reklama

Kulhavý triumf v Cape Epic moc neslavil, myslí už na další

Jaroslav Kulhavý. Jaroslav Kulhavý. autor: CPA Eduard Erben
Rozhovor s olympijským šampionem na horských kolech Jaroslavem Kulhavým, který před nedávnem podruhé ovládl nejprestižnější etapový závod dvojic, jihoafrický Cape Epic.

Praha - Olympijský šampion Jaroslav Kulhavý před nedávnem podruhé ovládl nejprestižnější etapový závod dvojic, jihoafrický Cape Epic, a svému parťákovi, švýcarské legendě Christophu Sauserovi, pomohl k historickému pátému triumfu.

Způsob, jakým česko-švýcarská dvojice závodu dominovala, byl nevídaný. Výsledný čas byl téměř o jedenáct minut lepší než čas nejbližších pronásledovatelů, navíc si v osmietapovém klání připsali hned pět dílčích triumfů.

Již týden po příletu z „černého kontinentu“ rodák z Ústí nad Orlicí závodil na tradičním „otvíráku“ evropské sezony v olympijském cross-country v rakouském Langenlois. O tom všem se rozpovídal v následujícím rozhovoru.

Předminulý týden jste s Christophem Sauserem podruhé zvítězili na Cape Epic, jak dlouho jste tohle suverénní vítězství oslavovali? Pro Sausera to byl snad poslední závod v kariéře a historický pátý titul, to už si žádá pořádnou oslavu, ne?

Byli jsme po závodě jen na takové slavnostní večeři. Všichni už byli samozřejmě hodně unavení, ať už realizační tým, nebo i my. Navíc jsem měl nějaké žaludeční problémy, takže jsem šel asi okolo půlnoci spát. Mě se ta oslava moc netýkala, druhý den mě navíc čekal odlet, nijak jsem to neprožíval.

Ale co vím, tak Christoph s ostatními to protáhli až do rána. Samozřejmě na to měl ještě větší právo než já. Pro mě to byl první vrchol sezony, ale další mě ještě čekají. Ne že bych si to nemohl dovolit, ale nebyla na to nálada. Přece jen už jsem byl hodně unavený a čekala mě cesta domů, navíc se k tomu přidaly zdravotní problémy.

Okousaná řídítka nehrozila

Sauser po závodě říkal, že to byl nejnašlapanější ročník a o to prestižnější je pro něj to vítězství. Souhlasil byste s tím?

Já si myslím, že ano. Všechny poslední ročníky byly podobně silné, ale teď tam možná byly nejsilnější týmy na celkové pořadí. Chyběl sice Nino Schurter, ale ten startoval vždycky spíše kvůli vítězství v etapách a do celkového pořadí moc nezasáhl. Třeba tento závodník tam chyběl pro nějakou prestiž, ale jinak byla startovní listina hodně silná, možná nejsilnější.

Přesto jste vyhráli téměř o 11 minut, zatímco před dvěma lety to bylo minut „pouhých“ 7, k tomu jste zvítězili v pěti etapách. Byl ten závod pro vás tak hladký, jak to vypadá z výsledků?

Úplně hladké to nebylo. Řekl bych, že technických problémů jsme měli stejně jako předloni, teď se nám je ale dařilo lépe řešit. Naštěstí byly v místech, kde se s tím dalo ještě něco dělat. Opravy probíhaly hladce, trvaly pár minut, které se nám ještě dařilo sjet, nebo dokonce i vyhrát etapu. Nikde jsme se nezasekli na víc než 2 až 3 minuty. To se se situací předloni, kdy jsme jen kvůli řetězu ztratili deset minut a kvůli defektu i šest minut, nedá srovnat. Navíc jsme tenkrát i jednou zabloudili.

Navíc vás ani nenapadlo si opřít kola o plot rezervace, jako se to povedlo některým "hobíkům", kterým lvi okousali řídítka...

Tou rezervací jsme projížděli snad jen jednou nebo dvakrát. Prolítli jsme tam čtyřicítkou, podívali se na nějaké nosorožce, všechno v rychlosti. Tam tolik času nebylo (smích).

Soupeři měli pro váš osobní výkon jen slova uznání. Měl jste za těch osm etap vůbec nějakou fyzicky slabší chvíli?

Dá se říct, že ne. Jen v páté etapě, jedné z těch nejtěžších, mi začaly nějaké žaludeční problémy, kdy mi nebylo vůbec dobře. Nebyl jsem se ráno schopný pořádně najíst a během etapy už vůbec, tehdy jsem byl utlumený, to bylo jediné, z čeho jsem měl strach. Ale naštěstí to byla jen tato etapa a do konce závodu se to srovnalo a byl jsem schopen jíst, což bylo nejdůležitější.

Pak to naštěstí znovu propuklo až po závodě. To byl jediný nepříjemný jeden den, kdy jsem měl navíc i problém s přehazovačkou, kam jsem chytl nějaký klacek a musel sjíždět ztrátu. Navíc bylo teplo, to byla taková nejtěžší etapa. Tam to bylo asi nejslabší, jinak žádná velká krize nebyla.

Afrika plná zdravotních problémů

Právě o zmíněné páté etapě Kristián Hynek říká, že byla klíčová. Jeho parťák Lakata tehdy taky dlouho řešil problém s překrouceným řetězem. A ztrátu už se jim do konce nepodařilo sjet. Vnímáte ji tedy taky jako rozhodující?

Asi ano, oni v té etapě chtěli útočit, ale nejdřív tam měli defekt, pak jsem já měl ten problém s přehazovačkou, to nás sice předjeli, ale když jsem to opravil, míjel jsem je, když zase oni měli ten problém s řetězem, a ztrátu už do cíle nedojeli. Takže místo útoku chytili další tři minuty.

