autoritu Mezinárodní sportovní arbitráže (CAS). A naznačil případné nové cesty vývoje podobných sportovních kauz.
Průtahy: UCI žádá o odklad na květen
Začněme ale celé to klubko rozmotávat postupně. Kde začít? Třeba u data Kreuzigerova slyšení v Lausanne. "O termínu se ještě dohadujeme. CAS navrhoval duben, my s tím souhlasili, ale druhá strana, tedy Mezinárodní cyklistická federace (UCI) a Mezinárodní antidopingová agentura (WADA), žádají o odložení na květen. To nám přijde jako zbytečný průtah, takže celá věc je v řešení," vysvětluje Jan Šťovíček, český expert na sportovní právo, který v kauze Kreuzigera zastupuje.
Co se vlastně stalo? Mezinárodní cyklistická federace (UCI) loni Romanu Kreuzigerovi pozastavila činnost, a to na základě výchylek v jeho biologickém pasu. Znemožnila mu tak mimo jiné start na Tour de France.
Případem se pak zabývala rozhodčí komise Českého olympijského výboru, která v září konstatovala, že závodník dopingová pravidla neporušil.
Tím se mu opět uvolnila činnost, a Kreuziger proto například před nedávnem mohl absolvovat etapy závodu Okolo Ománu.
Proti verdiktu rozhodčí komise ČOV se ale UCI a WADA odvolaly k mezinárodní sportovní arbitráži (CAS).
Kreuziger se na slyšení v Lausanne intenzivně připravuje. Absolvoval mimo jiné vyšetření na detektoru lži. Závodník prozradil, že odpovídal na tři klíčové otázky.
1. Dopoval jsi někdy?
2. Podstoupil jsi někdy krevní transfuzi, abys zvýšil svou výkonnost?
3. Užil jsi někdy EPO?
Na každou z nich odpověděl: "Ne."
"A u všech tří otázek detektor potvrdil, že mluvím pravdu. Opakuji: nejsem podvodník ani lhář a nikdy jsem nedopoval," uvedl Kreuziger na svých webových stránkách.
"Výsledek toho testu použijeme v Lausanne jako podpůrný argument," říká Šťovíček, který Kreuzigera zastupuje. "Ten test probíhal tady u mě v kanceláři, prováděl ho renomovaný anglický expert Terry Mullins. A říkal mi, že snad ještě nikdy od nikoho nedostal odpověď, kterou by ty přístroje vyhodnotily s takovou přesvědčivostí jako u pana Kreuzigera. Ta čísla si nepamatuji z hlavy, ale možnost, že by lhal, vyčíslil expert jako opravdu mizivou, snad v rovině tisíciny promile."
Nejde jen o čest. Také o miliony
V roce 2012 měl právník Šťovíček jistý podíl i na jedné olympijské medaili z Londýna. Podařilo se mu totiž z jiné dopingové kauzy "vysekat" Jana Štěrbu, který byl oporou bronzového čtyřkajaku (více o kauze zde). I tehdy byla ve hře arbitráž v Lausanne a sporný výklad dopingových pravidel.
"Ano, obě ty kauzy ukazují na jisté nedostatky antidopingových předpisů, které pak otevírají možnost ke spekulacím," přitakává Šťovíček. "V tom Štěrbově případu zakazovaly řády asi 20 zakázaných stimulantů a spolu s nimi pak i další stimulanty s podobnou chemickou strukturou nebo biologickým účinkem. A do toho prostě můžete zahrnout cokoli..." Štěrbův případ tehdy postupně řešily tři různé instance a každá došla k jinému rozhodnutí. CAS nakonec Štěrbovi udělil jen napomenutí a umožnil mu na OH v Londýně startovat.
Kreuzigerův problém spočívá v jeho tzv. biologickém pasu. Do něj se v dlouhé časové řadě zanášejí údaje naměřené v jeho organismu a sledují se pak výchylky hodnot. "Ten biologický pas bohužel nemá jasná pravidla, kdy je norma porušena a kdy ne, to záleží na volném uvážení skupiny znalců. A jejich názory se mohou významně lišit," říká Šťovíček.
"Já si myslím, že pro WADA by to mohlo být podnětem k tomu, aby normy trochu upravila. Když máte někoho trestat za porušení předpisů, tak by měly být zcela jasné. Nastíním příklad: Pokud během 14 dnů stoupne hladina hemoglobinu o víc než pět procent, tak to doping je, když o míň, tak to doping není. Jenže podobné jasné hranice v těch předpisech prostě chybí," upozorňuje Šťovíček.
Cyklistiku v uplynulých letech poškodila řada odhalených dopingových případů, v první řadě pak kauza Lance Armstronga.
