Myšlenky na "Ligu mistrů", ale i boj o diváky. Hlavním problémem českých dostihů zůstává financování

Martin Cáp Martin Cáp
20. 6. 2017 19:40
Představte si, že by pět českých fotbalových klubů během jednoho týdne uhrálo body v evropských pohárech. Nebo pět Čechů najednou v závěrečné fázi některého z tenisových grandslamů. Co v jiných sportech může působit jako nádherně přestřelená fantazie, je v dostihovém sportu realitou. Jen to zatím není schopen "prodat" sponzorům a veřejnosti. Ke škodě plnokrevníků i lidí kolem nich.
Ilustrační foto
Ilustrační foto | Foto: ČTK

Praha - Že ve stájích tuzemských majitelů a trenérů podupávají stále lepší koně, kteří na evropských závodištích už dávno nejsou do počtu, znovu dokázala druhá polovina května. Během pěti dnů se pěti různým koním v českém majetku podařilo umístit se na předních pozicích ve velkých západoevropských dostizích kategorie "blacktype", které lze jejich prestiží a významem srovnat s fotbalovou Ligou mistrů.

Ryzák Wireless v barvách brněnského podnikatele Milana Kříže vyhrál velký dostih na pařížské dráze Maisons-Laffitte, klisna Partyday v majetku rodiny Veselých byla těsně druhá v Dortmundu a slavný "Coppa d’Oro" na milánském závodišti v bezprostřední blízkosti fotbalového svatostánku San Siro skončil českým doběhem "raz-dva" v pořadí Trip To Rhodos - Shaywan.

Úspěchy podobného kalibru vozí domů i překážkoví koně - svěřenci Josefa Váni jdou v italském Meranu od vítězství k vítězství a české barvy bodují stále častěji i v dříve nedostižné Francii. Trenérka Štěpánka Myšková a její manžel Jaroslav v roli žokeje na jaře šokovali pařížské závodiště Auteuil, když jejich vraník Capferret těsně zvítězil ve steeplechase o 70 tisíc eur. Zatímco ještě před deseti lety špičkové stáje v zimě nabíraly síly a čekaly na zahájení české sezony v dubnu, nyní mnoho z nich funguje celoročně. V prvních pěti měsících letošního roku tak čeští koně přivezli ze zahraničí bezmála 17 milionů korun na vydělaných dotacích a mezitím na mezinárodní scéně získávají více peněz než doma.

Více peněz ze sázek

Pro mnoho stájí jsou pravidelné výjezdy na mezinárodní scénu existenční nutnost. Navzdory stále vyšší kvalitě tuzemských plnokrevníků totiž dostihy nezažívají právě zlaté časy. Jestliže se před patnácti lety na českém území konalo 73 dostihových dnů na čtrnácti různých závodištích, loni to bylo už jen 57 dostihových dnů na jedenácti závodištích. Celému odvětví se podařilo proplout ekonomickou krizí a se zhruba 1100 registrovanými dostihovými koňmi a 450 stájemi si udržet dřívější širokou základnu, která v rámci střední Evropy nemá srovnání. Otázka však zní, kudy dál a jak se vyhnout podobné generační krizi, jakou zažívá například český hokej.

"Situace momentálně není jednoduchá," souhlasí ředitel Dostihového spolku Pardubice Martin Korba, který nejslavnějšímu tuzemskému závodišti šéfuje druhým rokem, a má tudíž výhodu manažerského pohledu zvenku. "Od lidí, kteří se kolem dostihů a chovu anglického plnokrevníka pohybují dlouhá léta, slýchám, že problémy řeší i množství zahraničních zemí. Pokud zůstaneme u překážkového odvětví, ubývá majitelů koní, ale máme problém i s žokeji. Mladá generace jezdců neroste v takové šíři, jak bychom potřebovali," vysvětluje.

Klíčovým problémem dostihového sportu zůstává financování. Na vyplacených cenách pro nejlepší aktéry dostihů se v posledních sezonách inkasuje 45-50 milionů ročně. Drtivou většinu těchto sum získávají řídicí organizace Jockey Club a jednotlivá závodiště ze sponzorských peněz, část vzejde z přihlašovacích a registračních poplatků uhrazených samotnými aktéry dostihů. Sumy proudící do odvětví zvenku však v posledních deseti letech významně klesají, neboť i řada sponzorů se rekrutuje z řad majitelů stájí a lidí spojených s koňmi.

Nejčastějším úborem na tribunách už šortky a žabky naštěstí nejsou.
Nejčastějším úborem na tribunách už šortky a žabky naštěstí nejsou. | Foto: Getty Images

Sázky - dominantní zdroj dostihových financí ve většině zemí světa - hrají v Česku jen marginální roli, neboť tuzemská legislativa v čele s loterijním zákonem se k dostihům dlouhá léta stavěla macešsky. Ani v současné době zákon neukládá sázkovým společnostem sebemenší povinnost vracet část obratů do dostihů, jak je běžné v západní Evropě. Celému odvětví tak nezbývá než se v budoucnu chopit rýsujících se příležitostí na poli internetových sázek a snažit se navázat spolupráci se silnými hráči ze zahraničí. První z nich, francouzská jednička Pari Mutuel Urbain (PMU), se začíná v Česku rozhlížet v aktuální sezoně, kdy bude nabírat sázky na dva dostihové dny v Praze a Mostě a také na Velkou pardubickou.

