Štěpánek klečící, brečící: Všichni na mě řvali jako lvi

FOTO Životní mise splněna. Štěpánek dobyl Davis Cup
Čeští tenisté získali po vítězství Radka Štěpánka v rozhodujícím pátém duelu finále nad Španělem Nicolásem Almagrem slavný Davis Cup. Česká republika je tak první evropskou zemí, která vyhrála v jednom roce týmovou soutěž jak mezi ženami (Fed Cup) tak i mezi muži a stala se tak neoficiálním vládcem tenisového světa.
...
...Kromě Štěpánka, Berdycha a nehrajícího kapitána Jaroslava Navrátila budou na štíťku na podstavci pod slavnou salátovou mísou vytesáni na večnost Ivo Minář a Lukáš Rosol.
...K "Salátové míse" se přišli s vítězi pro rok 2012 zvěčnit také slavní předchůdci Štěpánka a spol., šampióni z roku 1980 - Tomáš Šmíd, Jan Kodeš, Pavel Složil a Ivan Lendl.
Foto: CPA - Eduard Erben
Jaroslav  Šindelář Jaroslav Šindelář
18. 11. 2012 23:00
Jen málokdo mu před rozhodujícím pátým zápasem finále Davis Cupu se Španělem Nicolásem Almagrem věřil. Radek Štěpánek ale všechny svou hrou zaskočil.

Praha - Jen málokdo mu před rozhodujícím pátým zápasem finále Davis Cupu se Španělem Nicolásem Almagrem věřil. Radek Štěpánek ale většinu českých fanoušků zaskočil.

Přestože v součtu všech tří dnů víkendového finále strávil na kurtu deset hodin a dvě minuty a přestože je v žebříčku ATP o 26 příček níže než Almagro, rozhodující zápas jubilejního 100. ročníku zvládl s velkou bravurou a po výhře 3:1 na sety zajistil českému týmu zisk salátové mísy po 32 letech.

Málokdo ale věděl, že v neděli musel po dopoledním rozehrávacím tréninku opustit halu.

"Po rozehrávce jsem byl strašidelně nervózní. Musel jsem odjet z haly na hodinu domů," řekl na pozápasové tiskové konferenci Štěpánek, který se stal nejstarším mužem historie Davis Cupu, který ve finále vyhrál pátý rozhodující duel.

"Přijel jsem zpátky a cítil jsem se strašně srovnanej, vyklidněnej. Doma člověk vždycky nejlíp zrelaxuje. Pomáhá mi to, i když jsem třeba nemocnej. Doma se mi hned o třicet, čtyřicet procent zlepší nálada. Věděl jsem, že to vyhraju," dodal.

Radku, jak se cítíte po vytouženém triumfu?
Nemám slov, pro tenhle moment jsem žil celou kariéru. Těžko se to popisuje. Momentálně žiju svůj sen. Věřím, že celá naše země teď žije sen. Žil jsem pro tuhle trofej, velmi usilovně jsme pro tuhle chvíli pracovali a teď jsme se jí dotkli. Dosáhli jsme na něco, na co celá země čekala dvaatřicet let. Nedá se to popsat.

Zkuste popsat, co se Vám honilo hlavou po proměněném mečbolu...
Všichni na mě řvali jako lvi, nevěděl jsem, co mám dělat. Jen jsem klečel a brečel a všichni na mě naskákali. Byla to velká váha, ale ustál jsem to. Musel jsem se chvíli probrat z toho, co se stalo. Nepamatuji si slova, byly to jen emoce a radost. Táta brečí, jsou to nejkrásnější pocity, jaký mohou být. První kapitolu jsme napsali tady v Praze se Švýcarskem (baráž v roce 2007), kdy se všechno nastartovalo. Teď jsme to dotáhli.

Jak se Vám nastupovalo do zápasu, ve kterém jste věděl, že musíte vyhrát, i když nejste papírový favorit?
Věděl jsem, že bude favoritem. Ale od začátku jsem se cítil dobře a věřil, že svojí hrou ho můžu přehrát. Je to neuvěřitelný, povedl se nám zápis do historie. Hrál jsem pod největším tlakem, pod jakým vůbec šlo hrát. Snažil jsem se to v hlavě nastavit jak, že je to prostě tenisovej zápas jako každej jinej, kterej jdu vyhrát.