Tam už asi pochopili, že to budou mít těžké, a my jsme je v dalších etapách už k ničemu nepustili. Asi to byl klíčový moment, do té doby mohli závod zvrátit nějakým útokem, pak už ale mohli spoléhat jen na nějaký technický problém.  Ty samozřejmě mohou přijít a člověk už s tím nic nenadělá, ale velký útok mohli plánovat už jen na tuhle etapu. 

Takže ani tentokrát se závod neobešel bez zdravotních problémů. Letos vás trápily žaludeční problémy, před dvěma lety jste si přivezl nějaké zranění...

Předloni jsem akorát v poslední etapě dvakrát spadl. Nejdřív jsem tam chytl nějaký drát od vinice, který jsem neviděl, šel jsem tvrdě na zem a natrhl si vazy v rameni. Potom ve snaze sjet Christopha mi to ještě uklouzlo v zatáčce a spadl jsem znova. Takže jsem byl odřený a rameno jsem musel nechat chvíli v klidu. Ale nebylo to nic hrozného a ani mě to nějak extra neomezilo. Spíše to byla jen taková smůla na závěr, že jsem si moc neužil tu závěrečnou párty, stejně jako letos.

Příští rok je olympiáda, takže nejbližší návrat na jih Afriky plánujete zase za dva roky?

Uvidíme, jak to bude vycházet, ale předpokládám, že SP začne dřív, letos startuje v podstatě až za dva měsíce. Uvidíme, jak by tam Cape Epic zapadal. Člověk samozřejmě nechce riskovat, ten závod je hodně náročný, můžou tam být pády, člověk si může přivézt nějakou nemoc. Takže je to riziko a ještě nevím, jestli do něj půjdu před olympiádou. Teď je na to brzy, budu to plánovat v průběhu sezony, je možné, že se tam příští rok vrátím.

Týden po poslední etapě Cape Epic jste už stál na startu XCO závodu v Rakousku. Jak se vám povedlo přeorientovat se na kratší a intenzivnější závod? Navíc i z pohledu počasí to byl určitě skok, slyším, že pokašláváte...

Ano, nastydl jsem už někdy po návratu z Epicu a ten závod tomu samozřejmě nepřidal. Navíc jsem měl ještě dva tréninky v dešti, takže jsem trochu nastydlý. Ten závod zapadl do přípravy, nejel jsem tam pro nějaký výsledek, ale myslím si, že druhé místo by z toho bylo, kdyby nepřišel ten defekt, po němž jsem se propadl. Nakonec z toho bylo šesté místo, takže jsem přivezl aspoň nějaké body. Myslím si, že tam proběhlo vše, jak mělo.

V Evropě je nejlepší atmosféra

Je už zřetelné zlepšení oproti závodům na Kypru, které jste absolvoval ještě před odletem do Afriky, kde to ještě asi nebylo stoprocentní?

Určitě, zlepšení tam bylo. Myslím si, že ten závod v Rakousku jsem jel stejně, jako když jsem jej vyhrával. Ale tentokrát jel Florian Vogel, který je v neuvěřitelné formě na začátku roku, vyhrál na Kypru, teď nás porazil rozdílem třídy. Ještě když jsem jel na druhém místě, už byl asi 2 a půl minuty před námi. To na tomto závodě nebývá zvykem, většinou se tam jede pohromadě nebo s menšími rozestupy. Ale na těch ostatních pozicích to vypadalo tak nějak stejně jako v předchozích letech, takže si myslím, že ta forma je stejná jako dříve a je dobrá v porovnání s ostatními. Jediný, kdo překvapil, byl ten Vogel, který měl perfektní závod. Já už jsem, myslím si, v té lepší výkonnosti, kam mě měl posunout Epic. Všechno jde zatím podle plánu.

Světový pohár začíná až v podstatě za dva měsíce domácím závodem v Novém Městě na Moravě, jak moc budete závodit do té doby? Už to budou hlavně cross-country, nebo ještě i nějaké maratony?

Už to bude hlavně o cross-country. Příští týden ještě jedu silniční pohár Brno - Velká Bíteš. Ještě plánuji start na ME v maratonu, to je myslím ještě před svěťákem. Jinak tam jsou ty závody spíše do rychla. 

Co vůbec říkáte na to, že Světový pohár začíná takhle pozdě, není to zvláštní? Pak se celý odehraje v podstatě ve třech měsících.

Změna je občas dobrá. Závody samozřejmě jsou, třeba jako ty na Kypru. Závodníci si podle toho můžou naplánovat sezonu, začít později nebo startovat na Cape Epicu. Myslím si, že to není špatné. Nemusí každý rok začínat svěťák stejně, takhle to aspoň není stereotypní. Jsem rád, že máme kde závodit a člověk si z těch závodů pak vybere.

Proti loňskému cestování na čtyři kontinenty se tentokrát Světový pohár odehraje jen v Evropě a Americe. Austrálie a Afrika vypadly, to zase může být příjemná změna...

Ne že bych nerad cestoval, ale když člověk takhle střídá kontinenty, není to pro to tělo nic příjemného, takže ano. Takhle budeme více v Evropě, kde je atmosféra závodů nesrovnatelně lepší než v Austrálii nebo i Americe.

Letos se poprvé uskuteční Evropské hry v Baku, máte je taky v plánu?

Určitě je plánuju. Je to taková novinka, bude to sice testovací, ale může to být zajímavé. Vypadá to, že to bude velké, zajištění stejné jako na OH, protože je pod tím podepsaný MOV. Naše disciplína tam samozřejmě je, chybí tam snad jen atletika, může to být prestižní záležitost.

reklama