PRAVIDLA FRISBEE
- Frisbee ultimate je kolektivní hra původem z USA, při níž se jako náčiní používá létající talíř - frisbee
- Hraje se na hřišti o rozměrech 100 x 37 metrů, kde 18m na každé straně tvoří tzv. koncová zóna
- Úkolem sedmičlenného týmu je pomocí přihrávek dopravit frisbee (dále disk) do zóny soupeře, kde jej jeden z hráčů chytne. Tak získává útočící tým bod a následující bod zahajuje obranou
- Hráč držící disk nesmí běhat, může pouze pivotovat kolem jedné nohy, na odhození disku má 10s
- Bránící tým se snaží znemožnit soupeři dokončení přihrávek. Pokud se mu to, např. sražením disku na zem, podaří, získává výhodu útoku.
- Fyzický kontakt mezi hráči není povolen a je hodnocen jako faul.
- Ve hře nefigurují rozhodčí, sporné okamžiky tak musí vyřešit hráči mezi sebou
Praha - Na hřištích, v parcích nebo na loukách je v Česku k vidění již řadu let celkem všední obrázek. Mladí lidé si házejí létajícím diskem. Málokdo s ním ale hraje nějakou podobu frisbee.
Je to podobně divné, jako by si lidé jen házeli míčem na házenou nebo si kopali kopačákem, ale nikdy s ním nestříleli na bránu.
Vývoj jako by zdánlivě zamrznul v roce 1980, kdy si s létajícím diskem pohazovali v rámci spartakiádní skladby starší žáci.
Jenže od tohoto v obou významech slov "pionýrského" okamžiku šel vývoj dál a několik nadšenců z ČVUT a postupně další přívrženci této hry začali svou nelehkou misionářskou činnost.
Začali šířit pravidla hry "frisbee ultimate", zakládat kluby, pořádat turnaje.
Frisbee je lehké, nenáročné... a neznámé
Frisbee ultimate je kolektivní hra původem z USA, při níž se jako náčiní používá létající talíř - frisbee.
"Ultimate" ("konečný, "koncový") se nazývá proto, že úkolem sedmičlenného týmu je pomocí přihrávek dopravit disk do "koncové" zóny soupeře, kde jej jeden z hráčů chytne. Tak získává útočící tým bod a následující bod zahajuje obranou. Hráč držící disk nesmí běhat, na odhození disku má 10s.
Tolik ve stručnosti pravidla, která zarážejí svou jednoduchostí a nenáročností na vybavení a hrací plochu.
Na to ostatně naráží i nekonvenční propagační text na stránkách frisbee.cz: "Kup si disk, člověče! Žádný ventilky, žádný výplety, žádný tachometry.Tenhle kus plastu za pětikilo ti vydrží až do smrti, na to vsaď!"
Ignorování ultimate a další zarputilé setrvávání na nikterak invenčním a vzrušujícím přihrávání si disku ve dvojicích či ve větší skupině rozestavené do kruhu je ještě více zarážející.
"Něco jiného je házet si s diskem v parku s partičkou kamarádů a něco jiného je koupit si kopačky, chodit pravidelně na tréninky, kde se běhá, driluje a vůbec aktivně sportuje. Není mnoho lidí, kteří by byli ochotni udělat ten krok od volné zábavy směrem k třeba i amatérskému sportu," říká Štěpán Materna z týmu rozvoje frisbee při České asociaci létajícího disku (ČALD).
Osvěta létajícímu disku
Zdá se, že by na vině mohla být nedostatečná propagace. Jenže frisbee se již v ročníku 1991/92 stalo vyučovacím předmětem na FTVS.
Navíc v roce 1996 přidělilo ministerstvo školství České asociaci frisbee (dnes ČALD)) grant na rozvoj frisbee. Za získané prostředky byly nakoupeny kvalitní talíře, vypracovány metodické materiály a instruktážní video, které byly předány do několika desítek škol všech stupňů.
Navíc pod ČALD funguje tým rozvoje frisbee, jenž nabízí školení v této hře a propagační oddělení.
"Osvěta je pěkná věc, ale pokud se dělá s omezenými prostředky a svépomocí, nemůže zasáhnout lidi, kteří o danou věc sami nejeví zájem," myslí si Materna.
Frisbee na periférii
Jenže členská základna čítá jen 300 hráčů. Z toho důvodu se také česká reprezentace zaměřuje na evropských a světových šampionátech na kategorii "mixed", v níž hrají v týmech ženy a muži dohromady.
