Praha - Šílenství jménem Ironman se po roce opět uskutečnilo v městečku Kona na Havajských ostrovech. V noci ze soboty na neděli středoevropského času se tady uskutečnil 37. ročník havajského Ironmanu, tradičního světového šampionátu vyznavačů dlouhých tratí.
Tituly v elitní kategorii obhajoval Belgičan Frederik Van Lierde a Australanka Mirinda Carfraeová, která v loňském roce ustanovila nový ženský rekord havajské tratě. Český triatlon reprezentoval trojnásobný olympionik Filip Ospalý, jenže tomu se závod, ve kterém chtěl útočit na elitní desítku vůbec nevydařil a do cíle doběhl až jednatřicátý.
Na místě zrodu
„Na světě není další závod jako Kona,“ tvrdí dvojnásobný světový šampion Chris McCormack. Havajský závod má své zvláštní kouzlo, kvůli němuž tisíce vyznavačů vytrvalostních sportů po celém světě sní o tom, že se aspoň jednou postaví na jeho start. Vždyť právě na souostroví v Tichém oceánu triatlon vznikl.
Tady se v sedmdesátých letech dohadovali vyznavači plavání s vyznavači běhu o tom, která skupina je v lepší kondici. Aby toho nebylo málo, do debaty se vmísil velitel amerického námořnictva John Collins, který se někde dočetl, že největší vitální kapacita plic byla naměřena u cyklisty Eddyho Merckxe.
Collins se rozhodl zkombinovat plavecký závod Waikii Roughwater Swim, cyklistický Around Oahu a Maraton v Honolulu, aby vytvořil test pro vyřešení sporu. Tak vznikl roku 1978 Ironman kombinující 3,8 kilometru plavání, 180 kilometrů cyklistiky a běžecký maraton, prvním vítězem se stal Američan Gordon Haller.
Rekordmany jsou se šesti výhrami Dave Scott a Mark Allen, tři tituly má na svém kontě Peter Reid a Craig Alexander, který si rozmyslel loňský konec kariéry a v jednačtyřiceti letech se opět postavil na start. Mezi ženami se osmi triumfy může pyšnit Paula Newby-Fraserová, šest výher si připsala švýcarská matadorka Natascha Badmannová, letos rovněž na startu, přestože ji v prosinci bude již úctyhodných 48 let.
Plavání Ospalému vyšlo výborně
Výstřel z děla vyslal do boje v zátoce Kailuia 53 elitních mužů a 36 elitních žen. Plavecká část tentokrát neutvořila mezi závodníky nijak výrazné rozestupy a do cyklistické části tak prakticky „na dostřel“ vyrážela téměř třicítka mužů, v níž nechyběl ani Filip Ospalý. Ten z vody vylezl čtvrtý, jen pár sekund za vedoucí dvojicí, kterou tvořil tradičně nejlepší plavec Andy Potts a olympijský šampion z Pekingu Jan Frodeno. Blízko čela byl také předloňský vítěz Jacobs či již zmíněný Alexander. Jeden z hlavních favoritů, Němec Sebastian Kienle ztrácel před cyklistickou částí 4 minuty.
Čela se v cyklistické části brzy ujal Andrew Starykowicz, tradičně jeden z nejlepších cyklistů mezi triatlonisty. Překvapivě však ve vedení dlouho nevydržel, vystřídal jej nejprve Maik Twelsiek, ještě před obrátkou v Hawi, zhruba v polovině cyklistiky, se na první příčku dostal Kienle, který rychle smazal ztrátu z plavání.
Kienlemu, jako by snad ani nevadil velmi silný boční vítr a tradiční horko a při návratu zpět do Kony se jal navyšovat svůj náskok na zbytek startovního pole. Svěřenec českého trenéra Luboše Bílka tak do druhého depa dorazil osamoceně a k závěrečnému maratonu vybíhal se čtyřminutovým náskokem na druhého Twelsieka, třetí Vanhoenacker ztrácel o další půlminutu více. Čtvrtý vybíhal z depa obhájce titulu Van Lierde, jeho ztráta již přesahovala 8 minut.
Filip Ospalý se v úvodu cyklistické části držel v první velké skupině, s postupem času se však propadal startovním polem až ke 40. místu. Smůla potkala Jana Frodena, který se potýkal s defektem a do depa dojel jedenáctý se ztrátou téměř 13 minut na svého krajana ve vedení.
Kienle potvrdil roli favorita
Vedoucí muž se do maratonu pustil neohroženě a během pár kilometrů svůj náskok na nejbližší pronásledovatele zvýšil až k osmi minutám, kde jej udržoval po většinu běžecké části. Triatlonoví fanoušci si sice ještě živě pamatují kolaps Marina Vanhoenackera v roce 2012, potom co do běhu vyrážel s více než osmiminutovým náskokem, ale Kienle celou dobu vypadal v pohodě a o vítězi tak nebylo pohyb.