Co podle Vás rozhodlo o Vaší výhře?
Prostě jsem věděl, že na něj mám hru. Byl to obrovsky těžkej zápas, řekli jsme si s trenérem taktiku na něj, ale ten pátej zápas je o větší vůli, ne o taktice nebo úderech, ale o srdci. Je to o tom, kdo zvládne nervy, atmosféru. A tohle vše jsem splnil. Bojoval jsem velmi tvrdě o každej míč, věděl jsem, co je v sázce a také jsem věděl, že pokud prohraju, že už ta šance vyhrát nikdy nemusí být.

Rozhodující páté zápasy bývají hlavně otázkou psychiky. Jak jste na tom byl s krocením svých emocí během zápasu?
To byl jeden z klíčů k úspěchu. Zažil jsem zápasy, kdy jsem byl přemotivovanej a kdy jsem vypustil emoce brzy ve špatnej moment. Odnesl jsem si z toho zkušenosti, dneska jsem to nechtěl dopustit. Když už jsem se nadechoval k velkejm věcem, tak mě Tom (Berdych) gesty uklidňoval. Po taktický i emoční stránce jsem to zvládl skvěle.

Předvedl jste několik akrobatických kousků po kterých máte zkrvavené lokte a kolena. Některé Vaše zásahy na síti připomínaly ty od Borise Beckera...
Já nikdy nikoho nekopíroval, ale ten skok klidně teď pojmenujte po mě. Pamatuju si ve čtvrtým setu, kdy se mi povedlo na síti doběhnout s vypětím všech sil doběhnout míč a on pak smečoval do sítě. Ten bod byl strašidelně důležitej.

Co jste říkal na atmosféru v hale, kterou v závěru zápasu vytvořili diváci?
Nejlepší kulisa, v jaký jsem kdy hrál tenis, možná lehce srovnatelná maximálně s baráží v roce 2007 se Švýcarskem. Od tý doby s námi fanoušci jezdí po celém světě a vytvářejí nám všude domácí prostředí. Podpora domácího publika ze mě dostává daleko víc než normálně. Když jste hnáni domácím publikem ve finále, je to něco neopakovatelnýho.

Co jste pak řekl zklamanému Almagrovi?
Hlavně bych chtěl pogratulovat všem španělskejm hráčům, byly to proti nim strašně těžký zápasy. Navíc musím vyzdvihnout, že to proti nim byly strašně férový zápasy.

Jak jste se pak cítil, když vám na kurt přišli pogratulovat členové vítězného týmu z roku 1980?
Musím říct, že pro mě byli vždycky inspirací. Všechno to pro mě byly idoly. Stát vedle nich u poháru je něco úžasnýho. Byl to můj životní sen, žil jsem touhle trofejí od tý doby, co jsem začal hrát.

Na kurtu jste o víkendu strávil více než deset hodin. Jak jste se cítil fyzicky?
Fyzicky jsem byl stoprocentně připravenej, věděl jsem, co mě na konci čeká a tomu jsem všechno přizpůsobil. Jak jsme postoupili ze semifinále, nežil jsem pro nic jinýho než pro tohle finále. Pořád, na všech turnajích, jsem před sebou měl v hlavě tuhle životní příležitost.

Těší Vás triumf o to více, že jste ho posledním bodem zařídil právě Vy?
Nejsme tady pro nějaký sbírání výher, je to týmová soutěž a je úplně jedno, kdo z nás čtyř dohromady ty tři body udělá.

Říká se, že v nejlepším se má odejít. Jak je to tedy s Vašim pokračováním u daviscupového týmu?
O žádném ukončení reprezentační kariéry nepřemýšlím.

Jak velkou motivací pro Vás bude zisk salátové mísy do příští sezony?
Hodněkrát mi byl předhazovanej můj věk. V tom sportu se to ale posouvá dál a dál. Dokud mě budou nohy nosit na tý úrovni, na který si představuji, tak na to půjdu a nemám důvod nic měnit. Tohle vítězství je nejvíc, co můžete v tenise zažít. Je to motivace do dalších bojů, do příští sezony.

 

Právě se děje

Další zprávy