Do Španělska jste odjížděl jako jeden z favoritů, že?
Cítil jsem životní formu, kterou bylo potřeba jen vyladit, což se podařilo. Do Seu jsem se vydal už tři týdny před šampionátem, ale posledních deset dní proběhlo bez tréninku. Tělo mi trochu zatuhlo, ale několik dní po tomto odpočinku bylo znovu připraveno podat kvalitní výkon.
Netajíte pocit výborné formy. Podepsala se na ní dobrá příprava před mistrovstvím?
Došlo v ní k dost velké změně, probíhala spíš mimo vodu a byla časově náročnější. Byl to do jisté míry risk, takže jsem měl určité obavy, jak tělo bude na všechny změny reagovat. Obavy však byly zbytečné, všechno si sedlo. V závodech jsem se cítil nejlépe v životě.
Šampionát začal závody hlídek. Druhé místo bylo pro vaše trio radost nebo zklamání?
Podařilo se nám předvést skvělou jízdu, pouze domácí Španělé jeli trošičku líp. Se stříbrem jsme byli velice spokojeni.
Jak jste prožíval vaši cestu ke zlatu?
V kvalifikaci jsem po jedné chybě skončil pátý, takže postup byl bezproblémový. Před semifinále organizátoři trochu upravili trať, branky byly blíž u sebe, což mně vyhovuje. Z vítězství jsem však měl jen poloviční radost, protože tlak před finále se na mě zvyšoval. Před startem jsem se uklidnil a s čistou hlavou se postupně plně soustředil vždy na každou následující branku. Když jsem přijížděl do cíle, tak jsem si byl jistý, že na trati jsem nechal maximum. A když jsem po projetí cílem viděl na časomíře svítit jedničku, tak mi ruce vyletěly nahoru. Byl to nádherný pocit.
Sledoval jste soupeře?
Ani jednoho, soustředil jsem se jen na sebe. Ve finále jsem jako vítěz semifinále startoval jako poslední, ale časy soupeřů jsem neznal. Věřil jsem jen sám sobě.
Poprvé jste se stal mistrem světa v roce 2015. Můžete z vašeho pohledu srovnat tyto dva tituly?
Před čtyřmi lety jsem mezi kandidáty na některý z cenných kovů nepatřil, takže moje prvenství bylo velkým překvapením a obrovským úspěchem. Letos jsem sice začal až osmým místem na mistrovství Evropy, ale po celkovém vítězství ve Světovém poháru se ode mě čekala medaile i teď v Seu. Nápor na moji nervovou soustavu byl tedy mnohem větší, ale nakonec vše dobře dopadlo, dočkal jsem se životní sezony.
Na trať v Seu jsou různé názory, převládají ty s negativní příchutí. Jaký je váš názor?
Mně se na ní v mém prvním seniorském závodě na mistrovství Evropy podařilo vybojovat bronzovou medaili, což jsem považoval za něco neskutečného. Na piedestalu jsem najednou stál vedle hvězdných kajakářů, které jsem znal jen z televize. Od té doby jsem do Seu vždy rád jezdil, ale chápu, že mnozí slalomáři k ní mají výhrady. Trať je totiž dost úzká, takže je tam nebezpečí poškození lodi. Proto jsem trénoval se starším kajakem. Zvláště po letošním zlatu zůstane pro mě samozřejmě velice oblíbená (smích).
V Seu šlo i o účast na LOH v Tokiu. Čili další vaše spokojenost?
Jako mistr světa jsem sice získal jednu letenku do Tokia, ale ta patří všem českým kajakářům, z nichž se bohužel pouze jeden může olympiády zúčastnit. Například Vít Přindiš podává celou sezonu výborné stabilní výkony, takže i on by si účast v Tokiu zasloužil. Budou rozhodovat získané body jak z letošního MS, tak příští rok z mistrovství Evropy a domácích nominačních závodů.
A jaký je váš nejbližší program?
Měsíční dovolená a během ní svatba. Do přípravy vstoupím týdenním tréninkem v pražské Troji, pak bude následovat desetidenní soustředění v Londýně, kde se příští rok koná mistrovství Evropy a v listopadu ještě přípravný kemp na olympijské trati v Tokiu. 11. prosince se s manželkou a maličkým Jiříčkem vydám na tři měsíce do Austrálie. Otec s matkou za námi přijedou až po Novém roce. Zimní příprava u protinožců, kde bude v tu dobu léto, by měla být podobná všem předchozím. Jen lyžařské běžky při sbírání fyzičky nahradí zřejmě cyklistika. Určitě udělám vše pro to, abych byl stejně dobře připravený jako na letošní mistrovství světa.