Velký souboj se svedl o další místa na stupních vítězů. Na druhou příčku se brzy dostal Van Lierde, kterému však s postupujícím časem citelně ubývaly síly a začal se propadat. 5 km před cílem byl již druhý Hoffman a ze zadu se rychle přibližovali Frodeno, Van Berkel a Potts.
Třicetiletý Kienle se po dvou světových titulech ve středním triatlonu a čtvrté a třetí příčce na Havaji konečně dočkal titulu světového šampiona i na nejdelších distancích. Cílovou bránou proběhl 8 hodin 14 minut a 18 sekund po startovním výstřelu.
„Nemůžu tomu uvěřit, ale dneska jsem byl prostě nejlepší,“ prohlásil v cíli zjevně dojatý vítěz.
Druhé místo nakonec udržel Američan Ben Hoffman, třetí doběhl hned při své první účasti Jan Frodeno. „Sebastian si zasloužil vyhrát, dneska tvořil závod a předvedl skvělý výkon,“ uznal v cíli Jan Frodeno, který přiznal, že jej kromě defektu v cyklistice zdržela i čtyřminutová penalizace za porušení pravidel.
Andy Potts si čtvrtou příčkou vytvořil své havajské maximum. Filipu Ospalému se havajská premiéra nevydařila a do cíle dorazil jednatřicátý.
Obhájkyně s velkou ztrátou před během
Z elitních žen se plavecká část nejlépe vydařila trojici Amanda Stevensová, Jodie Swallowoavá a Meredith Kesslerová. Obhájkyně Carfraeová ztrácela před cyklistickou částí téměř šest minut.
Cyklistická porce však pořadím zamíchala. Vedoucí trojice, v níž Stevensovou nahradila Mary Beth Ellisová, nejprve navyšovala svůj náskok na zbytek závodnic. Před polovinou cyklistiky se však k čelu blížila úřadující světová šampionka na středních tratích, Švýcarka Daniela Ryfová s Rachel Joyceovou. Ryfová se definitivně ujala vedoucí pozice kolem 70. kilometru. A na obrátce měla k dobru již více než minutu a půl na Joyceovou. Carfraeová zde ztrácela již 12 minut.
Ryfová svůj náskok navyšovala a do druhého depa dorazila s náskokem 2 minut na Joyceovou a 3 a půl minuty na Ellisovou, Carfraeová dorazila 8. se ztrátou 14 a půl minuty.
Ztráta Carfraeová se na první pohled zdála být nedostižitelná, navzdory faktu, že je bývalá basketbalistka z Austrálie suverénně nejlepší běžkyní mezi triatlonistkami. Zdála se být, ale nebyla.
Carfraeová opět vítězně, díky famóznímu běhu
Ryfová si dlouho držela vedení a dokonce mírně navyšovala náskok na druhou Joyceovou. Obhájkyně se však přibližovala mílovými kroky. V polovině běhu již byla pátá a ze ztráty ukrojila více než pět minut. Na 30. kilometru jí již patřila bronzová pozice se ztrátou 4 a půl minuty. Během následných dvou kilometrů ubrala další více než minutu. Na 33. kilometru se Carfraeová dostala na druhou příčku a po dalších třech kilometrech se doslova prohnala kolem vedoucí závodnice.
Mirindě Carfraeové se tak podařilo obhájit vítězství a dosáhnout třetího světového titulu v čase 9:00:55. Dechberoucí byl její výkon v maratonkách. Závěrečných 42,2 kilometrů uběhla za 2 hodiny, 50 minut a 26 sekund (o 12 sekund rychleji než loni), rychleji běželi jen dva muži, stejně jako v loňském roce.
V cíli pak svůj závod komentovala slovy: „Když jsem vybíhala z druhého depa, popravdě jsem ani nepomyslela na to, že by to mohlo takhle vyjít. Říkala jsem si, že top 5 by bylo dobré, top 3 by bylo skvělé. Jsem naprosto šokovaná, že se mi tohle povedlo.“
Daniela Ryfová sice ke konci závodu zjevně „vadla“, druhou příčku přesto nakonec udržela. Ještě v únoru přitom prohlašovala: „Nikdy Ironmana nepojedu.“ Její trenér Brett Sutton, který do světa velkého triatlonu přivedl čtyřnásobnou Ironmanskou šampionku Chrissie Wellingtonovou ji však věřil už před závodem a plánuje z ní udělat další, jak sám říká, „vítězící mašinu“, jako byla Chrissie. Třetí místo udržela Rachel Joyceová
