reklama

Doby Čáslavské jsou pryč. Česká gymnastika paběrkuje

Kristýna Pálešová Kristýna Pálešová autor: Reuters
Kdysi vyhlášená česká sportovní gymnastika je v útlumu, na vině je podle šéfa svazu nedostatek moderních trenérů.

Praha - Vítězství gymnastického družstva žen na prvních poválečných olympijských hrách v Londýně a pozdější triumfy Evy Bosákové a hlavně Věry Čáslavské už patří do dávné minulosti. Od té doby tento tradiční český sport, až na výjimky, na mezinárodní scéně jen paběrkuje.

Poslední medailová radost je stará už devět let, kdy na mistrovství Evropy Jana Šikulová skončila na bradlech druhá a Martin Konečný v prostných třetí.

"A na říjnovém mistrovství světa ve Skotsku budeme v soutěžích družstev chybět, protože muži ani ženy se mezi 24 účastníků neprobojovali,“ říká zklamaně v rozhovoru pro Aktuálně.cz Roman Slavík, předseda České gymnastické federace.

Co vám nedávné mistrovství Evropy napovědělo?

Spíše potvrdilo, že na medaili nemáme a patříme do evropského průměru. Na jednotlivých nářadích se ti nejlepší pohybují na konci druhé desítky a jen zcela výjimečně kolem desáté příčky. Ve víceboji je náš účet ještě horší.

Nechyběli jste ani na Evropských hrách v Baku...

Tam jsme výsledky ze šampionátu nezlepšili, ale může nás těšit, že v Baku jsme jich dosáhli bez některých nejlepších českých závodníků. Naším hlavním cílem však bylo využít těchto Evropských her jako kvalitní generálku na mistrovství světa.

S jakými představami se do skotského Glasgow vydáte?

Především není nic příjemného, že v soutěžích družstev budeme chybět, předchozí výsledky nás k účasti neopravňují. A tak reprezentací budou pověřeni pro soutěž jednotlivců tři muži a stejný počet žen s enormní snahou přiblížit si vydařeným vystoupením účast na olympijských hrách.

Jaká vede pro sportovní gymnasty cesta do Ria?

Úspěšnými výsledky na šampionátu a následně pak v jarní předolympijské kvalifikaci. Do Ria může jet pouze jeden muž a jedna žena, což by se mělo někomu z trojice Martin Konečný, Daniel Radovesnický, David Jessen a z ženského kvarteta Kristýna Pálešová, Anna-Maria Kányaj, Veronika Cenková a Patra Fialová podařit.

Co současné české gymnastice nejvíc chybí?

Především kvalitní trenéři! Za posledních 25 let se výrazně změnil způsob tréninku a systém přípravy. Na rozdíl od jiných zemí stále jedeme po někdejších kolejích se zastaralými metodami. Navíc pak gymnastika není sport, který by závodníka dokázal na jeho životní cestě finančně zabezpečit.

Je vůbec mezi mládeží o gymnastiku zájem?

Není malý, ale v mnoha případech jde spíš o přípravu na další sporty, především atletiku. Když se objeví nějaký talentovaný chlapec či dívka, tak využití jejich schopností a udržet u nich zájem o gymnastiku  není jednoduché. Určité meze má i současná kapacita tělocvičen a vůbec celkové zázemí.

Kde je současná reprezentace soustředěna a jaké ti nejlepší mají podmínky?

Mezi sportovní centra patří Sokol Brno, SK Hradčany Praha, Bohemians Praha a Moravská Ostrava. Zaměstnanci resortu ministerstva vnitra a tím i jedinými gymnastickými profesionály jsou jen Konečný a Pálešová. Všichni ostatní provozují gymnastiku při studiu či při zaměstnání.

Jaká je vaše současná ekonomická situace?

Dotace z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jsou v přímé vazbě na dosažené výsledky, přičemž se hodnotí poslední tři roky. Letos jsme na přípravu a účast na velkých akcích obdrželi 700 tisíc korun, z čehož toho nelze moc pořídit. Jsme však olympijský sport, takže příští rok bychom měli dostat větší částku, ta zatím maximální je 1,4 milionu korun. Menší částky přicházejí od sponzorů, ale ty míří přímo na jednotlivé závodníky.

Lze říci, že do jisté míry chybí i těm nejlepším častější mezinárodní styk?

Určitě, protože navíc omezený start na evropském či světovém šampionátu nestačí. Zkušenosti je potřeba sbírat na co největším možném počtu různých zahraničních akcí. O účasti na nich rozhodují šéfové komisí, reprezentační trenér a samozřejmě finanční prostředky. Nejsem však přesvědčený, že se plně využívá všech nabízených možností.

Kudy vede cesta ze současného suterénu a je i určitá naděje na zlepšení této situace?

Na sestavení kvalitního družstva mužů či žen zatím nemáme. Proto jediné východisko vidím ve specializaci na jednotlivá nářadí. Například Slovinci, které i v družstvech porážíme, se touto cestou vydali a mají dobré výsledky. Z našich špičkových gymnastů se Konečný specializoval na hrazdu, ale přibrzdilo ho zranění. Nechci být pesimistou, ale v nejbližších letech nelze čekat, že by se někdo z našich závodníků protlačil na evropské scéně mezi dvanáct nejlepších.

reklama