reklama

Sny si splnil, s kanoistikou se loučí. Teď se bude Gebas dál naplno věnovat realitám

Vítězslav Gebas při olympijských hrách v Riu Vítězslav Gebas při olympijských hrách v Riu autor: Reuters
Na olympiádě v Riu ho v roce 2016 dělilo ze čtvrtého místa pouhých třináct setin vteřiny od medaile. Ve sbírce má ale dva cenné kovy z mistrovství světa, další tři přidal z evropských šampionátů a pětkrát byl na stupních vítězů ve Světovém poháru. Před třemi týdny však vodní slalomář Vítězslav Gebas v 36 letech ukončil kariéru.

Jaké jste měl důvody pro ukončení sportovní kariéry?

Od olympiády v Riu mám problémy s krční páteří, které vyvrcholily před dvěma lety. Prošel jsem rukama několika doktorů a na výběr jsem měl buď jít na operaci, anebo denně cvičit. Vybral jsem si tu druhou variantu. V běžném životě mě zranění neomezuje, o to horší však byly náročné tréninky.

Neplánoval jste, že tečku za životem profesionálního sportovce uděláte na nějakém velkém závodě?

Chtěl jsem ještě závodit na zářijovém mistrovství Evropy v pražské Troji a rozloučit se na velké akci v domácím prostředí. Do reprezentační trojky jsem se však nedostal, takže na šampionátu mohu být jen v roli diváka. Možná, pokud zdraví dovolí, se letos ještě jako amatér zúčastním jednoho či dvou závodů Českého poháru.

Jaká vlastně byla vaše cesta spojená s vodním slalomem?

Začal jsem ve 14 letech v mém rodném Hradci Králové. Fyzicky jsem byl dobře připravený, protože předtím jsem se věnoval atletice, a tak přibližně už za dva roky mě zařadili do pražského vrcholového centra. Prošel jsem juniorským reprezentačním obdobím i reprezentací v kategorii do 23 let. Ve velké konkurenci mně však trvalo další čtyři roky, než jsem v singlkánoi patřil i do reprezentačního týmu dospělých.

Jaké to bylo pro vás období?

Vůbec nejsložitější v mém dosavadním sportovním životě. Trénujete v podstatě celoročně dvakrát až třikrát denně, abych v obvyklých dubnových nominačních závodech byl ve vrcholné formě, mohl se pokusit obsadit některé z prvních třech míst a mezi seniory mohl obléknout reprezentační dres. Některé porážky byly velmi těsné, dva roky po sobě jsem prohrál v nominaci na procenta, ale musel jsem je vzít na vědomí, zatnout zuby a znovu další rok tvrdě makat. A navíc jsem od roku 2005 studoval na ČVUT, takže to nebylo jednoduché vše financovat.

Bylo pro vás složité spojit vrcholový sport se studiem?

Prskni to tam! Prskavec slavil postup do Tokia s přítelkyní přímo v kajaku Prskni to tam! Prskavec slavil postup do Tokia s přítelkyní přímo v kajaku Čtěte zde

Slyšel jsem výroky, že moc sportovců to k plné spokojenosti nedokáže. Mým motivem však bylo spojit sport se studiem a následně s nějakou užitečnou prací. Studium však bylo opravdu hodně náročné, bez úlev i tolerance učitelů, ale vše je o motivaci a já ji měl.

Jak jste jako student financoval svou sportovní přípravu?

Různě. Když byly výsledky, tak od sponzorů, nebo od svazu, ale například na svou první přípravu v Austrálii jsem si musel půjčit od kamaráda, a tak jsem začal po návratu ještě hledat zaměstnání, abych vše splatil. Když se mi podařilo nějakou práci získat, firmy měly problém, že mohu být v práci jen mezi tréninky nebo školou. Až jeden známý, který obchodoval s nemovitostmi, mně nabídl spolupráci, kterou jsem přijal.

Vy jste k této činnosti měl nějaký vztah?

Byl to pro mě úplně neznámý svět, téměř celý rok jsem se učil a sbíral potřebné zkušenosti. Tato práce mě však bavila, sám jsem si sestavoval pracovní a časový program a v roce 2008 jsem založil vlastní firmu. Nejprve jsem začínal jako FO, a až jsem vydělal na založení a vklad, což byla tehdy ještě zákonná povinnost, založil jsem společnost. V této době jsem ještě s několika odklady do roku 2013 studoval a zároveň ještě bojoval o reprezentační dres, respektive později ho už oblékal. Volného času bylo pramálo.

