Praha - Kordista Jiří Beran se v Praze stal vítězem evropského kvalifikačního turnaje šermířů a zajistil si tak účast na olympijských hrách v Riu.
Po sedmi vítězných utkáních zdolal čtyřiatřicetiletý kordista v rozhodujícím finálovém střetnutí Rakušana Mahringera.
"Stále nemohu uvěřit, že se mi podařilo splnit životní sen,“ usmíval se šťastný šermíř v rozhovoru pro Aktuálně.cz
Proč jste si pro svoji sportovní dráhu zvolil právě šerm?
V tom dobrém slova smyslu to zavinil táta, který v šermu dosáhl několika vynikajících výsledků. Například na mistrovství světa v roce 1985 v Barceloně skončil šestý a o tři roky později se dokonce stal vítězem Poháru mistrů. Začal mě zasvěcovat do tajů tohoto krásného sportu, v němž jsem se od devíti let začal postupně zabydlovat. A mohu říci, že v báječné atmosféře příjemných lidí. Z mého hezkého vztahu a několika vydařených vystoupení se nakonec stala vášeň.
Které dosavadní výsledky řadíte mezi nejcennější?
Je jich několik. Třeba hned prvenství na žákovském mistrovství republiky. Pak to bylo vítězství v juniorském Světovém poháru a ve stejné soutěži i v kategorii mužů. Ze soutěží družstev si pak nejvíc cením loňského pátého místa na mistrovství Evropy. Na všech těchto úspěších se výrazně podepsal táta, který se po skončení závodní činnosti stal trenérem národního družstva šermířů a tedy i mým lodivodem.
Kudy vedla vaše cesta do Ria?
Nebyla jednoduchá, a to především proto, že loni jsem po operaci menisku měl půlroční nucenou přestávku a s tréninkem jsem začal až začátkem letošního roku. Velice bylo důležité, že na Světovém poháru v Budapešti se mi podařilo vybojovat jedno volné místo pro českého kordistu na pražskou kvalifikaci.
Na tento pražský turnaj určitě nikdy nezapomenete...
To máte pravdu. Vždyť jedině pro vítěze tohoto turnaje byla připravena letenka do Ria a do Prahy přijelo 27 kordistů ze stejného počtu zemí. Nejprve se bojovalo ve skupinách a od osmifinále pak vyřazovacím způsobem. Po čtyřech výhrách ve skupině jsem se zařadil mezi 16 nejlepších, mezi nimiž už nebyl slabší soupeř. Reprezentant Německa byl dokonce pasován za největšího favorita, ale nakonec skončilo všechno jinak. Ve finále jsem nastoupil proti Rakušanovi Mahringerovi, s kterým se pro závěrečné boje vůbec nepočítalo. V Praze se mu však dařilo, dostal se do výborné formy a byla to obrovská bitva se šťastným koncem pro mě.
Jaký teď máte program do zahájení olympiády?
Velice pestrý. Ve středu se vydám na Světový pohár do Ria a přesně na místo, kde se bude konat i olympijský turnaj. Považuji to za jakýsi test a velice užitečné seznámení s prostředím i celkovou atmosférou, která nás tam v srpnu čeká. Navíc se budu snažit o co nejlepší výsledek, protože celkové umístění v této soutěži bude mít rozhodující vliv na olympijský los. Nerad bych se tedy pohyboval až někde na konci pelotonu o 32 členech, protože pak bych hned v prvním kole narazil na špičkového kordistu. Se stejným cílem se vydám i na další Světový pohár do Paříže a před olympiádou ještě na mistrovství Evropy. Ve světovém žebříčku je pole kordistů velice vyrovnané, umístění jednotlivých závodníků se stále mění. Proto každý bod z velkých turnajů je příjemný.
A víte už, s jakými záměry se vydáte na olympijské hry?
Především považuji za velkou čest, že na největší sportovní akci mohu reprezentovat Českou republiku. Už z několika míst jsem pak slyšel, že snazší je na olympijských hrách zvítězit, než se na ně probojovat. Tak se toto budu držet (smích).
