Takže s letošním účtem moc spokojený nejste?
To říci nemohu, nebyl to vyloženě špatný rok. Sedmý jsem skončil na mistrovství Evropy i v konečném hodnocení Světového poháru. Až třinácté místo na mistrovství světa výrazně ovlivnily zdravotní problémy. A zklamáním nebyly ani čtvrtá a pátá příčka na obou šampionátech ve štafetě s Natálií Dianovou. Přitom po čtyřech měsících vojenského výcviku bylo pro mě otazníkem do čeho jdu, co mohu od celé sezony očekávat. Měl jsem jiné pocity, než v minulých letech. Nevěděl jsem, zda výrazně omezený trénink bude stačit na dobré výsledky. Proto jsem také vynechal úvodní dva závody Světového poháru.
Řekl jste, že jste měl blízko k medaili. V kterém závodě?
Na světovém šampionátu v Káhiře, kde nám ve štafetě s Dianovou chybělo k bronzu pouhých šest vteřin. V kombinované části běhu se střelbou jsme se pohybovali na medailových pozicích, ale v závěru jsem po nemalých zažívacích potížích na rychlejší běh už neměl dost sil. Škoda, forma mi nechyběla, ale neměl jsem šanci ji prodat. Ze za daných okolností je čtvrté místo úspěch, i když to mohlo být lepší.
V jaké podobě vás zažívací potíže trápily?
V takové míře mě přepadly vůbec poprvé. Téměř dva dny jsem nemohl pořádně jíst, často běhal na záchod a v závěrečném běhu jsem měl v břiše takové křeče, že jsem se navíc zesláblý jen s velkou námahou dostal do cíle.
V čem se za normálního zdravotního stavu cítíte silný a naopak co ještě potřebujete zlepšit?
V posledních třech letech cítím velkou sílu v běhu a pořád se zlepšuji. Zato potřebuji pracovat na střelbě, která je pro mě náročná. Mívám problémy hlavně s dokonalou koncentrací. Plně spokojen nejsem ani s vystoupeními v šermu. Přitom si myslím, že jsem dobrý šermíř, ale výsledky tomu neodpovídají. Potřebuji získat větší jistotu, být suverénnější. Pokud jde o koně, tak jezdecké tréninky absolvuji pravidelně, ale konečný verdikt v parkuru neovlivňuje pokaždé jenom závodník.
Prožil jste s koňmi už něco výjimečného, co výrazně ovlivnilo vaše konečné umístění?
Například na letošním mistrovství Evropy jsem dostal koně, který nebyl schopen bezchybně přejít téměř žádnou překážku. Bez mého zavinění jich shodil šest a rázem jsem byl vyřazen z bojů o medaili. Za úspěch mohu považovat, že jsem za celý rok z koně nespadl, zatímco loni na olympiádě v Riu v jediném závodě hned dvakrát. Bylo to zřejmě z toho důvodu, že jsem na něco takového ani trochu nemyslel. Asi jsem byl moc důvěřivý, což se mi vymstilo a poslalo mě až do čtvrté desítky startujících.
Máte možnost koně na závod nějak připravit?
Moc času na to nemám, většinou tak slabou půlhodinku. Můžu ho hladit, uklidňovat ho, dát mu třeba jablko, nebo mu ho za dobrou jízdu slíbit (úsměv). Popovídání s koněm zbavuje nervozity nejen jeho, ale i mě. Nikdy to však není záruka, že úspěšně dojedeme do cíle. Často rád vzpomínám na příhodu současného trenéra Libora Capaliniho z olympiády v roce 2004 v Aténách. Má jméno po italských předcích a v Řecku se tehdy závodilo na italských koních. Když ke svému vylosovanému "parťákovi" přišel, tak mu řekl, že oba jsou Italové a měli by si tedy vyhovět. Kůň to vzal na vědomí a bezchybnou jízdou Liborovi významně pomohl k bronzové medaili (smích).
A s jakým programem i záměry vstoupíte do nového roku?
Program bude dost bohatý. Už v březnu vstoupím do série závodů ve Světovém poháru, následuje mistrovství Evropy a v září mistrovství světa v Mexico City, což napovídá, že na soustředění před touto vrcholnou akcí příštího roku budeme jezdit často do hor. Jsem připraven absolvovat celou zimní přípravu, což by se mělo pozitivně projevit v lepších výsledcích, než jakých jsem dosáhl letos.
