reklama

Konečný kvůli podrážděným očím přemýšlel o ukončení zápasu

FOTO Krev na hlavě a tma před očima, to byl zmar Konečného Houževnatě a srdnatě bojoval Lukáš Konečný se Zaurbekem Bajsangurovem, ani to však nestačilo a s krvácejícím obličejem a částečnou slepotou prohrál. Foto: SES Boxing / Y.Stolitniy
Konečně je doma a těší se na své tři malé dcery. A také na pořádný odpočinek.

Praha – Konečně je doma a těší se na své tři malé dcery. A také na pořádný odpočinek. Jenže kromě příjemných záležitostí čekají na Lukáše Konečného po porážce v bitvě o titul mistra světa WBO v lehké střední váze s Rusem Zaurbekem Bajsangurovem i ty nepříjemnější.

„Musím vyrazit k doktorovi, sami vidíte, jak mé oči vypadají. Teď to vypadá na jasný zánět spojivek, ale z čeho vznikl?“ pronesl zklamaný český bijec po příletu do vlasti na Letišti Václava Havla. O čem ještě Konečný promluvil? Přečtěte si v našem nekráceném rozhovoru.

Lukáši, tématem číslo jedna v českém boxu jsou vaše oči. Můžete k tomu, co jste nakousl v pozápasovém rozhovoru pro Profiboxing.cz, říct teď trochu více?

Jakmile jsem dostal jsem první dva tři údery v prvních dvaceti vteřinách, hned mě začaly pálit oči. Vůbec jsem nevěděl, co se děje, připadal jsem si, jako mi někdo stříkal sprejem do očí. Říkám si drobnost, nějak si to protřu, má asi nějakou divnou vazelínu na rukavicích, jenže druhé kolo znovu, třetí také, a pořád, vždy v úvodu dalšího kola. Když už jsem to cítil fakt hodně, řekl jsem to po šestém kole teprve trenérovi v rohu.

Přemýšlel jste o tom, že byste zápas ukončil? Dovolují to pravidla?

Přemýšlel. Po zápase jsem se o tom bavil i se supervirozem organizace WBO a ten mi říkal: Měl jsi to říct, já bych zápas ukončil. Jenže po bitvě je každý generál, já to stopnu, oni se zeptají, co se děje, kouknou, budou si myslet, o nic nejde a já prohraji technickým knockoutem. Nebo se mi na oči podívá doktor, řekne: zánět spojivek, jsi nemocný, je to tvoje chyba a zase prohraji technických knockoutem. Ale já o tom vážně nechci moc mluvit, napište, že jsem měl něco s očima, že musím k doktorovi a hotovo. Nechci vypadat tak, že se vymlouvám. Teď je jasné, že mám zánět spojivek a to oči ještě vypadají dobře. Na druhou stranu, do zápasu jsem šel naprosto v pořádku, přišlo první kolo, první údery a začaly mne pálit oči.

Necháte si u očního odebrat nějaké vzorky na přezkoumání?

Uvidíme, podle mě už teď doktoři stejně nic nenajdou. Manažerovi jsem dal své rukavice, jeho jsme si ani nebrali, kdyby na nich skutečně něco měl, určitě by si to ohlídal a umyl, zbytečně by neriskoval. Kamarád, co tam byl se mnou, tak je shodou okolností chemik, a shrnul to ve třech bodech. Za prvé něco podobného je prý hrozně levné, za druhé se to rychle vytratí, což sedí, protože mi přišlo, že to bylo vždy nejhorší v začátcích kol a za třetí jemu dají sekundanti alergen, aby na něj látka nepůsobila.

Je to fakt strašně jednoduché, jen člověku nedojde, že by se něco podobného mohlo vážně stát. A já ho fakt nechci z ničeho nařknout, v ringu se ke mně choval férově, všechno bylo ok. Ale prostě nad tím přemýšlím a neumím si jinak vysvětlit důvod, proč mne od prvního kola začaly pálit oči, když před zápasem jsem byl naprosto v pořádku. Když jsem šel z ringu, bylo tam šero, vůbec nic jsem neviděl, říkal jsem Standovi, dej mi ruku, vedl mne do šatny jako nějakého blbečka za ruku.

Říkal jste, že kdy opět prohrajete, bude to vlastní vinou, ale teď se zase řeší jiný vliv...

