reklama

Přes běžky i zlomeniny až na domácí MS. Nash chce medaili

Kateřina Nash. Kateřina Nash. autor: ČTK
Kateřina Nash má před nadcházejícím šampionátem vynikající formu. A za sebou životní příběh, který se v českém sportu jen tak nevidí.

Praha - Úspěchy Kateřiny Nashběžeckém lyžování, ještě pod dívčím jménem Hanušová, prozrazují její dva starty na zimních olympijských hrách. Na horském kole se zúčastnila také dvou olympiád a stala se juniorskou vicemistryní světa.

Nyní sedmatřicetiletá česká sportovkyně je ale na závěru své podivuhodné kariéry největší českou adeptkou na titul z MS v dalším sportu, a sice cyklokrosu. Její chuť získat medaili je přitom o to větší, že bude tuto sobotu startovat před domácím publikem v Táboře a s formou, která v posledních závodech neustále graduje.

Začátky patřily lyžování

Katka byla talent od útlého mládí. Bavila ji gymnastika, sjezdové a hlavně pak běžecké lyžování. Začínala se mu věnovat v rodných Prachaticích, potom ve Vimperku a nakonec závodila za Duklu Liberec. Jako juniorka získala zlato a stříbro na světových šampionátech v letech 1994 a 1995 v závodě štafet.

V kategorii dospělých startovala na MS o dva, resp. čtyři roky později. V roce 1998 našla cestu i na olympiádu v Naganu a čtyři roky nato byla i v Salt Lake City, kde v roli finišmanky dovedla českou štafetu na čtvrtou příčku. Ve Světovém poháru startovala v období 1996 – 2001 ve 22 závodech. Její o rok starší sestra Lucie, sportovně stejně nadaná jako Kateřina, během studijního pobytu v USA v lednu 1999 tragicky zahynula na sněžném skútru v Yellowstonském parku.

„Když jsem později sledovala Martina Koukala nebo Lukáše Bauera, což byla moje generace, jak vyhrávají závody Světového poháru, tak jsem se občas sama nad sebou zamýšlela. Třeba bych také došla tak daleko, ale z družstva jsem odcházela jako mládě,“ ohlíží se Katka za svojí lyžařskou kariérou.

„Byla to výborná holka do nepohody a moje nejlepší sparingpartnerka,“ zdůrazňuje olympijská vítězka Kateřina Neumannová a dodává: „Bylo tehdy složité dostat se do elitní světové desítky, a tak se většinou musela spokojit s pozicí kolem dvacátého místa. Měla sice předpoklady se zlepšit, ale kvůli studiu odešla začátkem roku 2000 do USA, kde o pět let později na University of Nevada promovala.“

Zamířila do světa cyklistiky

Horské kolo bylo pro ni nejprve jen tréninkový doplněk k běhu na lyžích, nicméně už ve svých sedmnácti letech získala v tomto sportu stříbrnou medaili z juniorského mistrovství světa. A o rok později reprezentovala Českou republiku v premiérovém závodě horských kol na olympiádě v Atlantě. Plně se začala věnovat cyklistice po roce 2002, kdy si ji v USA vybral ženský profesionální tým Luna Chix Clif Bar.

„Nikdy se nebála jezdit z kopce a dařilo se jí. Jednou jsem se snažil jí ujet, ale nedokázal jsem to. A to jela na pevné vidlici a v teniskách. Svůj první závod absolvovala v Dubí, který vyhrála s náskokem pěti minut. To jí bylo šestnáct a měla jet na mistrovství  Evropy, ale na soustředění si zlomila sedm žeber, takže pro první velkou medaili si jako juniorka dojela s prasklou přední brzdou o rok později na MS v německém Kirchzartenu,“ vzpomíná její první trenér Jiří Lutovský.

