Brno - Ve čtvrtek v noci si splnil svůj sen. Jako první český profesionální boxer získal titul mistra světa. Co na tom, že s přívlastkem "prozatímní".
Přesto se v Lukáši Konečném mísily rozporuplné pocity.
Většinu času po zápase i v pátek nešetřil úsměvy, přesto byly okamžiky, kdy posmutněl a zvážněl.
Čtěte také:
Konečný slaví titul mistra světa, Larbiho knokautoval
Konečný: Brňáci byli super. Na Ameriku se můžu vys*at
Lukáši, necháte se teď oslovovat "šampióne"?
"(Úsměv) Je mi to jedno, jak mě budou lidé oslovovat. Hlavně ať se mnou každý mluví normálně jako dosud."
Jak se vám dnes vstávalo s pocitem "já jsem mistr světa"?
"Upřímně? Nevstávalo se mi nejlépe, moc jsem toho nenaspal, brzo jsem se budil, takže jsem nakonec šel na snídani, i když jsem to původně neplánoval. Z postele jsem vylezl sice až kolem půl osmé, ale vzhůru jsem byl od šesti hodin. Ale není to neobvyklé, po zápase vždycky špatně spím."
V kolik jste šel spát?
"Byla tu se mnou i manželka, rodina. Dali jsme si jídlo, pití na hotelovém baru, pokecali, fotil jsem se s fanoušky a někdy kolem třetí jsme šli do postele."
Před čtyřmi lety jste dostal kopii světového pásu po sporné prohře s Dzinzirukem. Jaký je to pocit mít teď v moci skutečný pás mistra světa?
"Popravdě to necítím nic zvláštního, když ho vidím, už jsem pásů získal hodně. Ale moc si samozřejmě vážím toho, že jsem mistr světa, toho pocitu, ale konkrétně ten pás jako věc ve mně velké emoce nevyvolává."
Berete vítězství nad Larbim jako životní úspěch?
"Určitě, není co řešit. Nebyl to můj nejtěžší zápas, i když Larbi byl dobrý soupeř, ale nejdůležitější určitě ano."
Největší díky tátovi
Komu byste rád za tento titul poděkoval?
"Jak už jsem to říkal v ringu. Ale když to shrnu. Dík patří Double Investment Limited, kteří ten galavečer zajišťovali a dělali to vlastně hlavně pro mě. Určitě díky patří i mému manažerovi ze stáje SES Ulfu Steinforthovi a trenérovi Dirku Dzemskému, pak rodině, fanouškům. A hlavně a nejvíce pak mému otci Milanovi, který mě k boxu přivedl."
Uvidí otec pás mistra světa, když kvůli nemoci nemohl být v hale?
"Teď za ním jedem s rodinou do nemocnice ukázat mu ho. Doufám, že bude táta v pohodě (dvaapadesátiletý Milan Konečný je taktéž bývalý špičkový český boxer, momentálně bojuje v brněnské nemocnici s nádorem na mozku, pozn. redakce)."
V ringu vždycky slavíš se svými třemi dcerami, proč ale chybí manželka?
"(Směje se) Protože stejně jako bych já nechodil dělat někam dělat „šaška", tak to samé nechce dělat manželka, nepotřebuje se mediálně zviditelňovat. Dcerky jsou samozřejmě jako každé děti v tomto jiné. Holky jsou rády za mediální hvězdy a když jim pak kamarádi říkají, že je viděli v televizi. Ale i ty ale posílá k ringu sestra, ne žena, které se to moc nelíbí."
Jak vám chutnalo první vítězné pivo, které přinesl do šatny jeden z členů týmu?
"Chutnalo. Moc mi chutnalo, taky bylo rychle vypité. (úsměv)"
A kolik piv pak následovalo?
"Moc ne. Dal jsem si za celý večer asi čtyři rumy, k tomu šest, sedm piv. Nepřeháněl jsem to."
Další odměnou pro vás mělo být konečně pořádné jídlo…
"To je pravda. Už jsem se pořádně najedl v noci, na hotelu nám připravili skvělý a velký raut, ještě ve tři hodiny v noci, když jsme odcházeli, tak tam bylo jídlo. Dal jsem si guláš, bramboráčky i řízky, byl jsem spokojený. (směje se)"
Jaké jsou vaše další plány?
"Do neděle zůstávám s rodinou v Brně. Na neděli odpoledne pak máme naplánovanou oslavu u nás v hospodě v Ústí s nejbližšími kamarády a známými."
Na tiskové konferenci vám pogratuloval i Ondřej Pála (spolukomentátor Nova Sport, pozn. redakce). Jak si ceníš jeho slov, kdy na závěr prohlásil, že jej tvůj výkon i atmosféra v ringu "nakoply" pro to, aby ještě více na sobě makal?
"Určitě je to příjemné slyšet. Jsem rád, že to řekl, potěšilo mě to. Beru to tak, že pokud můj výkon i atmosféra v hale namotivovaly Ondru nebo kohokoliv jiného k tomu, aby pořádně makali, aby odevzdávali ve sportu maximum, tak to je super a pro mě velká poklona a čest."