"Mluvili jsme o tom s Romanem, říkal, že teď to funguje úplně jinak než dřív. Mimo jiné proto, že nové vedení UCI zavedlo za doping opravdu smrtící tresty. Vedle zastavení činnosti totiž z dopingu usvědčeným závodníkům vyměřuje i vysoké pokuty, jde o průměrný roční plat za poslední tři roky. A teď si uvědomte, že příjmy té absolutní špičky, kterou tvoří Contador či Valverde, se pohybují v řádech milionů eur," říká Šťovíček.
Roční příjem Romana Kreuzigera se odhaduje řádově někde na úrovni milionu eur, tedy zhruba 27 milionů korun.
Pechsteinová zasadila systému úder
Jak dopadne u CAS v Lausanne český cyklista Kreuziger, to se teprve uvidí. To německá rychlobruslařka Pechsteinová tam svou kauzu, která je té Kreuzigerově v lecčems podobná, prohrála. Ale její příběh pokračoval dál. A dnes má z jeho vývoje zamotanou hlavu celé sportovní právo.
Otevřel se zajímavý precedens. A nelze vyloučit ani variantu, že Němka prošlapala cestu, po níž se případně může vydat i Kreuziger. Stejně jako on neměla ani pětinásobná olympijská vítězka nikdy pozitivní dopingový nález.
V roce 2009 ale přinesl jisté výchylky pomocný krevní test, na jehož výsledky Pechsteinová sama upozornila. "Udala" se přitom s dovětkem, že ony výchylky má na svědomí dědičná anomálie. Následně ji šokoval dvouletý trest zákazu činnosti, který posléze potvrdil i CAS, tedy arbitráž v Lausanne.
"Poté se odvolala ke švýcarskému soudu a neuspěla. Nevzdala to a zkusila ještě německý soud, kde zpochybnila průkaznost dopingu prostřednictvím krevního profilu. A co je ještě zajímavější, napadla i princip fungování sportovní arbitráže v Lausanne," rekapituluje průlomovou kauzu Jan Šťovíček.
Pechsteinová napsala do žaloby, že jako sportovkyně by dobrovolně a bez tlaku okolností nesouhlasila s tím, aby její kauza byla podřízena rozhodovací pravomoci CAS.
"Jako občan státu máte zákonné právo na to, aby váš případ řešil normální soud. Toho práva se můžete vzdát a svěřit se do péče rozhodčího soudu, ale musíte to udělat dobrovolně," vysvětluje Šťovíček.
Cesta rozhodčího soudu, tedy i mezinárodní arbitráže CAS, je výrazně rychlejší než dlouhá jednání u standardních soudů, což je pro sportovce, jimž kvůli justičním průtahům mohou utéct nejlepší roky kariéry, důležitý faktor.
Navíc ale cestu kauz do Lausanne předpokládají i předpisy sportovních federací a asociací. "A Pechsteinová u německého soudu prokázala, že aby mohla vykonávat svoje povolání, tedy bruslit, musela akceptovat celý disciplinární systém Mezinárodní bruslařské federace ISU, což soud vyhodnotil jako nátlak a diskriminaci, při níž ISU zneužila svého monopolního postavení," pokračuje Šťovíček ve výkladu.
Chce po ISU odškodné. A ne málo
Sportovní svět už je tak postaven, že jednotlivá odvětví zastřešuje zpravidla jedna, tím pádem monopolní, mezinárodní asociace. "To soud bere v úvahu, ale tady zdůraznil, že této skutečnosti nesmí zneužívat," vysvětluje Šťovíček.
Bavorský zemský soud už pravomocně rozhodl ve prospěch Pechsteinové. A ta nyní bude chtít po Mezinárodní bruslařské federaci ISU náhradu škody ve výši 4,4 milionu eur (120 milionů korun).
Pechsteinové se dostává velké podpory také od Německého olympijského výboru (DOSB). Jeho předseda Alfons Hörmann uvedl, že pět oslovených nezávislých expertů z řad lékařů uvedlo, že tvrzení o dopingu Pechsteinové se nedá z medicínského hlediska doložit.
"Experti, které jsme oslovili, došli k jasnému verdiktu. A to, že v případu Pechsteinové je oprávněně hodně otazníků," uvedl Hörmann. "Apelujeme na ISU, aby zvážila otevření případu," dodal šéf zastřešující organizace německého sportu.
"Podstatné je, že výrok německého soudu padl podle práva Evropské unie, a to má samozřejmě dalekosáhlý dopad, v podstatě pro všechny členské státy EU. Kdyby teoreticky pan Kreuziger prohrál u CAS, může se, stejně jako Pechsteinová, obrátit na civilní soud ve své zemi a dovolat se zde precedentu německých soudů ve věci zmíněné rychlobruslařky. A český soud pak bude v podstatě rozhodovat podle stejných právních principů," míní Šťovíček. "CAS každopádně čeká řada reforem, bude se s tím muset nějak vypořádat."
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