Finanční injekci zvenčí - ať už ve formě sázkových příležitostí, nebo nových partnerů na poli sponzoringu - přitom české dostihy potřebují jako sůl. Udržet sportovní úroveň a motivovat největší české hvězdy ke startům na domácí půdě lze pouze postupným navyšováním dotací vrcholů sezony.

Trh s dostihovými koňmi nefunguje

"Rodinným stříbrem" a nejsilnější značkou tuzemských dostihů nadále zůstává Velká pardubická. V rovinovém odvětví si drží svou prestiž pětice tzv. klasických dostihů pro tříleté koně v čele s Českým derby a před třemi lety založený Evropský pohár žokejů v pražské Velké Chuchli. Vzestup zaznamenává hipodrom v severočeském Mostě, velký potenciál má závodiště Karlovy Vary, které si jako jediné zachovalo původní secesní kulisu s tribunami z roku 1899.

Prakticky v každém regionu jsou také malá sezonní závodiště, kde se zejména v letních měsících konají jeden až dva dostihové dny s rovinovými i překážkovými dostihy. Na tuto soustavu a množství konaných dostihů je navázána řada pracovních míst. V Česku působí více než 170 trenérů, někteří na komerční bázi, mnoho dalších jako malé rodinné firmy nebo na volnočasové bázi. S tréninkovými náklady kolem 12 tisíc korun měsíčně na jednoho koně si na sebe vydělá jen málokterý plnokrevník. Motivací většiny majitelů tak zůstává hlavně sportovní prestiž; případné zvýšení objemu peněz v dostizích však znamená naději na alespoň částečné vrácení nákladů.

Samostatnou kapitolou je domácí chov anglického plnokrevníka. V současné době prakticky neexistuje fungující trh s dostihovými koňmi, už několik let se v zemi nekonala veřejná dražba. Koně narození v Česku sice tvoří více než polovinu startovních polí, ti nejúspěšnější se ale dovážejí ze zemí jako Irsko, Velká Británie, Francie či Německo. Domácí chovatelé to mají vzhledem ke klesající poptávce a silné konkurenci ze zahraničí stále těžší. Pokud se v poslední době prosadí na dráze kůň narozený v Česku, často se jedná o vlastního odchovance některé z velkých stájí.

Závodiště jako víceúčelové parky

Když přijde laik poprvé na dostihové závodiště, bývá často překvapen nečekaným množstvím diváků v ochozech i podmanivou atmosférou, které by zdánlivě okrajovému odvětví mohly závidět i mnohé kolektivní sporty. Dostihům se postupně daří profilovat jako výletní cíl pro celou rodinu. Jejich mediální dosah ale zdaleka není tak široký jako v minulosti. Mnohá tuzemská závodiště by také naléhavě potřebovala rekonstrukci a další investice.

Hlavní nadějí, jak zlepšit podmínky pro diváky a přilákat nové příznivce, je zásadní změna strategie. Velká závodiště se v posledních letech snaží o posun od nárazově využívaných sportovišť k celoročně otevřeným víceúčelovým areálům, hostícím kromě koní také hudební festivaly, různé veletrhy a další sportovní akce.

"Pochopili jsme, že musíme začít budovat diváckou komunitu, které budeme nabízet výrazně víc než dosud. Zkrátka se posunout do 21. století," potvrzuje nový trend ředitel Korba. Například pardubické závodiště vybudovalo novou "fan zónu", zvýšilo aktivitu na sociálních sítích, přenáší dostihy živě na internetu a plánuje různé interaktivní projekty nebo Síň slávy Velké pardubické.

Ve stájích tuzemských majitelů a trenérů podupávají stále lepší koně, kteří na evropských závodištích už dávno nejsou do počtu.
Ve stájích tuzemských majitelů a trenérů podupávají stále lepší koně, kteří na evropských závodištích už dávno nejsou do počtu. | Foto: ČTK

"V týdnu máme vyčleněná dopoledne pro školy a školky, kdy se děti můžou projet na ponících nebo sledovat výcvik policejních koní. Chceme je už od mládí učit, že máme sportoviště, které je jedinečné v Česku, a že se sem můžou kdykoli přijít podívat na koně nebo si třeba zaskákat dětskou Velkou pardubickou. Byl bych moc rád, kdyby se dostalo do širšího povědomí u rodin v širokém okolí, že tady je sportoviště, jež je otevřeno i ve všední dny a je vlastně veřejně přístupným parkem, kde se lze projít se psem nebo kočárkem," vysvětluje Martin Korba.

Právě Pardubice dobře ukazují, jak široký může být potenciál českých dostihů. "Nahrává nám, že se nedaleko nás rozvíjí letiště. Už máme smlouvu s anglickým portálem, který vozí své klienty na dostihy do Spojených arabských emirátů nebo na Floridu. Zatím prodávají Velkou pardubickou, ale rádi bychom jim otevřeli možnost širšího balíčku - nabídnout lidem, aby k nám nepřijeli jen na dostihy, ale prohlédli si také světově unikátní hřebčín v Kladrubech, Slatiňany a další atraktivní místa spojená s koňmi. Máme co nabídnout," je přesvědčen Korba.

Minimálně dvě z českých závodišť mají navíc potenciál stát se v budoucnu komplexním "koňským ostrovem" se špičkovým zázemím nejen pro dostihy, ale i jezdecké sporty. Kromě Pardubic to je také pražská Velká Chuchle, kde jsou dnes kromě plnokrevníků ustájení také policejní koně a pony pro pólo.

Více o koních, jejich chovu i lidech kolem nich se dozvíte v magazínu Koně, který vychází ve středu 21. června v Hospodářských novinách.

 

Právě se děje

Další zprávy