reklama

Sáblíková, biatlon, rekordní OH! Proč má Česko tolik medailí

Martina Sáblíková, český stroj na medaile. Jak vlastně funguje? Martina Sáblíková, český stroj na medaile. Jak vlastně funguje? autor: ČTK
Česká reprezentace už v Soči nastřádala rekordní medailovou sbírku. V analýze hledáme příčiny úspěchu

Soči - Sedmá! Osmá! Tolik medailí ještě Česko ani Československo ze zimních olympijských her nikdy nevezlo. Proč je česká výprava právě v Soči tak úspěšná?

Ve středu medailovou sbírku vyšperkovaly rychlobruslařka Martina Sáblíková, která se už potřetí v kariéře radovala na olympijských hrách ze zlaté medaile (více zde). A tradičně i český biatlonový zázrak. Tentokrát ve formě smíšené štafety ve složení Vítková, Soukalová, Soukup, Moravec, která do cíle přifrčela na druhém místě (více zde).

Dosavadní medailový rekord držely výpravy ze Sarajeva 1984 a Vancouveru 2010, obě přivezly po šesti medailích.

I „letní“ Londýn před dvěma lety příjemně překvapilo 10 českých medailových úspěchů.

Proběhněme si v rychlosti českou medailovou sbírku ze Soči:

Martina Sáblíková má zlato z 5000 m a stříbro z 3000 m.

Eva Samková zlato ze snowboardcrossu.

Ondřej Moravec pak stříbro z biatlonové stíhačky, bronz ze závodu s hromadným startem a podíl na stříbru štafety.

Stejně jako Jaroslav Soukup, který získal i bronz ze sprintu.

A Gabriela Soukalová, také členka štafety, přidala i stříbro v ženském závodu s hromadným startem.

Ve stříbrné štafetě s nimi běžela i zmíněná Veronika Vítková.

A to ještě olympiáda není zdaleka u konce.

Co se stalo, že se z čistého nebe najednou spustil tak prudký medailový déšť? Nutno říct, že jde vlastně o paradoxní stav.

Britové si medaile "koupili". Co Češi?

Jisté je, že velké úspěchy na olympijských hrách umí vygenerovat masivní státní  investice do národní reprezentace, v optimálním případě v dlouhodobějším horizontu i  do základny. Jenže to není český případ.

Srovnejme s Velkou Británií. Po neúspěchu na OH 1996 v Atlantě (jediné zlato a jen 15 medailí celkově) začali za kanálem La Manche národní reprezentaci financovat z výtěžků Národní loterie. Investice rostly a počet medailí jakbysmet:

V Sydney 2000: 68 milionů liber – 28 medailí. V Aténách 2004: 70 milionů liber – 30 medailí. V Pekingu 2008: 235 milionů liber – 47 medailí. V Londýně 266 milionů liber = 65 medailí.

Před Londýnem šlo tedy do britské olympijské reprezentace v čtyřletém cyklu v přepočtu 8,42 miliardy korun (více zde).

Pro srovnání: V Česku sport naopak v posledních letech o podporu loterijního giganta, tedy Sazky, přišel. V roce 2014 bude ze státního rozpočtu čerpat 2,9 miliardy korun, z toho 1,065 miliardy na státní reprezentaci - a to ve všech, i neolympijských sportech, včetně národních mládežnických výběrů.

Český sport se v penězích po pádu Sazky a přijetí loterijního zákona netopí, přesto medaile sbírá.  Jak to tedy dělá? Podívejme se na držitele medailí ze Soči blíž:

V první řadě je tu novum v podobě rozjetého biatlonového týmu, který na jihu Ruska dokázal posbírat už pět  cenných kovů. A právě tady leží onen zásadní bonus, který staví medailovou úspěšnost v Soči nad předchozí akce. Aby se totiž v jednom odvětví nastřádalo na jedné zimní olympiádě tolik medailí právě na českých krcích, to tu ještě nebylo. K biatlonu se ještě podrobněji vrátíme.

Kosmická raketa versus pazourek

Pak tu máme se dvěma medailemi osvědčenou Martinu Sáblíkovou a vedle ní i zlatou kometu Evu Samkovou, jejíž realizační tým lepí prostředky na snowboardovou sezonu, doslova jak se dá. „Ideální by bylo mít na sezonu 10-12 milionů. Jestli poskládáme od Dukly, svazu a ČOV dva a půl milionu na sezonu, tak je to moc,“ počítal v Soči pro ČTK Marek Jelínek, trenér Samkové.

