Praha - Sjezdař Ondřej Bank po únorovém hrůzném pádu na mistrovství světa uvažoval o ukončení své sportovní kariéry. Jakmile však v dubnu odložil berle, okamžitě byl plný elánu a hned začal přemýšlet o přípravě na další sezonu. A její podstatnou část už má za sebou a těší se na první závod Světového poháru.
"Celý život jsem se po cestě plné různých překážek drápal nahoru, takže teď, když jsem se dočkal optimálních tréninkových podmínek by byla škoda, kdybych skončil,“ prozrazuje hlavní důvod svého rozhodnutí.
Co všechno jste v přípravě na příští sezonu stačil zvládnout?
Byl jsem dvakrát ve Švýcarsku, dva týdny v Rakousku a v říjnu tři týdny na soustředění ve vysokohorském prostředí v Chile. Už jsem se tam za všestranně kvalitními podmínkami ve výšce tři tisíce metrů nad mořem vydal počtvrté a vždy jsem byl spokojen. Tentokrát jsem vynechal závody a protože v tréninku jsem všechno zvládl, tak jsem se definitivně rozhodl, že loučení se závodním lyžováním ještě o nějaký čas posunu.
Zasáhlo vás také v té době zemětřesení?
Zasáhlo a já ho prožil vůbec poprvé. Podle mého názoru se pohybovalo ve známé stupnici kolem pěti, místní obyvatelé mluvili o sedmičce až osmičce. Těžko říci, kdo měl pravdu. Jisté je jen to, že otřesy trvaly několik dní, ale jak velkou měly intenzitu nevím, protože já je většinou zaspal (smích).
S jakými představami do nové sezony vstupujete?
Rozhodl jsem se, že vynechám slalomy a obří slalomy a plně se soustředím především na sjezd a potom kombinaci. Budu tak mít víc času na velice důležité testování lyží i na rodinu. Můj dosavadní život plný časové náročnosti už nebude tak hektický.
Proč jste se rozhodl právě pro sjezd?
Baví mě a mám ho nastudovaný, věnuji se analýze tréninků. Velice mně pomáhají i zkušenosti z obřího slalomu.
Nedávno jste řekl, že vaším hlavním cílem bude jet naplno a nespadnout. Můžete to vysvětlit?
Řekl jsem to, ale zároveň dobře vím, že to jde jen těžko skloubit. Když však pojedu pomaleji a opatrněji, tak vzhledem k terénu to je ve sjezdu horší, mohou nastat větší problémy. Chce to však najít správnou míru potřebné agresivity.
Co vás vlastně po tom hrozném karambolu ve 34 letech žene dál?
Láska k lyžování. Celý svůj sportovní život jsem se drápal nahoru a nebyla to jednoduchá cesta. Celkové podmínky se v poslední době výrazně zlepšily. V týmu máme dva servismany, dost lyží a dokonce i peněz na kvalitní přípravu. Škoda toho všeho nevyužít. A v neposlední řadě je pro mě čest být v elitní světové třicítce.
Zmínil jste se o lyžích. Můžete vysvětlit výraz "dost“?
Kromě starších máme letos už 15 nových, takže v tomto směru už nejsme za světem moc pozadu. A protože budu mít víc času, tak je budu postupně testovat. Už dnes mohu říci, že jsem našel dva rychlé páry.
Co prozrazuje váš zdravotní stav?
Jsem v pohodě. Manželka sice tvrdí, že toto zranění mě poznamenalo hlavně mentálně, s čímž nesouhlasím. Pokud jde o kotník, tak na kopci ho necítím, spíš se občas ozývá po náročném tréninku. Upřímně řečeno, čekal jsem však jeho rychlejší stoprocentní vyléčení.
Víte už, s jakými výsledky byste byl spokojen?
Především v žádném případě nechci závody Světového poháru absolvovat jen proto, abych je odjezdil. Chci se udržet v bodované třicítce a třeba si někdy zopakovat i radost z dosažení předního umístění.
Máte už program aspoň do konce roku?
Teď budu deset dní doma, pak se vydám na dva týdny do Spojených států a za necelý měsíc mě čeká jeden ze čtyř letošních Světových pohárů, v nichž se chci především rozzávodit. V lednu už bych chtěl být v plné formě, zvláště pak v rakouském Kitzbühelu. Je to tradičně největší závod alpského lyžování, možná většího významu, než je mistrovství světa.
