reklama

Tesař o dopingu: Cyklisté něco brát musí, aby etapy přežili

Cyklistická legenda Lance Armstrong Cyklistická legenda Lance Armstrong autor: Reuters
Rozhovor s bývalým cyklistou a nyní expertem Luborem Tesařem o cyklistickém roce 2012 a výhledu do roku 2013.

PrahaCyklistika má za sebou hodně divoký a tvrdý rok 2012. První triumfy Kanaďana či Brita na závodě Grand Tour, velkolepý návrat Alberta Contadora a především a hlavně, dopingovou kauzu Lance Armstronga.

Slavný Texasan přišel v říjnu o všechny své triumfy od roku 1998 včetně sedmi vítězství na Tour de France v řadě a jak tvrdí v otevřeném rozhovoru pro Sport.Aktuálně.cz bývalý český špičkový dráhař i silničář Lubor Tesař, jeho případ rozdělil sportovní svět na dvě poloviny.

Do které patří on? K čemu všemu pomohl Armstrongův případ? Co to vlastně pro cyklistiku znamená? O tom jsou následující řádky.

Jak byste zhodnotil letošní výsledky závodů Grand Tour, kdy na Giru vyhrál Kanaďan Ryder Hesjedal, na Tour Brit Bradley Wiggins a Vueltě pak navrátivší se Španěl Alberto Contador?

Letos to byl souboj mladé generace se zkušeností, ve kterém vyhrálo dravé mládí. Začalo to na italském Giru a pokračovalo i na Tour, kde byl ale Chris Froome držen zpátky coby týmový kolega Wigginse. Každopádně všechny ty tři triumfy byly zasloužené, vítězové na tom byli aktuálně nejlépe, snad jedině co se týká Vuelty tomu bylo trochu jinak. Všichni přáli vítězství Rodriguezovi, jenže triumf jej stálo neskutečné „zachrápání“ v patnácté etapě, po kterém se psychicky sesypal.

Celou sezónu, celý letošní rok ale ovlivnila aféra Lance Armstronga, která rozdělila svět na dva tábory, kdy si myslím, že ani jeden z táborů nezná stoprocentně pravdu. Tu ví jen Lance a pár lidí z jeho okolí. Podle mne vznikl precedens, kdy se postavil bez jediného přímého důkazu na pranýř člověk, který toho udělal pro cyklistiku a nejen pro ni strašně moc. Dal naději mnoha lidem, kteří ztráceli víru v život, přesto z něj funkcionáři udělali zločince na základě svědectví několika zhrzených a ke zdi přitlačených závodníků. Většina lidí podle mne stojí na Armstrongově straně a já si myslím, že celá kauza ještě neskončila, že se bude Lance bránit. Uvidíme, jak to dopadne. Mě například mrzí a překvapuje, jak se k němu zachovali někteří jeho sponzoři, kteří se s ním soudí o peníze. Ty firmy – například Trek nebo Nike – tady moc lidí dříve neznalo, až díky Armstrongovi se začaly prodávat jejich výrobky, takže by nyní měli Armstrongovi a všem spotřebitelům naopak oni vracet peníze, které díky němu vydělali. Víte, nelíbí se mi, jak si všichni hrají na spravedlivé, přitom se chovají daleko více pokrytecky než Lance.

Co tato kauza bude znamenat pro rok 2013 v cyklistice. Tour de France oslaví 100. výročí, vítězů ale bude znát jen 93.

A to je další paradox. Představitelé Tour de France brojí za čistotu cyklistiky, přitom dělají stále těžší a těžší závody. Šéf Gira to řekl naprosto přesně. To oni sami dotlačili cyklisty k dopingu, protože etapy, které staví, prostě nelze vydržet. Každá horská etapa je jako středně těžká operace, což vám potvrdí každý lékař. Je jasné, že určité preparáty cyklisté brát musí, i když zrovna teď nemyslím doping. Ale co cyklisté mají dělat, aby bez nadsázky ty závody přežili? Je to soubor okolností, které se začaly tvořit před více lety a došly až k současným dramatickým událostem. Všichni v touze po originalitě a jedinečnosti tvořili etapové závody těžší a těžší, aby je vyhrál skutečně ten nejlepší, ale otázkou je, čemu vlastně pomohli. Ti lidé to moc dobře vědí, všichni mají za nehty špínu, ne jen Armstrong a ostatní cyklisté, přesto si nyní myjí ruce. Jednoduše řečeno: je třeba si nastavit zrcadlo a odrazit se ode dna, a pokud to skutečně chceme, musí vést vrcholovou cyklistiku jiní lidé než v současnosti.

Do vašich slov příliš nezapadá právě zmíněný stý ročník Tour, který bude možná nejtěžším etapovým závodem historie...

Právě proto mám ve tváři trpký úsměv. Kvůli lidem, kteří odsuzují všechny, co brali, přitom Armstronga odsoudili na základě svědectví dopingových hříšníků Hamiltona nebo Landise. Přijde mi to skutečně směšné.

Dostala se cyklistika podle vás na dno?

Já bych to formuloval jinak, dostala se na bulvární dno. Nechci se dotýkat vás novinářů, děláte jen svojí práci. Myslím tím to, co se udělalo s cyklistikou, to dopustili lidé z Mezinárodní cyklistické unie (UCI), členové stájí Pro Tour i šéfové tří závodů Grand Tour.

Dá se teda říct, že se cyklistika ničí sama?

