Praha - O anglickém fotbale vznikla spousta písní a ta možná nejvýstižnější se jmenuje "Three Lions/Football Is Coming Home“. Před 19 lety ji pro anglický národní tým napsali komici David Baddiel a Frank Skinner se zpěvákem skupiny Lightning Seeds Ianem Broudiem.

Bylo před Eurem 1996 hraným v Anglii a text přesně odpovídá náladám za kanálem. Není to optimistická hymna opěvující sílu domácího mužstva, ale takový ten typicky anglický realistický povzdech s kapkou optimismu. Třicet let čekáme, až náš tým zas něco vyhraje, pořád to nějak nevychází, ale teď, teď je to tady: Fotbal se vrací domů, to přece už musí vyjít.

Jak to dopadlo, víme. Nevyšlo to, Anglie vypadla v semifinále turnaje na penalty s Německem. Titul mistra světa z roku 1966, který Anglie získala na své půdě, zůstává jedinou velkou trofejí, kterou kdy anglický fotbal vyhrál.

Skinner, Baddiel a Broudie nahráli o dva roky později před mistrovstvím světa další, ještě o něco skeptičtější verzi (video zde) a Anglie zase vypadla na penalty.

Letošní mistrovství světa v ragby by taky mohlo dostat slogan "Rugby Is Coming Home.“ Vždyť právě tady, ve městě Rugby, tenhle sport podle všeobecně přijímané legendy v roce 1823 vznikl. Pohár, o který se na šampionátu hraje, nese jméno Webba Ellise, chlapce, který měl kdysi v Rugby vzít jako první míč do ruky a rozběhnout se s ním směrem k soupeřově brance.

Domácí tým Anglie by pohár Webba Ellise hrozně rád vrátil tam, kam podle něj patří: domů, jak to poprvé a zatím naposledy dokázal před dvanácti lety. Plán má ale závažnou komplikaci. Pokud Anglie v sobotu večer prohraje s Austrálií, je konec. Bylo by to možná ještě větší zklamání, než když Gascoigne, Shearer, Adams a spol. vypadli v roce 1996 s Němci. Možná vůbec největší, jaké by zažilo nejen anglické ragby ale celý sport. (Pokud budeme samozřejmě ignorovat kriket, ale to nebude tak těžké.)

Austrálie má letos velkou formu

Anglie po sobotní tragické porážce s věčnými rivaly z Walesu nesmí s Austrálií prohrát, jinak je jisté, že vůbec nepostoupí ze skupiny, což se ještě nikdy nestalo ani Anglii, ani žádnému z týmů, které šampionát od roku 1987 pořádaly.

Na remízu, která by domácí také nejspíš zachránila, se v ragby hrát nedá, takže nezbývá než zvítězit.

O skutečné síle Wallabies na tomhle turnaji toho zatím moc nevíme, druhý tým světového žebříčku porazil snaživé Fidži 28:13 (tedy: nic moc) a slabou Uruguay 65:3. Na soupeře ze světové špičky Australané na mistrovství zatím nenarazili.

Určitou představu si ale můžeme udělat z jejich výsledků před šampionátem – a to tedy není pro Anglii úplně optimistická vyhlídka. Wallabies dokázali letos po čtyřech letech vyhrát "Rugby Championship“, neoficiální mistrovství jižní polokoule, když dokázali porazit Argentinu, Jižní Afriku a především obvykle nepřekonatelný Nový Zéland.

Vzpomínky na božského Jonnyho

Na druhou stranu, Anglie má dost dobrých důvodů si na Wallabies věřit. Byli to Australané, kdo se ve finále roku 2003 v Sydney musel sklonit před nejslavnějším anglickým týmem všech dob vedeným Jonnym Wilkinsonem. Jeho rozhodující kop 20 sekund před koncem prodloužení patří mezi ikonické momenty anglického sportu.

Kop Jonnyho Wilkinsona

Však také tenhle titul je spolu s fotbalovým z roku 1966 jedinou trofejí mistrů světa, kterou kdy Anglie získala v kolektivním sportu. (Dokonce ani v tom kriketu to nevyšlo, ale na to klidně zapomeňte.)

Stejně tak Anglie v zápase o všechno dokázala Australany zdolat 12:10 ve čtvrtfinále šampionátu 2007, v zápase, do kterého nastupovala jako úplný outsider, než to vzal celé do svých rukou a nohou znovu Jonny Wilkinson.

Angličané nad Australany dokázali vyhrát i čtyři z posledních pěti zápasů, z toho tři na stadionu Twickenham, kde se v sobotu večer od devíti bude hrát. (Přímý přenos na ČT Sport.) Naposledy se to stalo loni v listopadu s výsledkem 26:17.

Mimochodem, právě před pěti lety na Twickenhamu dosáhla Anglie na své historicky nejvyšší vítězství 35:17 v překrásném zápase, vyšperkovaném pětkou Chrise Ashtona po sprintu přes celé hřiště – podle řady anglických expertů vůbec nejkrásnější pětkou, kterou kdy národní ragbyový stadion v Londýně viděl.

Největší zápas v životě

Celková statistika zápasů Anglie s Austrálií je ale přece jen realističtější, Austrálie vyhrála 24 zápasů, Angličané 18. Navíc Anglie na Twickenhamu a na mistrovství světa s Wallabies jenom nevyhrává. V roce 1991 jim ve finále světového šampionátu, tehdy prvně pořádaného na ostrovech, v Londýně podlehli 6:12.

Pro sobotní večer ale statistiky nemají příliš cenu. Rozhodne 80 minut na hřišti, a když teď domácí hráči do novin říkají, že to bude největší zápas jejich života, rozhodně nepřehánějí.

Pokud prohrají, pak to nejpříjemnější, co se jim může stát, bude, pokud o nich jednou někdo napíše nějakou hodně smutnou píseň.

Slavná pětka Chrise Ashtona z roku 2010: