Někdy skikros bolí, ale pořád mě baví, přiznává Kučerová

Jaroslav Pešta Jaroslav Pešta
13. 1. 2015 14:54
Pětadvacetiletá skikrosařka Nikol Kučerová se svému oblíbenému sportu věnuje pět let
Nikol Kučerová
Nikol Kučerová | Foto: Ivana Roháčková

Praha - Už zítra začíná v rakouském Kreichbsergu mistrovství světa snowboardistů a akrobatických lyžařů, pro Nikol Kučerovou ale bude start v závodě skikrosařek vlastně teprve úvodem sezony.

Stejně jako další lyžaři totiž doplatila (podobně jako v minulé zimě) na nedostatek sněhu a za sebou má v tuhle chvíli jen tři závody. 

"To manko je docela znát. Například předloni jsme měli do konce roku pět závodů a loni jen jeden. A navíc – nejvíc natrénuji právě před závody a zlepšuji se pak v průběhu sezony," tvrdí pětadvacetiletá akrobatka v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Vraťme se o rok zpátky, kdy jste na olympiádě v Soči obsadila 24. příčku. Jak na ní vzpomínáte?

Olympiáda byla životní událostí, která měla různými besedami, rozhovory a společenskými akcemi dozvuky ještě na jaře. Nechyběla však ani určitá pachuť z mého nevalného vystoupení. Určitě jsem měla na víc, ale byl to den blbec, čehož jsem litovala. Někdy skikros bolí, ale pořád mě velice baví.

Byla proto příprava na letošní sezonu jiná, než jakou jste zvyklá?

Nebyla úplně standardní. Přibrzdila mě operace prstu, bakalářské zkoušky při studiu historie a naopak mě posílil od začátku srpna  do půli září pobyt na Novém Zélandu, kde mám kamaráda. Byl to úžasný zážitek a protože i z této země startovalo v Soči několik lyžařů, vracela jsem se v různých debatách znovu k této vrcholné sportovní události loňského roku.

Kdy vám začala závodní sezona a jak jste se svými výkony zatím spokojena?

Po obvyklé přípravě na domácí půdě jsem se prvního závodu Světového poháru zúčastnila šestého prosince v Kanadě. Byl užitečný hlavně proto, že ukázal, co všechno je nutné zlepšit. Další čtyři závody byly pro nedostatek sněhu zrušeny a tak se jen trénovalo v Rakousku a Itálii. Další dva závody jsem absolvovala uplynulý víkend ve Francii, ale ani v jednom se mi nepodařilo postoupit mezi 16 nejlepších.

Závodní manko je tedy znát?

Určitě. Vždyť například předloni jsme měli do konce roku pět závodů a loni jen jeden. A navíc – nejvíc natrénuji právě před závody a zlepšuji se pak v průběhu sezony.

Nemáte proto obavy z vašeho vystoupení na mistrovství světa, na kterém se představíte už koncem příštího týdne?

Pro dobrý výsledek udělám vše, co bude v mých silách. Netajím, že mým přáním je umístění v elitní desítce. Zároveň však vím, jak naše souboje ve čtyřech jsou ošidné. V jednom z loňských závodů jsem výborně odstartovala, ale pak mně jedna soupeřka strčila hůlku před nohu a bylo po naději.

Šampionátem však sezona zdaleka nekončí, do půli března je na programu ještě dlouhá řada různých závodů. S jakým konečným účtem byste byla spokojena?

Kdybych jako v roce 2011 obsadila v konečném hodnocení Světového poháru desátou příčku, měla radost z dobrých výkonů a neskončila jako loni s ortézou na rameni a sádrou na ruce. Čili jinými slovy – zůstat zdravá.

 

Právě se děje

Další zprávy