Vzpomenete si ještě na moment, kdy jste se se svým sportem setkala poprvé? Kdy, kde a co vás na něm nejvíc zaujalo nejdříve?
Poprvé jsem kajak viděla a seděla v něm někdy v únoru roku 1980 a to hned při nácviku eskymáckých obratů v bazénu. Představu o skutečné podobě tohoto sportu, na který mě maminka přihlásila, jsem v té době neměla žádnou. Odcházela jsem s odřenými koleny plnými modřin.
Nijak nadšená jsem nebyla, o lásce na první pohled tedy nešlo mluvit. Později jsme začali s pádlováním a mezi jednoduchými brankami trénovat venku. Přestože začátky nebyly jednoduché, tak jsem vydržela. Trenérka mě chválila za šikovnost, v loděnici se scházela prima parta a o víkendech se jezdilo závodit po celé republice.
A co vyhrálo, že jste se vodnímu slalomu nakonec začala věnovat naplno? V čem spočívá jeho půvab?
Nevím přesně, v kterém okamžiku to mám začít nazývat naplno. Při studiu na gymnáziu jsem byla v loděnici denně, ale žádný individuální studijní plán jsem neměla. Našla jsem si čas i na taneční či kulturu. Jako vrcholový sport jsem to moc nevnímala. Vlastně až po narození syna, kdy jsem se ke sportu přirozeně vrátila a v závodech se mi dařilo. A tak jsme si s manželem řekli, že by stálo za to dát tomu víc. Následoval první rok v reprezentaci a první velké závody, což byla teprve ta správná motivace.
Má vodní slalom také nějakou "vadu na kráse“? Nevýhodu, která vám komplikuje život?
Je to krásný, pestrý a stále se vyvíjející sport. Všestranně je velice náročný. Největším úskalím je nutnost tréninku už v časných ranních hodinách. I když v posledních letech odjíždíme za zimní přípravou do teplých exotických destinací, tak před domácí dubnovou nominací se vracíme na české řeky. Voda je ledová a když občas zachumelí, je to síla.
Kdy váš sport nejvíc bolí?
Nejvíc bolí když se nedaří.
A kdy nejvíc těší? Kdy vám nejvíc dává? A co vám už dal?
Je radost jezdit, když mám natrénováno. Tím myslím potřebnou kondici i slalomovou vyježděnost. V tu chvíli jde všechno najednou snadněji, jakoby s menším úsilím, četnost chyb je menší. Je však moc těžké toho dosáhnout. Každopádně mně můj sport už hodně dal a dává stále. Spoustu zážitků, sebepoznání a výzev.
A co vám vzal?
Když se něčemu věnuje hodně času, tak ten už nezbývá na jiné věci. Nenapadá mě však nic konkrétního, co bych vnímala jako zásadní ztrátu.
Máte nějaký rituál, bez něhož se při závodu i tréninku neobejdete? A pomáhá?
Žádný "magický“ rituál nemám. Zbytečně by mě pak znervóznilo, kdyby se mi nepodařilo ho dodržet. Ale je pro mě důležité absolvovat navyklou sekvenci rozcvičení na suchu i rozježdění. Před závodem i "imaginární“ projetí trati.
Vzpomenete si na okamžik, kdy jste se chtěla s vodním slalomem rozloučit a přestat aktivně sportovat?
Několik takových okamžiků bylo, ale jen v emocionálně vypjatých situacích, které však netrvaly déle, než pár hodin. Nejčastěji jsem byla naštvaná sama na sebe, ale někdy také rozčarovaná z rozhodování funkcionářů kolem našeho sportu. Zatím jsem jsem to však pokaždé nějak "vydýchala.“
Takže s aktivní činností se ani letos nerozloučíte?
O příští sezoně zatím v klidu uvažuji a konec kariéry trošku zvažuji. Protože jsem však zdravotně v pořádku a stále při chuti, tak není vyloučeno, že se znovu pustím do zimní přípravy a na jaře budu bojovat o setrvání v reprezentačním týmu.