Velký životní krok udělala 14. září 2005, kdy se ve svých rodných Prachaticích provdala za bývalého amerického lyžaře Marcuse Nashe, s kterým žije v Kalifornii, ale i po svatbě si ponechala české občanství. Svatebního obřadu se jako host zúčastnil i cyklokrosový reprezentant Petr Dlask, který ten den má stále v paměti: „Poté, co si řekli „ano“, absolvovali novomanželé kolečko na dřevěných lyžích s jedním vázáním kolem náměstí. A potom následoval ještě okruh na dvojkole.“

V kategorii žen se výrazněji prosadila v roce 2006, kdy v celkovém hodnocení Světového poháru skončila jedenáctá. O rok později pak získala bronz z evropského šampionátu. V nominačním souboji na olympijské hry do Pekingu  ji sice porazila Tereza Huříková, zato úspěchem bylo třetí místo v jednom ze závodů Světového poháru. V roce 2009 ohlásila roční přestávku a začala zvažovat konec kariéry. Chtěla se věnovat rodině a novým pracovním příležitostem v oblasti marketingu. K horským kolům se však přece jen vrátila, a v roce 2012 si dokonce v Londýně po šestnácti letech zopakovala účast na letních olympijských hrách. Teprve předloni se s cyklistikou definitivně rozloučila, a to tím nejlepším způsobem, po velice vydařené sezoně a vítězstvím v závodě Světového poháru.

„Jsem spokojená s tím, co jsem na horském kole dokázala. Už závodním moc dlouho a navíc vždy půl sezony prosedím v letadle. Když jsem v Luně začínala, tak by mě nenapadlo, že bych to vydržela tak dlouho. Ale prožila jsem tam skvělých 12 let ve výborném týmu a s báječnými lidmi. Proto jsem zůstala skoro neuvěřitelných tucet sezon. Jen mě mrzí, že jsem na mistrovství světa nebo na olympiádě nedosáhla na medaili, ale nedělám z toho vědu. V takovém vrcholném závodě se všechno musí sejít, a i když jsem do něj šla pokaždé s plným nasazením, tak mně asi chybělo potřebné štěstíčko,“ zamýšlí se Katka.

Medailové jízdy v cyklokrosu

Po úspěšné sezoně na horských kolech v roce 2006 se Katka v náročném závodě v Portlandu  poprvé prosadila i v cyklokrosu a od té doby se mu věnuje pravidelně. V roce 2008 si na mistrovství Evropy dojela pro bronz a kov stejné hodnoty ji ozdobil v jednom ze závodů Světového poháru, čímž vyrovnala historicky nejlepší výsledek českých cyklokrosařek v této soutěži. V lednu 2010 ve francouzském Roubaix závod v této vrcholné soutěži poprvé vyhrála a na MS v Táboře skončila čtvrtá. O rok později pak v německém Wendelu umístěním na třetí příčce získala první cyklokrosovou medaili na světovém šampionátu a v Táboře ještě podruhé zvítězila v závodě Světového poháru. Před dvěma lety pak premiérově triumfovala v Superprestige.

„Ráda závodím a propojení cyklokrosu s horskými koly se vydařilo. Velkým zážitkem byla pro mě medaile z mistrovství světa, ale zlomovým okamžikem v mé kariéře se stalo prvenství v závodě Světového poháru v Roubaix. Často jsem si věřila, že mám formu na „bednu,“ ale když se mi to nepodařilo, tak se hlásila o slovo nejistota, zda na to opravdu mám. I na horských kolech se mi to stalo několikrát a najednou jsem v Roubaix v závěru předjela všechny cyklokrosové hvězdy a dojela až na stupeň nejvyšší,“ velice ráda se znovu vrací k závodu, na který se nezapomíná.

Do letošní sezony vstoupila Katka přímo skvěle. Po prosincovém návratu ze Spojených států do Evropy startovala ve čtyřech mezinárodních závodech a ve všech dojela na stupně vítězů. Dvakrát porazila nizozemskou multišampionku Marianne Vosovou, v belgickém Loenhoutu dokonce o 23 vteřin, a v belgickém Namuru se radovala z triumfu ve Světovém poháru. Svoji výbornou formu pak potvrdila uplynulou neděli druhým místem v závěrečném závodě SP v nizozemském Hoogerheide. Těmito výsledky se posunula do role jedné z favoritek mistrovství světa, které se uskuteční o tomto víkendu  v Táboře.

„Na této trati jsem si v prosinci zatrénovala, líbí se mi a v sobotu udělám vše, abych co nejlépe reprezentovala české barvy. Byla bych ráda, kdyby trať byla blátivější, ale musím se samozřejmě připravit na všechny klimatické podmínky. Cíle mám jen ty nejvyšší, protože člověk musí myslet na vítězství,“ netají Katka před svým vystoupením na domácí půdě své zlaté představy.

reklama