reklama

Věčné slunce, extra péče a volnější režim. Jícha si zvyká na Barcelonu

Filip Jícha Filip Jícha autor: Pavel Lebeda/chf.cz
česká házenkář Filip Jícha přestoupil v létě do katalánské Barcelony a na život ve slunném katalánském velkoměstě si rychle zvyká. Vyhovuje mu méně náročný program tuzemské soutěže, velká péče ze strany klubu i tradičně slunné počasí.

Praha - Házenkář Filip Jícha působil od roku 2007 v německém Kielu, získal s ním sedm bundesligových titulů a dvě prvenství v Lize mistrů. Po určitých zdravotních problémech začal vážně uvažovat o ukončení své velice úspěšné kariéry, ale nabídka Barcelony jeho plány změnila.

Katalánský klub za nejlepšího házenkáře světa roku 2010 podle německých médií zaplatil 750 tisíc eur a třiatřicetiletý český reprezentant podepsal v novém působišti čtyřletou smlouvu.

"Po dvou měsících pobytu v úplně jiném prostředí mám jen pozitivní pocity,“ usmíval se v rozhovoru pro Aktuálně.cz

Velkého životního kroku tedy nelitujete?

V žádném případě. Je to po obrovské životní kapitole v německém Kielu velká změna, ale bez nadsázky mohu říci, že velice příjemná. Naskýtá se mi nemalý prostor na sobě pracovat, a to jak po sportovní, tak i zdravotní stránce. Líbí se mi i struktura klubu, jak se o hráče stará. Celkové prostředí je přímo úžasné a opravdu jsem si nikdy nemyslel, že by toto báječné klima mohlo na mě tak pozitivně působit. Navíc každý den svítí sluníčko a je velice pěkné počasí.

Můžete srovnat vaše působení v Kielu a teď v Barceloně?

Španělská liga není tak náročná, zatímco v Kielu jsem musel téměř bez přestávky pořád jen hrát a hrát. V Barceloně mně štáb trenérů, když se necítím zdravotně fit, stanoví speciální program, abych byl v plné síle připraven k dalšímu a většinou důležitějšímu střetnutí, například ve velice sledované Lize mistrů. V tom je v porovnání s Kielem největší rozdíl.

Celý zápas tedy na hřišti nejste?

Záleží na tom, co mám za sebou z tréninku a co prozrazuje moje kondice. Většinou jsem na hřišti kolem třiceti minut.

Jak vás přijali hráči?

Velice dobře. Váží si mě, což mně stále dokazují. Snažím se jim to vrátit pílí a pracovitostí. Proto bych si moc přál co nejdříve se stoprocentně uzdravit a být platným členem tohoto velice úspěšného týmu.

Jak zdoláváte jazykovou bariéru, protože německy ani anglicky se v Barceloně moc nemluví...

Asi se budete divit, ale domluvím se se všemi. Učím se však pilně španělsky, takže to nejnutnější už zvládám. Je to určitě i proto, že lidé jsou tam milí, otevření a upřímní, což je pro mě velice příjemné překvapení.

A jak se v novém prostředí cítí vaše rodina?

Manželka respektovala nabídku, kterou jsem akceptoval a je v pohodě. Doslova úžasná je pak moje starší dcera, která se v Německu chystala do první třídy, ale dva týdny před tím jsem ji řekl, že se stěhujeme do Španělska. Tuto skutečnost vzala skvěle, rychle se všemu přizpůsobila, chodí do německé školy a umí už dost dobře i španělsky. V mládí jde všechno rychleji, což se mě bohužel netýká (smích).

Bydlíte někde v centru města?

Ne, ale přibližně 20 kilometrů od Barcelony, ve sportovci oblíbeném městečku s 80 tisíci obyvateli. Je tam mnohem větší klid, než ve středu této krásné metropole, kterou jsem aspoň zčásti už poznal. Také jsem byl dvakrát na fotbale a mluvil s vynikajícím basketbalistou Tomášem Satoranským, který také začal hájit barvy tohoto katalánského klubu.

Jaký je vás současný zdravotní stav?

Od března letošního roku mě limituje jakýsi zánět, který oslabuje trochu poškozené svaly. Musel jsem se smířit i s tříměsíční přestávkou, ale bolest moc neustoupila. Není vyloučen ani operativní zákrok, k němuž bych svolil po dohodě se španělskými lékaři. Jde zřejmě o následky více než desetiletého velkého náporu na můj organismus, což se asi v něčem zákonitě muselo projevit.

Budete moci nastoupit zítra v utkání světové kvalifikace proti Belgii?

O tom rozhodne lékař. Už samotná nominace zpět do reprezentace je však pro mě velký impuls. Pokud jde o zítřejšího soupeře, tak Belgičané ani Česká republika nepatří do světové špičky, ale naše role favorita je jasná, i když samozřejmě případné podcenění by se nám mohlo vymstít. Vždyť Belgičané v předkvalifikaci si poradili s Řeckem, což je varující. Druhým naším soupeřem ve skupině, přes kterého by český tým měl také přejít a postoupit do další fáze, je začátkem příštího roku Turecko. To už snad budu v plné síle.

reklama