To jsem sice říkal, ale to jsem nepočítal, že by mohlo přijít něco podobného. Bral jsem to tak, že když prohraji, tak končím, jenže teď se mi rozhodně končit nechce. Bál jsem se o nos a to fakt hodně a nakonec přišlo tohle? Ono se to může zdát vážně jako blbost, ale jen si to vezmi. Ty dostaneš úder, třeba jen do rukavice a najednou musíš začít mrkat, protože se ti dostane něco do očí, nemůžeš soupeři kontrovat, nemůžeš se uhnout, nemůžeš vůbec nic, jsi úplně v háji a jen tam prostě stojíš.

Hodláte rozpoutat nějakou kauzu, skandál?

A proč? Navíc nemám důkaz, řešili jsme to s týmem, přemýšlím o tom, proč jsem do zápasu byl naprosto v pořádku a potom se stalo tohle. Přemýšlím, jak rychle se u tebe může projevit zánět spojivek, jestli to může mít tak rychlý průběh, fakt nevím. Ale nechci Bajsangurova z ničeho obviňovat, není ani z čeho, nemám žádný důkaz.

Nakolik problém s očima ovlivnil váš výkon?

Na miliardu procent. Bez přehánění, já byl úplně v háji, to se nedá popsat, nevím, jak už to vysvětlit, prostě tě to úplně rozhodí. Nebylo to o tom, že bych vůbec neviděl, to ne. Ale musel jsem po každém jeho úderu zavírat oči nebo mrkat, nemohl jsem ho číst, sledovat, reagovat na jeho údery, soustředil jsem se vlastně jen na sebe.

Normálně úder vidíš, uhneš se, kontruješ, čteš si soupeře, ale to já prostě nemohl. Říkám, může se to zdát jako maličkost, ale strašně mě to ovlivnilo a rozhodilo. Byl jsem rád, když jsem jeho údery dokázal zblokovat. Podívejte se na některé fotky, vždyť já na nich vypadám jako zfetovaný. Kluci mi říkali, že když jsem šel z ringu, neměl jsem čočky očí modré, ale úplně bílé.

V televizi to ale vypadalo, že vás Bajsangurov jasně přeboxoval...

Jo, s tím souhlasím, Já vím, že jsem dělal málo, říkala mi to manželka, že jsem přestal v posledních kolech dělat, jenže dělej něco, když nic nevidíš. Já se bál do něj jít, bál se otevřít, abych nedostal ještě více do huby. Zároveň jsem se spoléhal na to, že ho jednou ranou trefím, že oči přestanou pálit, v ringu člověk přemýšlí trochu jinak. V klidu si to můžeš rozebrat až po zápase a to už bylo bohužel pozdě.

I přesto všechno, říkal jste si, že byste Bajsangurova seknul?

Jasně, že jo. To byl třeba i jeden z důvodů, proč bojuješ dál, proč nezahodíš rukavice, proč nejdeš žalovat za rozhodčím. Protože doufáš, že ho sekneš, že zavřeš oči a dáš mu bombu, která zvrátí zápas. Já si to říkal od prvního kola, ale podívejte, jak to dopadlo.

Po zápase s Dzinzirukem před čtyřmi lety jste byl hodně zklamaný, zlomený, byla tahle porážka ještě horší?

Nebyla, tam jsem se cítil jako vítěz a myslím, že to bylo i hmatatelné, všichni to viděli. Tady jsem se jako vítěz v ringu necítil, s výsledkem jsem byl smířený. Ale teď jde o ty oči. Pokud si za ně mohu sám, tak je vše v pořádku, tak jsem si zápas podělal sám, pokud je v tom ale nějaké cizí zavinění, tak mě to na rovinu sere.

Ale dopadne to jako s Dzinzirukem, už s tím stejně nic nejde dělat. Supervizor mi říkal o odvetě, že většina kol byla strašně vyrovnaná, že bych na to snad mohl mít i nárok, na druhou stranu, proč by na ni Bajsangurov přistupoval, když mě porazil na body celkem jasně? I když já bych o ní samozřejmě hodně stál.

Podle zahraničních boxerských serverů to ale tak jednoznačné nebylo...

Jo, hodně lidí mi říkalo, že jsem ten zápas mohl i vyhrát, ale to já si nemyslím. Fakt ne. Možná doma, ale ne venku. S porážkou jsem smířený, necítím se okradený, byl to vyrovnaný zápas, podle mne byl o trošku lepší, udělal závěr. Ten byl ale zase o té taktice, že já jsem věděl, že jsem v háji, že musím riskovat, proto poslední dvě kola dopadla tak, jak dopadla, že by jednoznačně jeho. Jediné, co si myslím, že nesedí ty body, ale v konečném důsledku, jestli prohraješ o devět bodů nebo o jeden, to už je jedno.

