Praha - Není to tak dávno, co český ragbyový tým hrával vyrovnané zápasy s týmy, které teď vidíme na světovém šampionátu v Anglii: třeba Rumunskem nebo Gruzií. Hru českého národního týmu tehdy, na začátku minulého desetiletí, řídil z pozice útokové spojky Martin Kafka (37), jeden z mála Čechů, kteří ragby hráli profesionálně v první francouzské lize, považované za nejlepší soutěž světa.

Pozdější dlouholetý trenér národního týmu, a mimochodem vzdálený příbuzný spisovatele Franze Kafky, sleduje mistrovství velmi pozorně. A jak sám říká, s nadšením. "Je to nejlepší šampionát v historii.“

I Češi by mohli hrát o postup

Aktuálně.cz: Jak se vám zatím šampionát líbí?

Martin Kafka: Musím říci, že jsem úplně nadšený. Myslím, že to je nejlepší šampionát v historii. A to proto, že je nejvyrovnanější. Už na něm nenajdete tým, který by výkonností úplně zaostával za ostatními. Nejslabší tým byla podle mě Uruguay, která ale prohrávala s 60 inkasovanými body, už tu nejsou ty stobodové výsledky jako kdysi.

Zvlášť v prvních poločasech hrály výborně i týmy z tradiční třetí vlny, Gruzie, Rumunsko, Namibie, které trápily favority. Udělaly velký krok dopředu, ale ne poslední krůček. Rozdíl mezi těmi úplně nejlepšími a zbytkem je pořád zřejmý. Poslední a vlastně jediní, kdo se dokázal dostat mezi úplnou elitu, byli Argentinci. Italům, kteří se léta stále zlepšovali, pořád něco chybí a vlastně v posledních letech stagnují.

S Gruzií nebo Rumunskem jste přitom svého času hrávali vyrovnané zápasy i vy v českém národním týmu.

Ano, i proto jsem nadšený. V letech 2002-2003 jsme s nimi hrávali pravidelně, obvykle jsme prohráli jen o pár bodů. A oni udělali během dvanácti let, což je jedna hráčská generace, takový pokrok. Je taky pravda, že třeba v týmu Rumunska nehrají jen rodilí Rumuni, ale pravidla to povolují.

Takže je tu naděje, že by během jedné generace mohli o účasti na mistrovství přemýšlet i Češi?

To asi úplně ne. Ale do zápasů o postup by se dostat mohli. My jsme vlastně nebyli zase tak daleko, v roce 2006 jsme hráli v kvalifikaci se Španěly a byli jsme vlastně asi tři zápasy od postupu. I když upřímně řečeno: tři zápasy, ale výkonnostně jsme byli mnohem dál.

Anglie doplatila na nezkušenost

Co se to podle vás stalo s Anglií, že na domácím turnaji, na který se chystala a těšila čtyři roky, tak pohořela a vypadla hned ve skupině?

Byla to skupina smrti, někdo ze tří týmů Austrálie, Anglie a Walesu jednoduše musel vypadnout. A Anglie podle mě doplatila na mladý a nezkušený tým, kde skoro nikdo neměl zkušenosti z mistrovství světa. Ukázalo se to v tom zápase s Walesem, o němž věděli, že bude rozhodující. Deset minut před koncem vedli, ale stejně prohráli. Nemyslím, že by odešli fyzicky nebo zapomněli hrát ragby. Prostě to nezvládli.

Mně se hra Anglie nikdy moc nelíbila, ale letos jsem jim přál. Líbilo se mi, co s týmem dokázal trenér Stuart Lancaster, vsadil na mladé, začali hrát víc kombinačně. Lancaster bude asi muset odejít, ale za čtyři roky bude Anglie hodně silná a nový trenér za to bude moci poděkovat právě Lancasterovi.

Už tři týdny ragbyový svět řeší rozhodující moment zápasu Anglie – Wales, kdy se Angličané chvíli před koncem rozhodli místo kopu na branku, který mohl znamenat remízu, radši hrát do autu a pokusit se o pětku, díky níž by zápas vyhráli. Jak byste se rozhodl vy jako trenér a hráč?