Měl jste nějaký velký sportovní cíl?

Mým snem bylo závodit na olympijských hrách. Velice blízko jsem měl do Londýna v roce 2012, kdy jsem po velice těsné porážce od Standy Ježka zůstal náhradníkem. Mrzelo mě to, v 28 letech jsem cítil výbornou formu, ale nezbylo mně nic jiného než čtyři roky zase dřít a s napětím čekat na každoroční nominační závody, každoročně se probojovat do reprezentace a sbírat zkušenosti na mezinárodních akcích. V olympijském roce 2016 jsem vyhrál všechny nominační závody a mohl se radovat ze splněného snu.

Krutá daň za chvilku zábavy. Slovenský kajakář si v karanténě zlomil nohu Krutá daň za chvilku zábavy. Slovenský kajakář si v karanténě zlomil nohu Čtěte zde

S jakými záměry jste do Ria odjížděl?

Byl jsem naladěn optimisticky. Cítil jsem se skvěle, nejtěžší soupeře dobře znal, a tak jsem věřil, že budu bojovat o některou z medailí, což se také potvrdilo. V posledním předolympijském závodě Světového poháru jsem dojel třetí a čtyři nejlepší kanoisté skončili na stejných příčkách i v Riu, bohužel v jiném pořadí. Na mě zbyla jen bramborová pozice, když od bronzu mě dělilo pouhých 13 setin vteřiny.

Už to přebolelo?

Pro mě byl vždy důležitý více výkon než úplně medaile a v Riu jsem byl se svým vystoupením spokojen. Spíše mě zamrzelo, že to na medaili nestačilo. Ale to je vrcholový sport. Nakonec vše přebily úžasné zážitky z této nevšední události a dodnes mi zůstaly na tyto olympijské hry krásné vzpomínky. Vazby a přátelství s řadou účastníků her jsou živé dodnes.

Vidíte rozdíl v přípravě na vrcholné akce třeba před deseti lety a dnes?

Sport se vyvíjí a s tím i technika, slalomáři mají dnes kvalitnější vybavení a větší možnosti. A pokud jde o přípravu v zahraničí, tak do Austrálie jezdí v posledních letech snad už i děti. To jsme neznali, třeba k protinožcům se mohli vydat jen špičkoví závodníci, pro jiné peníze nebyly. Dnes pomáhají sponzoři, vrcholová sportovní centra, rodiče. Pokud jde o mě, tak jsem v posledních letech dával přednost SAE. Není to tak daleko, jako třeba do Melbourne, a cenově se to dá vše pořídit levněji.

V čem se liší podnikání kdysi a v posledních letech, zvláště v letošním koronavirovém období?

Při mých realitních začátcích byla zrovna ekonomická krize a start nebyl úplně ideální, ale s pandemií se to nedá úplně srovnat. Skoro dva měsíce mi ani jednou nezazvonil telefon, takže s mým osmičlenným týmem jsme si říkali, že může být hodně zle. Když však 11. května došlo k uvolnění situace, tak telefon drnčel doslova bez přestání. Prodali jsme i to, co předtím na odbyt nešlo. A tak za měsíc jsme měli obrat, o kterém se nám ani nesnilo a vše se vyvážilo.

A v jakém světle vidíte současný český vodní slalom?

Bez nejmenší nadsázky v zářivém. V "mé kategorii" C1 jsou výborní mladíci s nadějnou perspektivou. Rohan, Chaloupka a další, v ženách například Fišerová. Také v kajakářích mají například Prskavec, Přindiš, Hradílek či Kudějová všechny předpoklady, aby na mezinárodním poli bojovali o nejvyšší příčky. Ostatně na blížícím se evropském šampionátu v Troji by se mělo potvrdit, že český vodní slalom ve všech kategoriích patří na evropské scéně k absolutní špičce.

Co pro vás ve vašem "posportovním" životě teď bude nejdůležitější?

Vždy pro mě bylo nejdůležitější moje zdraví a mé rodiny, mít možnost dělat to, co mě baví, a vydělat si peníze, které mi umožní být svobodný.

Na vodě už to není žádná hitparáda, směje se Hilgertová. Přeložení ME ji překvapilo Na vodě už to není žádná hitparáda, směje se Hilgertová. Přeložení ME ji překvapilo Čtěte zde
reklama