Praha - Loni v prosinci si při tréninku v americkém Telluride zpřetrhala přední zkřížený vaz v koleni. A slibně rozjetá kariéra dostala nepříjemnou trhlinu. Téměř přesně po roce je Eva Samková zpět. Největší český snowboardový talent vtrhnul z vervou sobě vlastní znovu do kolotoče Světového poháru ve snowboardcrossu.
O víkendu v rakouském Montafonu prošla teprve devatenáctiletá závodnice proslulá typickými namalovanými kníry kvalifikací a skončila ve čtvrtfinále. Sezonu tak zahájila čtrnáctým místem.
Spokojená s výsledkem zpočátku nebyla, nakonec ale převážily pozitivní pocity. O svých ambicích, cílech, knírech, milovaném saxofonu i letmých kontaktech s modelingem promluvila půvabná snowboardistka přezdívaná ´Samčíz´ v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Po roční pauze zaviněné zraněním jste se vrátila zpět k závodění. Jak se po prvním klání cítíte zdravotně a jaká je spokojenost s výkonem a výsledkem?
Na začátku jsme měly problémy se špatným počasím, závod se nám odložil. Soutěžily jsme tak s jednodenním zpožděním. Z výsledku jsem nejdřív šťastná nebyla, teď to ale s odstupem času hodnotím pozitivně. Jinak se cítím dobře. Je pravda, že celý podzim během tréninků v Rakousku na Hintertuxu jsem se cítila líp, než tady na svěťáku. Je to první velká trať po roce, takže je to i znát. Zatím se rozježďuju (smích).
Za týden vás čeká závod v americkém Telluride, kde jste si před rokem zpřetrhala vazy. Cítíte strach, nebo respekt z tamní sjezdovky? Bude to pro vás v jistém smyslu traumatizující zážitek nebo nic takového necítíte?
Strach určitě necítím. Trať v Telluride je vždycky skvělá a mě baví, takže nemám důvod proč se bát (smích). Respekt trochu mám, ale to je myslím správné, respekt vás chrání před zraněním a díky němu se i líp soustředíte, takže mi respekt spíš pomáhá.
Odrazí se vážné zranění na vašem stylu jízdy? Budete třeba více opatrnější a méně aktivní, co se kontaktů se soupeřkami týče?
Podle mě jezdím stejně jako před zraněním. Možná více přemýšlím, jak jet správně a co přesně udělat, ale styl se mi podle mě nezměnil.
Stále jste v juniorském věku, ale už závodíte i mezi dospělými. Jaké jsou letos vaše priority směrem k juniorskému či seniorskému šampionátu? Budete startovat na obou?
Tak s dospělými závodím, protože pro juniory se pořádá bohužel jenom juniorské mistrovství a nic jiného, ale letos budu na obou mistrovstvích. Na juniorské si věřím víc a chtěla bych být do první trojky. No a na dospěláckém nevím. Ale před dvěma lety jsem na seniorském mistrovství vyhrála malé finále, tak třeba teď by bylo super být ve velkém finálku, takže řekněme do čtvrtého místa.
Jaké výsledkové cíle si tedy kladete do letošní sezony?
Já sem si vždycky plánovala jezdit co nejlépe pocitově, tak abych se já cítila dobře a podle toho ty výsledky už vyplynou. Hlavní tuhle sezonu je kvalifikovat se na olympiádu a zajet dobře MS a MSJ. I když, pro mne znamená hodně i Světový pohár, protože aby se člověk umístil dobře celkově, musí jezdit stabilně dobře, nestačí vyhrát jeden závod a to se mi líbí.
Jste považována za největší český snowboardový talent. Býváte pasována na adeptku olympijské medaile ze Soči 2014. Jak se žije pod takovým tlakem?
Já to moc neřeším. Podle mne největší tlak na sebe můžete vyvinout vy sám. Jen proto, že vám někdo řekne, že musíte vyhrát Olympiádu, nebo že to od vás někdo očekává, se přece nezhroutíte. Děláte to kvůli sobě a jen vy sami si rozhodněte, jaký tlak na sebe vyvinete.
Vaší specialitou jsou namalované vousy, či kníry. Jak vás taková věc napadla a budete v tom pokračovat i letos? A co na takovou image říkají soupeřky?
Pokračovat v tom budu. Přijde mi to docela vtipné. Vymysleli jsme to tak společně na svahu jednou při závodě a bavíme se tím doteď. Soupeřky se jen usmívají a když mám ňákej hodně dobrej knír, tak mi ho pochválí (smích).
Ke snowboardu se obvykle pojí hiphopová, punková nebo třeba hardcoreová hudba. Vy však hrajete na saxofon. Jak byste okomentovala tohle poměrně nezvyklé spojení?
Mě to nepřijde nezvyklé. Já jsem vždycky chodila na hodně kroužků, jak na sportovní, tak na hudební, nebo na jakykoliv tvořící. A vždycky se mi saxofon líbil, takže to pro mne byla celkem jasná volba.
Na vašich civilních fotkách vám to moc sluší. Máte nabídky na nějaké fotomodelingové aktivity, nebo třeba na reklamy? Nebo už jste něco takového podstoupila?
Děkuji (smích). Už jsem pár focení zažila, je to trochu změna, ale super zábava to teda není (smích).
Jste kvůli sportu prakticky šest měsíců každoročně na cestách. Jak se to snáší v tak mladém věku? Nestýská se vám po kamarádech, rodině?
Ja to mám asi trochu jinak…i když…vlastně možná ani moc ne. Mě cestování baví a celkem si to i užívám. Samozřejmě, že se třeba teď těším na Vánoce domů a tak, ale nejsem zrovna ten typ, co by si volal každý den s rodiči. Jsou oba trpěliví, většinou ani moc nemají přehled o tom, kde zrovna jsem (smích).
V průvodci od Svazu lyžařů jsem objevil vaše motto: Trenér má vždy pravdu. Opravdu vždy?
Samozřejmě!!!
