reklama

Trenér mladých sdruženářů nechtěl být za blázna, teď ale na jeho slova došlo

Marek Šablatura a Ondřej Pažout Marek Šablatura a Ondřej Pažout autor: Ivana Roháčková
Trenér Marek Šablatura, jehož juniorští svěřenci dosáhli na mezinárodní scéně hned několika pěkných výsledků, si hodně věří do příštích let a také na Zimní olympiádu v roce 2018.

Praha - Osmý ročník ankety o nejlepšího českého sdruženáře ovládl juniorský mistr světa Tomáš Portyk a primát nejlepšího trenéra obhájil loňský vítěz Marek Šablatura, jehož juniorští svěřenci dosáhli na mezinárodní scéně hned několika pěkných výsledků, které jsou velkým příslibem do příštích let, především do Zimní olympiády v roce 2018.

"V družstvu se sešla parta, která si skvěle rozumí a táhne za jeden provaz. Byla radost s kluky pracovat,“ netajil Šablatura v rozhovoru pro Aktuálně.cz svoji spokojenost.

Uplynulou sezonu tedy hodnotíte jako vydařenou?

Z pohledu trenéra juniorů ji vidím jako velice dobrou. Nejde přitom jen o výsledky z juniorského světového šampionátu, na kterém Tomáš Portyk zvítězil, Lukáš Daněk skončil čtvrtý a Ondřej Pažout desátý. Moji svěřenci na sebe několikrát upozornili i v Kontinentálním poháru a někteří nakoukli i do Světového poháru.

Přiznám se, že s dosaženými úspěchy jsem po tříletém působení u juniorského družstva ve skrytu duše doufal, ale nahlas jsem svoji představu raději neříkal, aby se o mě neříkalo, že jsem blázen.

V čem vidíte základ tohoto výkonnostního posunu?

Určitě nám prospěl společný letní trénink, zlepšila se komunikace s vedením úseku severské kombinace, především se sportovním ředitelem Tomášem Slavíkem a vznikla úzká spolupráce s trenérem "áčka“ Vladimírem Šmídem. Výrazně se zlepšila celková atmosféra, mladí a nadějní sdruženáři dostali šanci a díky své cílevědomosti a zapálení pro tento sport ji také využili.

Anketu o nejlepšího sdruženáře vyhrál zcela suverénně Portyk. Co byste řekl na jeho adresu?

Byla to pro něj hlavně psychicky velice náročná sezona, protože při dlouhodobé zdravotní absenci Miroslava Dvořáka zůstal v reprezentačním družstvu osamocen. Churavý a Slavík závodní činnost už ukončili a moji mladíci na souboje ve Světovém poháru ještě neměli.

Navíc ho kvůli nepochopitelné závadě na botě hned na začátku sezony v jednom závodě diskvalifikovali a neprospěla mu ani měsíční přestávka kvůli nedostatku sněhu. Závěr však měl vynikající. Dokázal zlatou medailí odpovědět tlaku na špičkové umístění v jeho posledním juniorském roce na mistrovství světa. A v pouhých 19 letech absolvoval prakticky celý program Světového poháru s nejlepšími seniorskými sdruženáři. Jednou dokonce proklouzl i do elitní desítky a cenná byla i další dvě umístění na 12. a 14. příčce.

Vidíte i jeho perspektivu v růžových barvách?

Určitě! Už letos vedle dobrého skoku zlepšil svoji běžeckou část a má velký prostor se dál rozvíjet. I v nastávajícím seniorském věku, kam ho řadí zítřejší 20. narozeniny, se může brzy dopracovat až ke stupňům vítězů.

Kolik máte ve vašem týmu juniorů, kteří se mohou měřit s konkurencí ve Světovém poháru?

Jsou čtyři, kteří už letos závodili i na mistrovství světa, a bez nadsázky mohu říci, že jejich potenciál je vysoký. Jsou na nadějné cestě a pokud je nepřibrzdí nemoci či zranění, mohli bychom o nich už brzy slyšet.

Kdo z nich je zatím ve své výkonnosti nejdál?

Rozdíly mezi nimi nejsou moc velké. Nejdál zatím došel Ondřej Pažout, bronzový medailista ze Zimní olympiády mládeže v norském Lillehammeru. Své největší bohatství má v hlavě a je i výborný skokan. Velice dobře se jeví také Lukáš Daněk s vyrovnanými výkony ve skoku i běhu. Jan Vytrval potřebuje zesílit a jen trochu za ním je pak David Zemek. Tato čtveřice by mohla a také měla být světlou budoucností české severské kombinace. Navíc tři z nich budou ještě nejméně dva roky sbírat potřebné zkušenosti mezi juniory. Myslím si, že začíná svítat na lepší časy.

Můžete srovnat podmínky českých sdruženářů s většinou jejich zahraničních soupeřů?

Nemohu, protože jsou nesrovnatelné (smutný úsměv). Předně: naše základna je malá. Přestože zájemců o tento sport je v žákovských letech poměrně dost, tak do juniorské kategorie se jich schopných dalšího růstu z různých důvodů dostane velice málo. Další brzdou je málo peněz a s tím související i nedostatek kvalitního tréninku. V létě je k dispozici pouze můstek na Ještědu, kde je dost často větrno. V zimě pak máme jedinou možnost na stárnoucích můstcích v Harrachově. Když se pak k tomu přidá nedostatek sněhu, tak jsme spoustu času na cestách po Německu a Rakousku.

Máte peníze aspoň na tyto cesty?

Jen na to nejnutnější a nebýt Dukly, tak sedíme doma. Snažíme se šetřit na všem. Sami si vaříme, ubytování si zajišťujeme to nejlevnější a pobyty zkracujeme na nejnutnější dobu. Za světem zůstáváme i v materiálové oblasti, konkrétně u lyží, bot a kombinéz. Například Němci mají na každý závod novou kombinézu a my jednu až dvě na celý rok.

Máte už program na příští měsíce?

Zatím jen v hrubých rysech, protože stále nevíme, kolik budeme mít peněz. S tréninkem začneme v květnu, v létě nás čeká Grand Prix a protože mistrovství světa je v Americe, tak v programu by neměla chybět ani vysokohorská příprava. Vše už však začíná mířit k Zimní olympiádě v roce 2018, přesněji řečeno k plnění nominačních kritérií, čili k získávání potřebných bodů.

Myslíte zase na přední umístění i na zmíněném mistrovství světa?

Už dnes vím, že budu spokojen  s jednou medailí, dalšími dvěma pozicemi v top10 a přední příčkou v týmové soutěži.

reklama