Německo - Na víkendovém mistrovství Evropy ve vodním slalomu v německém  Markkleebergu obsadila 47letá kajakářka Štěpánka Hilgertová osmé místo. Dlouho však držela ve finálovém závodě medailové ambice. Chyba přišla až v závěru, kdy nezvládla jednu z branek, přetočila se a byl z toho "eskymák".

Nicméně pozice v elitní desítce ji dává reálnou naději do dalších závodů, včetně zářijového mistrovství světa v Londýně.

"Po finálové jízdě jsem byla příjemně překvapená, že jsem stále schopna bojovat o nejvyšší příčky,“ zdůraznila legendární kajakářka při rozhovoru pro Aktuálně.cz

Jak hodnotíte vstup do letošní sezony?

Nebyl vůbec jednoduchý. V našich čtyřech kvalifikačních závodech se rozhoduje o složení reprezentačního týmu a přitom do dvou závěrečných jízd jsem málem nenastoupila. Po jednom z tréninků jsem si při vystupování z lodě hloupostí zranila rameno. Rukou jsem nezvedla ani hrnek s čajem, takže mi hrozilo vyřazení, a tím vlastně i konec sezony ještě dříve, než vůbec začala. Nic podobného jsem nikdy nezažila, a proto když se mi podařilo ve stále se lepšící domácí konkurenci obsadit v konečném účtu třetí příčku, prožívala jsem obrovskou úlevu.

S jakými představami jste už o dva týdny později odjížděla na mistrovství Evropy?

Markkleeberg není od českých hranic daleko a tamější trať se mi líbí. Zraněné rameno jsem se snažila léčit klidem, takže trochu chyběl čas na trénink. A tak přestože už v kvalifikaci nebylo vše optimální a rameno jsem podvědomě stále cítila, tak jsem tím ošidným sítem prošla. Postup mě posílil hlavně psychicky, do semifinálové jízdy jsem vstupovala bez tlaku, v naprosté psychické pohodě. Přitom semifinále považuji jako klíčové, neboť kdo nenajde cestu do finále, tak jakoby se šampionátu vůbec nezúčastnil. A mně se podařil i druhý krok, zase jsem patřila do TOP 10.  Škoda, že  pocit z finálové jízdy mi pokazila chyba v samotném závěru trati. Ta mě stála šanci na lepší umístění.

Co vám evropský šampionát napověděl o vaší formě?

Loni špičkové kajakářky se opět představily v zářivém světle. Zato já sama sebe docela překvapila. Když se podívám zpět, na ty svoje zdravotní komplikace a ochuzenou přípravu, mohu být opravdu spokojená. Vím ale o některých menších rezervách, které jsem ještě schopna odstranit.

Jaký je váš nejbližší program?

Příští týden letím na soustředění do Londýna, které sice v původním plánu nebylo, ale považuji ho za velice užitečné. Navíc mě láká tamější trať, která je příjemně těžká a v tréninku je prostor na spoustu různých kombinací branek. Nikdy se tam nenudím, navíc voda je krásná a čistá. Ve dnech 19. až 21. června nebudu samozřejmě chybět v závodě Světového poháru v pražské Troji. Pak bych se ještě chtěla zúčastnit dalších dvou „svěťáků“ v Krakově a Liptovském Mikuláši, kde bych měla jet i se svojí neteří Amálkou. Ta tam totiž může startovat jako nejlepší mládežnická závodnice. Už se obě těšíme, jak si poprvé na velké akci společně zazávodíme.

V polovině září je na programu mistrovství světa v Londýně. Bude zároveň i kvalifikací na olympijské hry?

Ne, bude pouze vrcholnou událostí letošního roku. Body z tohoto šampionátu sehrají sice ve snaze o letenky do Ria určitou roli, ale o účasti na olympijských hrách se bude rozhodovat ještě v několika dalších závodech, včetně mistrovství Evropy v roce 2016. Cesta do Ria je tedy velice složitá a nesmírně komplikovaná. Jisté už dnes je pouze to, že o jediné místo v každé disciplíně bude v českém týmu velký boj.