Po olympijském úspěchu sponzoři bezesporu přijdou, stejně jako před lety k Sáblíkové. Ale až po něm. K samotnému úspěchu se sportovec musí nějak prodrat sám. Využít extrémní zarputilosti a pracovitosti, mimořádného talentu nebo třeba ojedinělých fíglů ve svém sportovním projevu, které konkurence nezná nebo neumí napodobit. To je i případ Samkové se Sáblíkovou.

Ireen Wüstová, nizozemská rychlobruslařka, už za ta léta dobře vypozorovala, že její česká soupeřka ovládá speciální techniku přešlapování v zatáčce. „V tom je ojedinělá,“ říká. Trenér Petr Novák našel v Sáblíkové ideální somatotyp s obrovskou vitální kapacitou plic a navíc pro ni vykoumal jí specifickou techniku šitou doslova na míru. I díky ní je česká závodnice dlouhodobě úspěšná.

A to navzdory tomu, že spoustu improvizovaných tréninků musela v začátcích kvůli absenci umělé dráhy absolvovat doma v obýváku na speciálním dřevěném prkně. Na rozdíl od Wüstové, jejíž tréninkové možnosti se v Nizozemsku rychlobruslení zaslíbenému lišily od těch českých asi jako kosmická loď od pazourku.

A snowboardové kouzlo Evy Samkové? Kromě přirozeného talentu i fakt, že její sport je na olympijské scéně teprve krátce a sportovní velmoci se do něj ještě dostatečně vehementně nepustily se svými vědeckými štáby. A přípravu vedou hlavně bývalí závodníci. Ne tak u Čechů!

Křivky, úhly, biomechanika = zlato

„Když jsem k tomu přišel, snowboardcross byl takový zvláštní freestyle. Já jsem trenér gymnastiky a ta je pohybově mnohem náročnější a složitější. Tak jsem si pár věcí spočítal. Dáte dohromady křivky, úhly... Když jste trenér, tak víte něco o fyzice, biomechanice. V jiných týmech nejsou vystudovaní trenéři. A my z toho těžíme,“ řekl pro Sport Marek Jelínek, jeden z koučů Samkové.

Přes léto dělá mimochodem kaskadéra a jeho kolega Jakub Flejšar vytváří sochy pro různé architektonické projekty.  Jak vidno, české univerzity umí i ve sportovní oblasti vychovat skvělé odborníky. Ale ti v dostatečné míře nenacházejí uplatnění.

Tím, kdo ho našel, je ovšem Ondřej Rybář. Bylo mu třicet, když mu dal biatlonový svaz obrovskou šanci. A dnes jeho trenérské ruce blahořečí. Český biatlon „nakopl“ světový šampionát, který se loni konal v novém areálu v Novém Městě na  Moravě.

„Ale žádné zvláštní finanční prostředky tehdy biatlonová reprezentace kvůli přípravě na domácí šampionát od státu nedostala,“ říká Zdeněk Ertl, šéf Sdružení sportovních svazů, pod které biatlon spadá. Nicméně biatlon české diváky strhnul, v areálu byla v hledišti hlava na hlavě.

A televizní sport, úspěchy na mistrovství, stejně jako ve Světových pohárech plus marketingově vděčná sličná tvář Gabriely Soukalové přilákaly sponzory, kteří příspěvky v hodnotě několika milionů korun umožňují českým biatlonistům o něco lepší podmínky v přípravě než dříve.

I to se v Soči projevilo. A vedle Rybářovy fundované trenérské práce ještě dost možná i jeden moment, který za českým biatlonovým úspěchem vidí Michaela Drobná, která jako novinářka léta mapuje zimní olympijské sporty:  „Je spousta závodníků, kteří sbírají medaile mezi juniory, ale pak se rychle naplno neprosadí a končí třeba ve čtyřiadvaceti.  A podívejte se na Jardu Soukupa a Ondru Moravce. Jednomu je 31, druhému 29 let. Trenér Rybář jim věřil a vsadil na ně. V tomhle relativně pozdějším věku se často stává, že závodník dozraje. Jen musí vydržet. A to se tady vyplatilo.“

reklama