To bych netvrdil. Je třeba si uvědomit, že cyklistika není jen silnice, není jen 600 profíků z dvaceti Pro Tour stájí. Oni tvrdí, že jsou cyklistika, ale tím vlastně popravili jen sami sebe, náhled na profesionální cyklistiku, závody Grand Tour. Ale cyklistika, to jsou i ostatní cyklistické disciplíny (horská kola, cyklokros, dráha, sálová cyklistika, bikros, cyklistika handicapovaných), všichni dobrovolní trenéři mládeže a samozřejmě amatéři a hobíci, lidi, co dělají cyklistiku srdcem, ta většina, o které se nepíše v médiích.

Vy se právě mezi těmito lidmi pohybujete, znáte cyklistiku z jiné strany, spoluorganizujete závody, prodáváte cyklistickou výbavu, takže otázka je jasná: obyčejní lidé i přes události posledních měsíců nepřestali kupovat kola, doplňky, nepřestali jezdit?

Určitě ne, naopak. Cyklistika jako taková se rozrůstá, celý svět zjišťuje, že populace trpí nadváhou a jedním z mála sportů, při kterém netrpí ani klouby těžkých, nadváhou trpících lidí, je právě cyklistika. Je to nejzdravější druh sportu, navíc si můžete sám regulovat zátěž, i čas, který na kole strávíte. Není to jako jiné sporty, napadá mě třeba squash, kde lítáte jako blázen, hodinu se potíte, jste na svém anaerobním prahu, ale jen se zbavujete vody, nic nespalujete. Tím samozřejmě nechci říct, že je to špatný sport, to určitě ne, každý pohyb je dobrý, ale cyklistika je skutečně jeden z nejzdravějších sportů. Vyrazíte si do přírody, na silničním kole nebo na biku a jedete...

To zní hodně pozitivně, znamená to, že i přes to všechno se cyklistice jako takové daří?

Rozhodně. Všechny masové závody mají každoročně nárůst závodníků na startu. Říká se, že ryba smrdí od hlavy a hlava – UCI – smrdí už hodně dlouho. A je potřeba ji vyčistit (vyměnit). Je to stejné, jako kdybychom se bavili o politice, že by potřebovala vyčistit od těch, kteří již nedokážou normálním lidem pomoci, kterým už národ nevěří.

Podle vás teda musí skončit Pat McQuaid a další, aby nakonec nebyla celá kauza zbytečná?

Přesně tak, pokud Armstrongův případ pomůže k tomu, aby se vyčistila UCI, pokud ji začnou dělat lidé, kteří cyklistice rozumí a mají ji rádi, tak potom takhle kauza k něčemu byla. Ať jsou například názory pana Bakaly sebevíc utopické, pokud se obklopí odborníky, kteří z nich vytáhnou to možné a reálné, posune se cyklistika v žebříčku sportů výše, tak tohle všechno mělo smysl a já zatleskám. Ale to, co se děje, že UCI rozhoduje, brání a omezuje závodníky, ale nic pozitivního nedělá a ti pánové za to berou pouze obrovské peníze, je prostě strašidelné.

Letošní rok jsme probrali skrz naskrz, ještě jsme ale nezhodnotili výsledky českých závodníků. Takže jak vidíte ve světle všeho negativní českou cyklistiku?

Myslím, že ta je na tom momentálně nejlépe, co kdy byla. V každé disciplíně máme závodníky, kteří dokážou závodit s absolutní světovou špičkou – na silnici Kreuziger, Štybar, Bárta nebo i Raboň, máme bikerského mistra světa i olympijského vítěze Jaroslava Kulhavého, v ženách pak skvěle jezdí Kateřina Nash. Biky to není jen cross-country, ale třeba i maratónské závody, kde máme Kristiána Hynka, máme světové závodníky v krasojízdě, kolové, dráhaři byli na olympiádě a vozí medaile ze světových a evropských šampionátů, myslím, že cyklistika musí českým fanouškům dělat radost. I když je náš sportovní národ hodně kritický, což se ukázalo třeba v případu Kulhavého, kterému kde kdo sypal před olympiádou popel na hlavu a po ní jej nosí na ramenou. On ukázal, že je velký šampión, když se dokázal připravit na nejdůležitější závod roku (obětoval tomu celou sezónu) a ten vyhrál.

Může být po tom všem příští rok ještě úspěšnější?

Proč ne? Je ale potřeba dostat k cyklistice mládež, vysvětlil rodičům, že cyklistika není jen o dopingu, že máme spoustu cyklistů, kteří jsou čistí, nikdy pozitivní nebyli a vyhrávají velké závody. Věřím, že případ Armstronga nakonec náš sport pročistí a najde pro něj tu správnou cestu.

Takže zůstáváte optimistou?

(Úsměv) Já jsem byl vždycky optimista. Jsou kroky, které je nezbytné udělat, a všichni to vědí. Zase bych to přirovnal k politice, máme tu spoustu nesmyslných vyhlášek a zákonů, ale jeden samotný člověk to změnit nedokáže, my můžeme jen volit nové lidi, kteří ty možnosti mají. Otázkou je, zda se ta nová, čistá krev najde. A to samé platí pro UCI a doufám i naší národní federaci, pokud ti současní lidé skončí, musíme věřit, že přijdou jiní, kteří budou chtít za cyklistiku bojovat a snažit se ji rozvíjet ve všech jejích formách.

reklama