Praha - Když celý podzim laboroval s poraněnou krční páteří, jen málokdo mu věřil, že v této sezoně bude moci útočit na nějaký velký triumf.

Minulý týden však Roman Koudelka skončil čtvrtý a sedmý na závodech Světového poháru v Trondheimu a Oslu. Před čtvrtečním startem mistrovství světa v letech v Harrachově se tak oprávněně řadí k favoritům na jednu z medailí.

Na úterní tiskové konferenci přiznal, že co se týče světového šampionátu v letech, má zajímavou vzpomínku na předchozí mistrovství v Harrachově v roce 2002, kdy se jako dvanáctiletý kluk snažil vyrobit falešnou vstupenku, aby mohl sledovat nejlepší světové skokany.

"S kluky z Harrachova jsme falšovali lístky. Já jsem žádný neměl, snažili jsme si vytisknout akreditaci, což moc neprošlo. Bylo to vtipné, když jsme to zkoušeli na tiskárně. Navíc já, když si s počítači netykám ani teď. Ale nakonec jsme sehnali originální lístek," smála se česká jednička.

Romane, před třemi lety jste byl v Harrachově na třetím místě. Věříte, že můžete tento výsledek o víkendu zopakovat?
Abych se přiznal, já se dozadu moc nekoukám. Když jsem byl třetí, tak to nikdo nečekal. Z toho důvodu zůstávám klidný. Bude záležet na prvních skocích. V našem sportu se může stát cokoli. Šance na medaile v jednotlivcích i družstvech je vždycky. Nemá cenu říkat, že nejedeme pro medaili. V Harrachově je všechno možné.

Výsledky z posledních Světových pohárů Vás však musely povzbudit, ne?
To samozřejmě, navíc už v Lahti v soutěži týmů se mi vedlo. Do té doby jsem to vždycky zkazil já, nebo vítr. Pravý úspěch přišel v Trondheimu a v Oslu už bylo vidět, že když si člověk věří a i trošku pokazí skok, tak se nic neděje, že to furt do té desítky dá.

S jakým umístěním byste tedy byl spokojen v Harrachově?
Já si cíle nedávám, po tom, co jsem si prožil, se na to koukám z druhé stránky. Zdraví je důležité a něčím se stresovat nebudu. Chci být usměvavý, v pohodě, když se mi toto povede, výsledek pak přijde.

Co všechno musí vést k tomu, aby se skokan dostal do takové pohody, aby se skoky bavil?
Já jsem hlavně rád, že se mi povedlo stabilizovat skoky, že jsem si začal v hlavě věřit. Potvrdilo se, že jsem potřeboval skákat, a že se to otočí. To se teď stalo. Psychicky jsem na tom nejlíp, co jsem kdy byl. Věřím si. 

Mohla by Vám pomoci i znalost harrachovského mamutu?
Jsme tady doma, takže věřím, že Krakonoš sešle dobrý vítr. Před třemi lety mi taky poslal dobrý vítr. Kdyby to zopakoval, nezlobil bych se. Pak je šance na medailové stupně, ale nerad o nich mluvím. Pro mě je v jednotlivcích každé umístění do desátého místa fantastické.

Jaké to pro Vás je skákat na mamutím můstku. Nemáte z něj i po letech respekt?
Ani ne. Největší nervy jsem měl v Planici, navíc to tam teď zvětšují. Náš bývalý trenér Ritchie Schallert říkal, že Harrachov dobrý, ale do Planice mě pouštět nechtěl. Že to prý není žádný kinder geburtstag, žádný dětský narozeniny. Zanechalo to ve mně respekt.