Praha - Český horolezec Libor Uher se o K2 pokoušel dvakrát. Nejprve neúspěšně v roce 2005, kdy byl na jednom laně i s Norem Ralphem Baem, s nímž se skamarádil. Podruhé loni a úspěšně.
Podařilo se mu to jako teprve druhému Čechovi v historii. Ve stejný den se o výstup marně pokoušela skupinka Korejců, letos se proto k nejtěžší osmitisícovce vrátila.
Bae i Korejci před několika dny nepřežili ve svahu K2 pád seraku.
Libor Uher o zrádném visícím ledu na obávané hoře říká: "Je to jako ledová gilotina, pod kterou lezete a doufáte, že na vás nespadne."
Čtěte dále: Na K2 zachraňují přeživší, jedenáct horolezců zemřelo
A.cz: Co říkáte tragédii na K2? Připouštěli jste si loni, že by se něco podobného mohlo stát i vám?
Je to velká tragédie, nejen sportovní, ale i lidská. Je obrovská smůla, že serak tam třeba stojí 364 dní v roce a odlomí se zrovna ve chvíli, kdy má 17 horolezců vrcholový den.
Věděli jsme, že je to hrozivá ledová gilotina, jdete a doufáte, že to zrovna nespadne. Každý to ví. Když chcete nahoru, musíte podstoupit tohle riziko.
A.cz: Dalo se tomuto nebezpečí nějak předejít?
Ne, to je věc, kterou absolutně nemůžete ovlivnit. Lavinové pole se dá částečně obejít, něco se s tím dá dělat. Ale ten led tam prostě je a holt čas od času spadne.
Mohlo se to stát loni nám
A.cz: Jak se leze s vědomím, že se kdykoliv serak nad vámi může utrhnout?
Je to obrovský adrenalin. To jsou právě ty nervy. Pohybujete se pod něčím obrovským, co může spadnout. Je to, jako když člověk jde po tenkém ledu přes řeku. Ví, že už po něm přešly desítky lidí, ale že se klidně může probořit právě pod ním.
Je to nebezpečí, s nímž se musí počítat. To samé se klidně mohlo stát i nám loni, zrovna jako se to mohlo stát kdykoliv jindy.
Obrazem: Uher přežil svou smrt. Po K2 hrozily Tatry
A.cz: Proč má K2 tak tragickou bilanci při sestupu? Proč je zde sestup nebezpečnější než výstup?
Při sestupu je už člověk totálně vyčerpaný, nemá sílu, sestupuje obtížným terénem, může velmi lehce zakopnout a spadnout. Když jdete nahoru, tak se strašně těžko odhaduje, kolik sil budete ještě potřebovat dolů.
Bottleneck - obávané "Hrdlo" K2
A.cz: Jak byste popsal Bottleneck, tedy "Hrdlo"? Je to pověstné nebezpečné místo K2. Čím?
Bottleneck je důvod, proč je ta hora tak těžká a proč je na K2 tolik mrtvých. Spousta expedic se dostane pod Bottleneck a dál se už nedostanou. Nebo nahoru ho ještě vylezou a dolů už to nezvládnou - vysílení zakopnou a spadnou dolů.
Je to umocněné tím, že to nejtěžší se nachází až ve výšce 8400 m. n. m. Je tam málo kyslíku, těžko se dýchá, máte za sebou dlouhé lezení a víte, že vás ještě 200 výškových metrů čeká.
A.cz: Jaké máte na Bottleneck vzpomínky z loňska?
Když jsme šli nahoru, jímal mě děs, že to musím absolvovat, že se přes to musíme dostat. Lezli jsme přes něj od 10 do 13 hodin, bylo pěkné počasí, svítilo slunce, odráželo se od ledu.
Spíš mám špatné vzpomínky, když jsem se vracel zpět. Uklouznul jsem a spadl do fixního lana. Kdyby bylo staré, utrhnul bych se a padal bych 3 km dolů. Dělal jsem vše, jak jsem nejlépe uměl, a stejně jsem udělal chybu a měl jsem v tom místě namále.
Vše o loňské české expedici na K2 čtěte zde
A.cz: Někteří horolezci pád laviny přežili, ale zmrzli. Co se dá v takovýchto extrémních podmínkách v tzv. "zóně smrti" dělat, aby člověk přežil?
Každý průser, který se vám stane v takové výšce, je většinou osudný. Ty, co nezasáhne padající led, rozhází po svahu tlaková vlna.
Někteří nebyli ohroženi lavinou, ale lavina jim vzala věci, které potřebovali k životu - oblečení, stan, spacák, jídlo nebo pití. Člověk se podchladí, nemá co jíst, pít.