To je hrozně obtížné. Věděli, že je to rozhodující zápas. A remíza by moc neřešila, záleželo by, jak by zvládli další zápasy. Pětka by rozhodla a Angličané by měli de facto po druhém zápase jistotu, že postoupí. Po bitvě každý generál ví, kde stala chyba a že to rozhodnutí bylo chybné. Ale bylo zdravé. Angličané mají mladý tým a mladí hráči chtějí každý zápas vyhrát. Já bych se asi racionálně rozhodl kopat na branku, ale emocionálně bych si chtěl jít pro pětku.

Hrál jste profesionálně i v Japonsku. Překvapili vás Japonci,
kteří vyhráli tři zápasy ve skupině, včetně toho s Jižní Afrikou?

Jihoafričané asi Japonce podcenili, ale ti hráli výborně. Mají skvělého trenéra Eddieho Jonese, kterého si z Japonska pamatuji. Udělal s týmem ohromný pokrok, Japonci každou chvíli zápasu věděli, co dělají, hráli velmi inteligentně. Jihoafričani hráli pořád stejně, mysleli si, že to prolomí silou, jenže neprolomili. Pro Japonce to bylo finále mistrovství světa, nejdůležitější zápas, který kdy hráli. Takže mi pak bylo jasné, že čtyři dny nato v zápase se Skotskem nebudou mít moc sil a šancí, což se potvrdilo. Ale pak hráli znovu výborně, vyhráli ve skupině tři zápasy ze čtyř, ale bohužel nepostoupili, což je velká smůla.

Turnaj ovládne Austrálie

Dlouhodobě je ragby na jižní polokouli úspěšnější než "u nás“, na severu. Vidíte rozdíly v kvalitě i na tomhle mistrovství?

Ano, vidím. Vlastně teoreticky můžou do semifinále postoupit jen týmy z jihu. Myslím, že z Evropanů mají největší šanci Irové proti Argentině. Australané mají Skoty a na tomhle mistrovství zatím hrají naprosto fantasticky. V tuhle chvíli jsou pro mě největším favoritem na titul. Ukázkově zvládají i mlýny, což nebyla jejich nejsilnější disciplína, výborné mají i rucky, míč se skoro nezastaví, všichni jsou v pohybu.

A jak tipujete čtvrtfinále Nový Zéland – Francie? Může se opakovat senzace z roku 2007, kdy Francie All Blacks na stejném stadionu v Cardiffu slavně vyřadila?

Novozélanďani z toho zápasu musejí být úplně nadšení. Francie nehrála ve skupině nic moc, takže se může proti Novému Zélandu jako vždycky úplně vybičovat, aby pak znova nehrála nic moc. All Blacks mi zatím ve skupině přišli o něco horší než Australané, ale jisté je, že prostě umějí úplně všechno a že kvalita je na jejich straně. Takže čistě z tohoto pohledu bych řekl, že by měl Nový Zéland vyhrát. Jenže co se jim bude dít v hlavě? V tom zápase bude spousta emocí. Pokud za prvních 10 minut udělá Nový Zéland 10 bodů, nejspíš to zvládne. Pokud to za dvacet minut bude ale vyrovnané, bude to velmi zajímavé.

A.cz: Kteří hráči se vám na turnaji nejvíc líbí?

Skvělý je Australan Bernard Foley, který hraje útokovou spojku a vlastně sám vyřadil Anglii. Fantasticky hraje třetí řada Australanů, hlavně David Pocock. A moc se mi líbí i jejích zadák Israel Folau. Výbornou formu má Dan Biggar z Walesu, který by nebýt zranění Leigha Halfpennyho asi nekopal, ale Wales na tom zatím jen vydělal. Trochu víc jsem čekal od All Blacks, hlavně Dana Cartera, ale třeba se ještě ukážou.