Praha - Když poprvé v historii postoupily čtyři české tenistky do osmifinále dvouhry na Wimbledonu, říkal, že by byl rád, kdyby se tři z nich dostaly do čtvrtfinále a pak dvě do semifinále.
To se fedcupovému kapitánovi Petru Pálovi splnilo, protože v boji o finále si ve čtvrtek zahrají Petra Kvitová a Lucie Šafářová, členky jeho týmu, které budou v říjnu usilovat o třetí triumf ve Fed Cupu za poslední čtyři roky.
Teď ho jen mrzí, že si proti sobě nemohou zahrát až ve finále, což by klidně prý vyměnil i za to, že nyní mají české barvy jisté finále.
"Vůbec z celého projevu našich holek na Wimbledonu jsem nadšený. Že bude jedna z holek ve finále, je super, ale ještě víc mě potěšilo, že byly hned tři holky ve čtvrtfinále a teď spolu Petra s Luckou budou hrát v semifinále. Je jen škoda, že jedna z nich bude muset vypadnout," uvedl osmatřicetiletý finalista deblu na French Open v roce 2001 v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Pane Pálo, koho v historicky prvním českém ženském grandslamovém semifinále favorizujete a proč?
Vím, že Petra Lucku letos už čtyřikrát porazila, včetně nedávného turnaje v Eastbourne. Navíc má výhodu, že bude hrát v semifinále na grandslamu už popáté a má podstatně víc zkušeností s takovými zápasy než Lucka, která bude hrát takový duel, s výjimkou finále Fed Cupu, vlastně poprvé. Tentokrát to ale bude pro obě speciální zápas, protože je Lucka rozjetá, takže se všechny výhody u Petry mažou.
Petra je navíc po vypadnutí favoritek Sereny Williamsové, Marie Šarapovové, Viktorie Azarenkové či Li Na poslední grandslamovou vítězkou, která zůstává v turnaji. Jak moc velká to je pro ni výhoda?
Na Wimbledonu je to vždycky tak, že je jedna hlavní favoritka; a tou je Serena. A teprve až ona vypadne, tak mají šanci ostatní. A i když už vypadly Šarapovová nebo Li Na, ještě tam je spousta holek, které to na trávě umějí stejně jako Petra. Halepová má parádní formu, což potvrdila už tím, že došla do finále v Paříži. Výborně hraje letos i Bouchardová, která bude brzy v nejlepší desítce světa.
Petra však už pátým postupem do čtvrtfinále Wimbledonu v řadě ukázala, že je na trávě zřejmě největší stálicí současnosti...
U Péti přece jen to semifinále takové překvapení není, v semifinále tam hraje už potřetí, pětkrát za sebou byla ve čtvrtfinále. Je na ní vidět, že vždycky na trávě ožije, i když se jí před tím třeba tolik nedaří. A kdyby dvakrát nevypadla se Serenou, mohla být v semifinále více než jen jednou. Akorát loni překvapivě vypadla s Flipkensovou, jinak vždycky všechny zápasy, do nichž šla jako favoritka, na Wimbledonu vyhrála.
U Lucky je ale postup do semifinále velkým překvapením. Zvlášť proto, že dříve prohlašovala, že zápasy na trávě vůbec nemusí...
U Báry (Záhlavové-Strýcové) nebo třeba u Kláry Koukalové vím, že je tráva pro jejich hru jako dělaná. U Lucky mě to ale vážně překvapilo. Přitom hru na trávu má jako dělanou, je to levačka, má výborné podání, navíc je to útočnice. Problém u ní byl ten, že si na ní nevěřila. Trenér jí ale nalil do hlavy sebevědomí a je to na její hře obrovsky znát, tlačí se k síti, pomůže si podáním, když potřebuje. Důležité také bylo, že zvládla první dvě těžká kola.
Když už jste mluvil o Báře, co říkáte na to, že poprvé na grandslamu postoupila ze 3. kola a vyřadila takové hráčky jako Li Na nebo Wozniacká?
Porazit Li Na je už samo o sobě výborný výsledek. Jenže Bára to pak zopakovala s Wozniackou a ani proti Petře nebyla daleko minimálně od třetího setu. Bára na to měla hru na trávě vždycky, ale je na ní poznat, že se oproti dřívějšku uklidnila a navíc měla v prvních dvou kolech tentokrát štěstí na los.
Naprostým šokem je pak osmifinálová účast Terezy Smitkové, která překvapila už jen postupem z kvalifikace...
Tak to jsem byl hodně překvapený a nejen já. Postoupit z kvalifikace a pak jít do osmifinále, to znamená vyhrát šest zápasů, to je obrovský výsledek. Navíc když jste ve Wimbledonu v šestnáctce, takže hrajete ve druhém týdnu, tak si vás už začínají všímat i novináři. Tereza navíc už teď má jistou stovku v žebříčku, což jí pomůže už jen tím, že nebude muset hrát kvalifikace a bude moci hrát pravidelně i ty lepší turnaje.
Určitě jste sledoval i české tenisty. Asi nejvíc všechny překvapil Radek Štěpánek, který v Queen's vyřadil Andy Murrayho a tady hrál vyrovnanou partii s Novakem Djokovičem...
Mrzí mě, že měl Radek takovou smůlu na los. Potom, co porazil v Queen's na trávě Murrayho a došel až do semifinále, jsem si od něj hodně sliboval. Navíc i proti Djokovičovi byl minimálně blízko tomu, aby se hrál aspoň pátý set, brejkbol ale neproměnil. Pořád ale věřím, že s tou jeho formou můžou s Paesem uspět aspoň ve čtyřhře.
Naopak Tomáš Berdych příliš šancí v zápase s Marinem Čiličem neměl. Co říkáte na jeho vypadnutí ve třetím kole?
Tomáš narazil na soupeře, který hraje stejně jako on, navíc Čilič mnohem lépe servíroval, a proto zaslouženě. Nemyslím si ale, že by to měl být pro něj nějaký propadák, Čilič je bývalý hráč top 10, a kdyby neměl ten dopingový nález, v desítce by byl pořád.
Největší šok v úterý způsobil devatenáctiletý přemožitel Jiřího Veselého Australan Nick Kyrgios, který postoupil do čtvrtfinále přes Rafaela Nadala. Kam až svou cestu při první účasti na Wimbledonu může dotáhnout?
Kyrgios asi nejen mě připomíná Beckera. Je na něm vidět, že i když třeba prohraje set, nic to s ním neudělá a působí na kurtu pořád obrovsky sebevědomě. S jeho servisem se může dostat klidně až do finále, ale kdybych si měl tipnout vítěze, tak to vyhraje někdo z dvojice Djokovič - Murray. Kdyby se dostali oba do semifinále, považoval bych to za předčasné finále.