Jaký je podle vás Bajsangurov šampión?

Uvidíme, myslím, že to ukážou až jeho další zápasy.

Před čtyřmi lety jste porážku oplakal, jaké jste měl pocity nyní?

Nebylo to takové. Mrzí mě to, ale to je všechno. Kdo ví, třeba jsem chytil něco ze vzduchu, když jsem lezl po schodech do ringu. Vážně nerad bych Bajsangurova křivě obvinil z nějakých nečestností.

Už jste to naznačil, ale konec kariéry teda momentálně vylučujete?

Neříkám, že jsem ho úplně vyloučil, rozhodně nechci začínat zase od začátku, další dva, tři roky stoupat nahoru, ale musím si sednout s manažerem a vše probrat. Už mi i říkal, že má pro mě připravené velké zápasy, dokonce v Česku, že o mne je zájem, ať nekončím. Ale teď to vážně neřeším, odpočinu si, užiji si Vánoce a pak se uvidí. Pokud budu boxovat, tak třeba nejdříve v březnu.

Existuje i nyní šance na to, že byste boxoval v zámoří? Že byste riskoval a šel do zápasu s velkým jménem třeba coby náhradník?

Jo, proč ne. Nevadilo by mi riskovat, beru to tak, že už nemám co ztratit. Rozhodně ale nechci končit porážkou nebo coby nějaký otloukánek. Jsem už starý dědek, boxuji sto let, ale necítím se ještě úplně špatně, abych musel končit.

Jste připravený, že vám někteří budou předhazovat, že jste byl jen prozatímní šampión?

Jsem, počítám s tím, ale neřeším. Pro mě bylo příjemné, že mě na Ukrajině brali jako mistra světa, pásy jsme všude měli oba, všude mě uváděli jako mistra světa. I lidé z WBO mi řekli, ať si dám na zápasové kraťasy „WBO Champion“. Boxerský svět mě jako mistra světa bral a stejně to vnímám také já.

Říkal jste, že o budoucnosti nepřemýšlíte, ale můžete být ještě jednou mistrem světa?

Bude to asi hodně nereálné. Jak už jsem říkal, spíše to vidím tak, že naskočím do nějakého zápasu coby náhradník a outsider na poslední chvíli nebo, že zkusím střední váhu. Napadl  mne zápas třeba s Felixem Sturmem, ale to jsou všechno úvahy. Uvidíme, na čem se domluvíme s manažerem.

Počtvrté jste prohrál, opět trošku podivně. Neříkáte si, zda to máte vůbec zapotřebí?

Tahle porážka je sice divná, ale pořád to beru tak, že jsem v ringu v prohrál. Pak jsou ty důvody okolo, o kterých nevím, co si mám myslet a to si o nich myslím daleko více než jsem si myslel po zápase.

Mimochodem, proběhla i pozápasové tisková konference?

Ne, taky jsem se divil, když se o ní mluvilo, ale někde holt bývá, někde ne.

Kromě vašich očí byl problém i také s vašimi rukavicemi, ukrajinská strana dokonce mluvila o skandálu a podvodu.

Zbytečně, byly to úplně stejné rukavice, s jakými jsem boxoval poslední dva zápasy a které v těch zápasech měli i moji soupeři.

Bajsangurův tým ale tvrdil, že pod označením rukavic o váze 10 uncí se skrývaly osmiuncové rukavice, které jsou o čtvrtinu lehčí (280 gramů ku 226 gramům, pozn. autora).

Je to hloupost. Byly to desítky, chyba vznikla už u výrobce. Já o tom zezačátku ani nevěděl, nebyl jsem u toho, s trenérem jsem se o tom bavili až teď v letadle. Trenér byl hodně naštvaný, ty rukavice posíláme zpět do fabriky. Ony byly sice zjevně menší, ale moc by mě mrzelo, kdy se na mě a můj tým někdo koukal jako na podvodníky. Protože jsme v to byli naprosto nevinně. Říkám, už jsem s těmi rukavicemi boxoval, není to tak, že já boxuji z osmi a mí soupeři s dvanáctiuncovkami. Určitě se nejednalo o podvod, jak celou událost podávali domácí.

reklama