reklama

Dopingový teror v Česku trýzní 350 státních sportovců

I Barbora Špotáková musí na 365 dní v roce nahlásit místo, kde bude v danou chvíli k zastižení. Kvůli dopingu I Barbora Špotáková musí na 365 dní v roce nahlásit místo, kde bude v danou chvíli k zastižení. Kvůli dopingu autor: Reuters
Expert Šťovíček: Antidopingový systém je zastaralý, neloví podvodníky, ale nešťastníky

Praha - Sportovci už toho mají dost. Šikana, extrém, zásahy do soukromí. To jsou výrazy, kterými hodnotí tvrdé metody antidopingových komisařů.

Nelíbí se jim přepadové kontroly třeba v jedenáct v noci nebo přísná povinnost hlásit vždy na jednu hodinu denně přesné místo sportovcova pobytu. A to po 365 dní v roce.

To se mimochodem týká 300-350 nejlepších sportovců v ČR, povětšinou těch, kteří se připravují v Dukle či Olympu, tedy ve střediscích financovaných ze státních peněz.

Stále hlasitější diskuse ale zpochybňuje i tvrdé tresty a nízký stupeň rozlišení mezi systematickými uživateli dopingu a nešťastníky, kteří si špatně přečetli nálepku na krabičce s doplňkem výživy. Nebo si kvůli tomu napřed nevystudovali VŠCHT...

Právník: Antidopingová legislativa je drakonická

"Antidopingová legislativa je přímo drakonická. To slovo je odvozeno od starořeckého diktátora Drákona, který nebral v úvahu žádnou demokracii, naopak vládl tyranským způsobem. A takový popis na jednání Světové antidopingové agentury WADA sedí," říká advokát Jan Šťovíček, který zná celou problematiku z obou stran barikády.

Na jedné straně je prezidentem antidopingové komise v Mezinárodní automobilové federaci (FIA), na straně druhé zastupoval nedávno kajakáře Jana Štěrbu v jeho boji s "antidopingovou chobotnicí".

Ten boj spolu vyhráli, Štěrba se díky tomu mohl zúčastnit OH v Londýně a získat tam pro Česko na čtyřkajaku bronzovou medaili, ale i tento příběh ukázal, na jak vratkých základech je tzv. boj proti dopingu po legislativní stránce postaven.

Štěrbův případ totiž postupně posuzovaly tři různé orgány - a každý z nich došel k naprosto rozdílnému zjištění a rozhodnutí.

Když WADA kácí les, létají třísky...

"Předpisy WADA jsou staré zhruba dvacet let a já jako právník nejsem vůbec spokojen s tím, jak jsou napsány a postaveny. Tehdy na konci 80. let minulého století byla všeobecná poptávka po boji s tenkrát rozbujelým steroidovým dopingem - a WADA k tomu boji dostala obrovské pravomoce. V tom duchu jsou ty předpisy napsány, ve stylu: Když se kácí les, létají třísky," míní Štěrba.

Podle něj antidopingová síť zachytí z 90 procent spíše nešťastníky, kteří nejsou dost opatrní při výběru nějakého výživového preparátu či nápoje. "Jen pět až deset odhalených dopingových případů se týká sportovců, kteří dopují opravdu systematicky," míní Šťovíček. "A udělené tresty to pak příliš nerozlišují."

"Na začátku svého případu jsem dostal trest v podobě zákazu činnosti na půl roku. Kdyby zůstal v platnosti, nejenže bych přišel o olympiádu, ale vyhodili by mě z Dukly, bylo by po kariéře," říká kajakář Jan Štěrba, který se nakonec místo pádu na dopingové dno vyšplhal naopak k olympijské medaili.

Jenže právní služby, letenky na arbitrážní řízení a další náklady ho přišly na statisíce korun. A za olympijský bronz si čtyři čeští kluci z kajaku vysloužili dohromady 900 000 korun hrubého. Štěrbovy náklady na obhajobu dobrého jména a možnost na OH startovat jeho podíl nepokryl.

Drahé trable s budivým aminem

To vše kvůli tzv. budivému aminu, který ani nebyl taxativně zmíněn na listině zakázaných látek. A celý spor se vedl o to, zda se vejde do kolonky antidopingových pravidel "...a jim příbuzné látky." Přičemž platilio: co komise, to jiný názor...