Nebo když lavina strhne tábor pod vámi, s kterým jste počítali, že v něm budete spát. Když tam najednou není, člověk musí bez doplnění zásob a odpočinku dál, je unavený, zesláblý a dělá víc chyb. Nám trval sestup 48 hodin. Ty dva dny musíte jíst, spát, odpočívat. Chybějící tábor je hrozně znát.
A.cz: Horolezci se ocitli bez lana, museli slézat bez jištění. To je asi buď, a nebo…
Postupovat přes Bottleneck bez fixních lan je už potom vabank. Většinou se o to pokusíte, když už vám nic jiného nezbývá. Zvláště pro ty, kdo mají třeba jen jeden cepín, ne dva, nebo nevhodné mačky, je to špatné. Navíc po pádu seraku je led nekompaktní, člověk má nestabilní půdu pod nohama.
A.cz: Dobrodruhů prý možná mohlo přežít více, kdyby spolupracovali. Proč to podle vás neudělali a soustředil se každý jen na sebe?
Svou roli určitě sehrály panika a dezorientace. Každý se chová v ohrožení různě. Někdo třeba dokáže potlačit emoce a spolupracovat. Když je tam hodně národností, nedomluví se, spolupráce vázne, každý to řeší na vlastní pěst, každý se snaží přežít na vlastní pěst. Musel tam být obrovský chaos.
O přežití rozhodují maličkosti
A.cz: Co říkáte na osud Itala Marca Confortoly, jenž přežil nahoře čtyři noci?
Vím, co to je, být tak dlouho nahoře. Já jsem byl ve stěně celkem osm dní, čtyři noci nad 7500 metrů. Dostavují se těžké halucinace, člověk o sobě neví. Je obdivuhodný výkon, že se dostal dolů i přes těžké omrzliny.
A.cz: Co rozhoduje o tom, kdo přežije?
Rozhodující roli mohou hrát naprosté maličkosti. Zašitý kousek čokolády v oblečení, náhradní rukavice, druh bot, méně nebo více zvlhlé ponožky.
Někdo začne omrzat, že má hustou krev, nestačí se napít, někdo dokáže bojovat se zimou lépe. Je to individuální.
Lidé začnou většinou omrzat, když jsou k mrazu pasivní. Je nutno stále cvičit, prsty zahřívat v podpaží, přijímat tekutiny, bojovat, snažit se s tím něco dělat.
Omrzliny se pak dostavují mnohem později, než když je člověk apatický. I když se člověk hýbe, ale přestane s mrazem bojovat vnitřně, může to znamenat konec.
A.cz: Jaké jsou možnosti záchranářů na K2?
Záchranáři tam mají velmi omezené možnosti. Maximálně jim mohli jít zespodu naproti, jít těsně nad C1, do C2 už je to hodně skalního lezení. Svah je tak strmý, že nejde s vrtulníkem někde přistát, leda jim hodit zásoby.
Je to velké riziko, poslat tam vrtulník. Záchrana je komplikovaná. Údajně tam Nizozemcům hodili lano a stáhli je dolů. Nevím, kde a jak mohli přistát.
A.cz: Jaká je šance, že ještě žije některý z nezvěstných horolezců?
Šance je minimální. Všem bych přál, aby se dostali dolů, ale na K2 moc nehrozí několikadenní bivak. I kdyby člověk měl stoprocentní komfort, teplý stan, maximum potravin, stejně umře na výškovou nemoc. Každý se snaží z hory dostat co nejdřív dolů.
Čtěte více: Drama na K2 skončilo. Poslední přeživší je v nemocnici
Ve výšce nad 6000 metrů se nedoporučuje pobývat víc než týden. Oni už tam strávili nějakou dobu, když šli nahoru, takže šance je minimální.
A.cz: Znal jste některého ze sedmnáctičlenné skupiny, kteří dobyli vrchol v osudný den?
Ty Korejce jsme zažili na K2 loni, lezli tam neúspěšně, letos se o to pokusili znovu a zůstali tam. Zůstal tam i Nor Ralph Bae, toho jsem znal osobně. V roce 2005 jsme lezli s ním, byl velmi šikovný. Byli jsme spolu ve stěně na laně a bydleli spolu ve druhém a třetím táboře.
Když jsme se vrátili, měl úplně spečené vlasy do dredů. Jako jediní jsme měli holicí strojek, tak jsme ho ostříhali dohola. Hodně jsme se skamarádili, zval nás na přechod Grónska, že už ho šel třikrát. Již na to bohužel nedojde.