Vzhledem k malému počtu členů i týmů se nehraje celoročně liga, mistrovství ČR probíhá pouze turnajovým systémem.
Podobné je to na mezinárodní scéně, kde má každý národní tým garantovanou účast na ME i MS ve všech kategoriích.
"Důležitější problém než osvěta je dominance velkých sportů jako fotbal nebo hokej a jejich odnože. Konzervativní rodič podpoří dítě spíše ve sportu, který sám zná z televize. V takovém prostředí se tak zásadně rozdílný sport prosazuje těžko. Stačí se podívat na ve světě tolik populární a u nás v podstatě tradiční, ale stále málo rozšířené rugby," vysvětluje Štěpán Materna.
Pro budoucnost frisbee by však podle něj mohlo být nadějné, že stále přibývá lidí, kteří si házejí v parku či volné přírodě diskem.
"Je to trend, který napomůže rozvoji ultimate v budoucnu. Házení v parku je totiž první známka zájmu, na který potom můžeme navázat náborovými a osvětovými akcemi," říká.
Rozhodčím si jsou sami hráči
Když člověk pronikne do hry s létajícím talířem hlouběji, objeví jeho specifické kouzlo.
Ve kterém jiném sportu se převádí zodpovědnost za fair play a dodržování pravidel na samotné hráče? Ve které jiné hře nefigurují rozhodčí a sporné okamžiky si musí vyřešit hráči mezi sebou?
"Hráči ultimate se vzájemně respektují. Ačkoliv zápasy jsou často dosti vyhrocené a některé souboje o disk na hranici faulu, kdesi vzadu v hlavě si každý stále uvědomuje, že je to stále jen hra," vysvětluje toto specifikum Štěpán Materna.
Přestupky hodnotí přímí účastníci, většinou tedy faulovaný a faulující. "Rozsudek" je při zachování čestnosti proto mnohem přesnější než z úst rozhodčího, jenž mívá v kolektivních hrách často zakryt výhled.
"Domluva mezi hráči může mít podobu klidné argumentace i divočejší hádky o výklad pravidel, zpravidla ale velmi brzy končí vzájemným podáním ruky," popisuje Materna.
Pravidla ale raději myslí i na případ, kdy se hráči nemohou domluvit. Disk se pak vrací o přihrávku zpět, do situace předcházející spornému okamžiku.
Kdo má největšího ducha?
Vzhledem k tomuto hernímu specifiku má velkou prestiž na mezinárodních turnajích cena "Spirit of the game" (obdoba ceny Fair play), která je udělována na základě vzájemného hodnocení všech týmů. Na ME 2003 ve Francii ji získala česká reprezentace.
Na neobvyklé pravidlo lákají i stránky frisbbee.cz: "Zařaď se mezi lidi, kteří uměj převzít zodpovědnost za svoje jednání i ve vypjatejch situacích. Zkrátka - hraj frisbee, hru dospělejch lidí."
Přestože v Česku příliš lidí ultimate neholduje a základna tohoto sportu je značně skromná, česká reprezentace se alespoň v Evropě rozhodně neztrácí.
České šance
Na zmiňovaném ME 2003 získala v kategorii mixed bronzovou medaili na ME 2003 ve Francii. Toto umístění potvrdila o rok později na MS ve Finsku, kde skončila jako druhý nejlepší evropský tým.
I na letošním evropském šampionátu, jenž se koná ve dnech 28. července - 4. srpna v anglickém Southamptonu, by ráda ve smíšené kategrii vybojovala medaili.
Předpoklady k tomu rozhodně má. Přípravný turnaj Euromix v polovině července totiž vyhrála. Toho se ovšem neúčastnili evropští favoriti, Švédsko a Anglie ( ve světě patří k absolutní špičce USA, Austrálie a Japonsko).
"Mixová reprezentace by nerada přijela bez medailí, věříme proto v její úspěch, který by nám mohl napomoci sport dále propagovat v Čechách," říká Štěpán Materna.
Česká asociace létajícího disku má do budoucna smělé cíle. Chce rozšířit znalosti veřejnosti o sportech s frisbee, rozšířit členskou základnu, získat strategického sponzora pro českou ligu a uspořádat velký mezinárodní turnaj.
"Prezentujeme se na veletrzích a festivalech, pořádáme školení učitelů tělocviku na základních i středních školách. Není toho mnoho, co můžeme udělat, ale věříme, že tento atraktivní sport přitáhne stále více a více mladých lidí, protože opravdu stojí za to," věří Materna.
