K2 chyby neodpouští. Svoji krutou daň si vybrala i při prvním zimním výstupu

Takhle si zvěčnil horu K2 Radek Jaroš, který se na její vrchol podíval po čtyřech neúspěšných předchozích pokusech v roce 2014.
Odlehlost K2 je ostatně důvodem, proč nemá žádné místní jméno, ale pouze kartografickou značku, kterou jí dali britští zeměměřiči. Ti si původně mysleli, že druhou zaměřenou horu v pohoří Karákóram (proto K2) později pojmenují podle místního názvu, jako se tomu stalo například u Mašerbrumu (dříve K1), ale kupodivu se ukázalo, že zkrátka žádný nemá.
Mimořádně nebezpečnou variantu přespání na hoře volili v roce 1986 Josef Rakoncaj (na snímku) s Agostinem da Polenzou, kteří kvůli blížící se tmě nocovali jen pár metrů od vrcholu.
Pojďme si nejprve přiblížit, v čem spočívá náročnost výstupu na K2 a proč je většinou horolezců považována za nejnáročnější ze všech osmitisícovek.
Na vrcholu K2 nakonec stanuli Achille Compagnoni (na snímku) a Lino Lacadelli. I jejich příběh ale rámují temné kontury, neboť při výstupu bezohledně posunuli jeden z výškových táborů a své dva kolegy, kteří se vraceli pro kyslíkové lahve, nechali nocovat bez přístřeší i spacáků ve výšce přes 8000 metrů přímo na svahu hory. Ráno si pak jen došli pro jejich opuštěné kyslíkové lahve, zatímco oba nešťastníci s vypětím všech sil sestupovali dolů a doplatili na to těžkými omrzlinami.
Foto: Archiv Radka Jaroše
Jakub Šafránek Jakub Šafránek
Aktualizováno 17. 1. 2021 9:19
K2 se stala poslední osmitisícovkou, na kterou horolezci vylezli v zimě. Podívejte se, proč tak dlouho dokázala odvážlivcům odolávat.
 

Právě se děje

Další zprávy