reklama

Skiboby či cyklokros. Tady nám utíkají olympijské medaile

Alena Housová patří největší hvězdy české skibobové reprezentace. Alena Housová patří největší hvězdy české skibobové reprezentace. autor: ČTK
Nebýt některých omezení programu, mohla by patřit česká výprava na zimní olympiádě v Soči k jedněm z nejúspěšnějších států.

Praha – Nebýt některých omezení programu, mohla by patřit česká výprava na zimní olympiádě v Soči k jedněm z nejúspěšnějších států.

Vždyť takové rovinaté Nizozemsko získalo na minulých hrách ve Vancouveru dvakrát více zlatých medailí než tuzemská výprava. Jenže kdyby se na program zimních her dostaly podobně jako rychlobruslení také skiboby, česká bilance by byla mnohem veselejší.

Rozhoduje počet federací

Závodníci na rychlých nožích mají to štěstí, že patří pod křídla jedné z nejstarších světových federací, Mezinárodní bruslařské unie (IBU). Jejích skoro stovka členských federací je už dostatečnou pákou na to, aby se rychlobruslení nemuselo bát o své místo ve záři olympijského ohně.

Proti tomu patří skiboby mezi menší sporty, na jejichž světových šampionátech se pravidelně objevuje kolem patnácti národních výprav. Ovšem jen z toho posledního, který loni v březnu hostilo rakouské středisko Nauders, přivezli čeští muži a ženy v hlavních kategoriích hned 12 medailí.

„Jsme nejúspěšnějším českým neolympijským sportem,“ chlubí se Petr Tojnar, předseda Českého svazu skibobistů.

Jako první místopředseda světové federace ovšem ví, jak trnitá cesta na olympiádu vede. „Bohužel nemáme tolik národních svazů. Snažíme se skiboby všemožně propagovat, aby o nich lidé věděli. Pak je šance, že náš sport bude větší a rozšířenější,“ dodal první muž českých skibobů.

Především by pomohlo, kdyby se popularita tohoto sportu dostala i za moře. Například v USA teprve skiboby znovu objevují, přitom právě Američan si nechal na konci 19. století patentovat první prototyp jakého si "kola na lyžích".

Velkou roli hrají peníze

Nyní tedy v tomto sportu září především Češi, těsně před Rakouskem, které ale má nesrovnatelně lepší podmínky.

"Mají je takřka ideální. Mohou si dovolit placeného profesionálního reprezentačního trenéra. Dokonce mají národní tým žactva. Samozřejmě je to i tím, že vychází z větší základny, protože tam je mnohem více lyžařských klubů. Ale je vidět, že česká šikovnost ještě stále vítězí. I přesto myslím, že nás časem opravdu převálcují," přiznává v rozhovoru pro Aktuálně.cz trenér české reprezentace skibobistů Pavel Hlaváč.

Sám trénuje závodníky už 25 let a může posoudit, jak popularita skibobu klesá. "Za ta léta jsme na dotacích přišli o miliony, ale musím přiznat, že někdy před třemi lety to vypadalo, že už nepřežijeme. Peníze nebyly na závody, na tréninky, prostě na nic, byly jsme na nule. Nové vedení ČSTV nám ale zase začalo něco málo přispívat a držíme se," popisuje složitou situaci Hlaváč.

I když prý vybírání nových talentů rodí takřka na koleni, sbírají čeští junioři také jednu medaili za druhou.

Olympiáda byla na dohled

V současné době je v Česku asi 100 až 150 registrovaných závodníků. Což znamená, že jeden světový kov připadne přibližně na každého desátého skibobistu. Takovou bilancí se moc sportů u nás pochlubit nemůže.

Velkou šanci měl skibob před osmi lety v Turíně, kde už byl na programu mezi ukázkovými sporty. „Ale nakonec to padlo,“ posteskl si Tojnar.

Kouč národního týmu má proto své vysvětlení. "Všechno je to o penězích. Například ve snowboardingu je peněz dost, firmy si účast na hrách v podstatě zaplatily," naráží Hlaváč nato, že do nasazování nových sportů pro olympijské hry mají co mluvit sponzoři, které vybavují sportovce.

Zájem o skiboby nejeví ani média

Kromě lyžařských firem se o skibob nezajímají ani média. "Vzpomínám si dobu, kdy, když naši kluci vyhráli juniorské mistrovství, tak večer to bylo v televizi. To už je dávno pryč," posteskne se Hlaváč.

"Přitom skibob by byl pro olympiádu nejméně náročný, tratě i podmínky jsou stejné jako pro alpské lyžování, jen by přibylo pár disciplín navíc. Ale dokud se nenajde nějaký štědrý sponzor, který by funkcionářům MOV zaplatil, skibob na olympiádě nebude," připojuje štiplavou poznámku kouč.

To je zřejmě právě kámen úrazu tohoto odvětví. Takový skibobista je vlastně oblečen a vybaven téměř stejně jako normální lyžař a firmám tak stačí propagace, kterou mají na závodech alpského lyžování.

Ale skiboby nejsou jedinou disciplínou, kde Česku „utíkají“ medaile. Mezi horké adepty na vstup na zimní olympijskou půdu patří také cyklokros, v němž se Zdeněk Štybar stal v letech 2010 a 2011 mistrem světa.

Cyklokrosu brání klauzule o sněhu a ledu

Tento sport je sice „krytý“ světově rozšířenou Mezinárodní cyklistickou federací, ale naráží na jinou bariéru.  V pravidlech zimních her totiž stojí, že přípustné jsou jen ty sporty, které se konají na sněhu či ledě.

"Kdyby to změnili tak, že se 'sporty mají konat v zimních měsících', tak by tu byla šance," řekl Peter van den Abeele, koordinátor Mezinárodní cyklistické unie (UCI) pro cyklokros.

Pro terénní verzi cyklistických závodů hoří i nový šéf UCI Brian Cookson, podle něhož zimní olympiády jeho absencí hodně ztrácejí.

„Jsme fanouškem cyklokrosu, piva, hranolků a majonézy. Zimním olympiádám bez cyklokrosu pořád něco chybí,“ řekl Cookson.

Skibobisté a cyklokrosaři ovšem nejsou jediní, kteří mají zájem o olympijské medaile. Například Mezinárodní atletické federace se snaží prosadit na zimní hry kros.

reklama