Šťovíček je přesvědčen, že drtivá většina systematicky dopujících sportovců agentuře WADA uniká. "V dopingu jsou dneska obrovské peníze. Pokud někdo systematicky dopuje, musí ty látky draze kupovat na černém trhu. Navíc ne každý umí ty preparáty správně aplikovat, na to, aby vám někdo sestavil příslušný program, musíte toho odborníka zaplatit. A když má někdo dost peněz na to všechno, tak má i nejspíš dost peněz na tzv. krycí program," říká Šťovíček.

"Z těch skutečných hříšníků proto WADA odhalí jen zlomek. A to je její největší prohra. Je stále krok za vývojem," dodává expert FIA.

S tím, že "lovci dopingu" nechytají velké ryby, ale jen nešťastné mřenky, logicky nesouhlasí Jan Chlumský, šéf  Exekutivy  pro kontrolu dopingu  Antidopingového výboru ČR. "Nelze rozlišit, jestli někdo dopuje systematicky, nebo náhodou. Podle množství zakázané látky ve vzorku určitě ne. Nikdy nevíte, kdy si sportovec tu látku vzal." Na tom pochpoitelně závisí, kolik závadné látky už z těla vyprchalo...

"A pokud se bavíme o typu látky... V těch výživových preparátech, o kterých si sportovci bohužel myslí, že bez nich asi nemohou být a přitom kvůli nim mají tolik problémů, tak tam jde většinou o stimulanty. A za ně se nedává dvouletý trest, ale třeba šest měsíců," argumentuje Chlumský.

Systém ADAMS je hlídá 365 dní v roce

Nejživější diskuse se každopádně vede ohledně systému, kterým WADA celoročně monitoruje pobyt špičkových sportovců z celé planety.

Ti si musí čas od času sednout k počítači a vyplňovat políčka. Na všech 365 dnů v roce musí nahlásit místo, kde se budou po šedesátiminutovku, kterou si sami určí, zdržovat. To aby je tam komisař, pokud by se za sportovcem vydal, stoprocentně zastihnul. Takový soupis musí sportovec vypracovat vždy jednou za kvartál. A nesmí se přitom zpozdit.

Kajakář Jan Štěrba přiznává, že se mu občas, třeba o týden, posune soustředění  - a on si pak uvědomí: Vždyť já mám v systému nahlášeno, že od 6 do 7 hodin ráno jsem k zastižení doma. A přitom jsem ve skutečnosti v Račicích...

Potíž je v tom, že kdyby v ten den zazvonil u Štěrbova bytu antidopingový komisař a kajakáře tam nenašel, zapsal by mu trestnou čárku. Tři čárky = roční distanc.

Komisař: Nadávají nám, že je špiclujeme

"Přijde mi to trochu jako extrém, jako šikana," reaguje Štěrba. Sportovci musí hlásit i místa závodů a přípravných soustředění. I tam za nimi komisaři vyrážejí, občas i v časných raních nebo naopak pozdních večerních hodinách. Trestné čárky ale mohou udělovat jen za to, když sportovce nezastihnou v té šedesátiminutovce, kterou do systému uvedl, jinak mají smůlu.

Kdo všechno se tomuto systému musí podrobit? "V Česku je do něj zapojeno řádově 300-350 sportovců plus další v kolektivních sportech," vysvětluje vysvětluje Jan Chlumský z Antidopingového výboru ČR.

"Sportovní federace do systému zařazují sportovce, kteří vyhovují určitým kritériím. Třeba lyžaři tam mají 50 nejlepších z většiny svých disciplín, takže se to týká asi osmi Čechů, k nim si pak si pak my přidáváme další sportovce z našeho národního registru," vysvětluje Chlumský. "V zásadě se to týká všech sportovců, kteří jsou tzv. státními profesionály v resortních sportovních centrech typu Dukly nebo Olympu." Tam jsou sportovci placeni státem, přes rozpočty ministerstva obrany či vnitra.

"Pořád od sportovců poslouchám, že je špiclujeme a omezujeme jejich osobní svobodu, ale měli by to brát jako součást jejich povolání. Tím, že ten systém běží, je vlastně chráníme před jinými sportovci, kteří by na rozdíl od nich dopovali a měli by tak v závodech výhodu," říká Chlumský.

Do hluboké tajgy se komisařům nechce

Další odběry se samozřejmě pořizují na závodech nebo na trénincích, o nichž by špičkoví sportovci měli do systému také zanášet informace, kdy a kde probíhají, aby byli pro antidopingové komisaře snadno k nalezení.

Ten nejsofistikovanější systém, do kterého jsou zařazeni olympionici z celého světa, se jmenuje ADAMS. "Ano, když se něco stane, můžete ten zápis aktualizovat, dokonce i esemeskou. Ale může se vám stát, že někdy prostě zapomenete. Když jsem byl ještě v systému, do kterého jste posílal vyplněnou excelovou tabulku, tak jsem ji jednou na soustředění v Americe vyplnil, ale umístil si ji jen na plochu a zapomněl odeslat. A hned jsem z toho měl trestnou čárku," vypráví Štěrba.

"Ptal jsem se, jestli by třeba sportovce nemohli upozornit, že na to zapomněli, ale prý toho mají moc," dodává kajakář. "Od toho jsou ty trestné čárky tři. Když sportovci dostanou první, tak už si pak většinou dají pozor," reaguje Chlumský.

Potíž je v tom, že jsou země, kde našli způsob, jak se tomuto sofistikovanému monitoringu víceméně vysmát. I jeden významný představitel českého sportu, který si v této souvislosti nepřál být jmenován, říká zcela otevřeně: "Rusové nebo Bělorusové zalezou někam do tajgy, do systému ADAMS zadají nějaké souřadnice uprostřed lesa - a mají klid. Žádní komisaři se tam na dobrodružné výpravy za nimi nevydávají."

Sportovce hájí jejich organizace, WADA šílí

Štěrba přitakává. "Slyšel jsem, že jsou země, kam komisaři ani nelétají. A když už, tak jim na letišti vysvětlí, že pro ně bude lepší, aby se zase otočili a letěli zpátky. S tím, že pokud tedy chtějí, mohou se támhletím autobusem vydat 300 kilometrů někam hluboko do lesa, ale že jestli dojedou tam i zpátky, to jim nikdo nezaručí," usmívá se kajakář ironicky.

U běloruské koulařky Ostapčukové našli na londýnské olympiádě v moči zakázaný steroid, trenér pak prohlásil, že jí ho dal do jídla sám bez jejího vědomí... Ale o zlatou medaili přišla a dva roky závodit nesmí.

Kolika dalším sportovcům uvnitř tajgy se však podařilo nadopovat a na olympiádu pak přijet v čistém stavu, se samozřejmě neví. Zatímco sportovci v jiných zemích si v určitou hodinu nemohou ani odskočit pro noviny, aniž by jim hrozil průšvih.

I proto už sportovci zakládají organizace, které i v této otázce hájí jejich práva. Na založení organizace UNI Sport Global Union zareagoval John Fahey, prezident WADA, jako býk na červený hadr. "Tyto organizace v žádném případě nejsou reprezentanty sportovců. Všem doporučuji, aby těmto organizacím nedali žádný manévrovací prostor," rozohnil se před londýnskou olympiádou.

Štěrba: Je to v extrému, úpravy by pomohly

Právě UNI SPort Global Union však česká sportovní právnička Markéta Haindlová zastupovala na nedávné konferenci pořádané Evropskou unií ve Štrasburku. Za účasti zástupců WADA se tam debatovalo o případných úpravách Světového antidopingového kodexu, a to v tom smyslu, aby nabyl poněkud humánnější podoby.

"Určitě lze najít systém, který bude méně zasahovat do soukromí sportovců. I systém trestů by podle nás měl být více flexibilní a proporční," míní Haindlová.

Většina regulí Světového antidopingového kodexu byla zapsána v roce 2004, k určitým inovacím došlo před třemi lety. "Připravuje se nová verze, která by měla být platná od 1. ledna 2015. Pokud má třeba pan Šťovíček návrhy, jak tu normu legislativně vylepšit, bylo by dobré, kdyby to na WADA poslal, pokud to už neučinil," vrací se Chlumský ke kritice šéfa antidopingu ve FIA a advokáta kajakáře Štěrby v jedné osobě.

"Boj proti dopingu je nutný. Řeči, že sypou všichni sportovci, jsou nesmysl. Jenže kdyby antidoping nefungoval vůbec, byla by to tragédie. Všechno na světě se v čase nějak vyvíjí. A tenhle způsob kontroly už se posunul až někam do extrému, takže nějaké úpravy by tomu určitě pomohly," myslí si kajakář Jan Štěrba.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

reklama