Praha - Od 14. do 21. října probíhaly v indickém městě Hyderabadu 4. světové armádní hry. Říká se jim také "armádní olympiáda". Jakou má prestiž a úroveň? Redakce Aktuálně.cz se ptala Ivana Satrapy, českého delegáta Mezinárodní rady vojenského sportu a někdejšího úspěšného reprezentanta v házené.
Jakou mají Světové armádní hry prestiž v oblasti sportu a jakou v armádní oblasti?
Prestiž je vysoká. Třeba i proto, že se Hry konají jednou za čtyři roky vždy rok před olympiádou. Prestižní jsou i obrovskou účastí. Letos to bylo 5000 sportovců ze 101 států.
Prestižní je to i v armádní oblasti. Každý se snaží co nejlépe reprezentovat nejen svou zemi, ale i svou armádu.
SVĚTOVÉ ARMÁDNÍ HRY
-konají se od roku 1995 každé 4 roky
-roku 1995 se uskutečnily v Římě, 1999 v Záhřebu, 2003 v Catanii (Itálie), 2007 v Hyderabadu (Indie)
-Hry pořádá Mezinárodní rada vojenského sportu (CISM)
-CISM je třetí největší multisportovní organizace na světě (po MOV a FIFA)
-CISM sdružuje 124 zemí
-armáda ČR je jejím řádným členem od roku 1991
-v Indii soutěžilo téměř 5000 reprezentantů ze 101 armád v 15 sportech o 400 sad medailí
-disciplíny se každý rok drobně mění
-v roce 2007 byly na programu: střelba, parašutismus, atletika, triatlon, plavání, mořeplavba, box, zápas, judo, fotbal, házená, volejbal
-česká výprava čítala 32 členů a vybojovala 1 stříbro (parašutismus), 2 bronzy (parašutismus) a 2x 4. místo (atletika)
Zdroj: www.duklasport.cz, www.army.cz
Jaká je sportovní úroveň Armádních světových her?
Vysoká. Je nutno si uvědomit, že 20 až 30 procent medailí z letních či zimních olympiád mají armádní sportovci.
A třeba takový parašutismus tu má větší úroveň než na civilním světovém šampionátu. Parašutisti totiž potřebují leteckou techniku a ta je hrozně drahá. Nejlepší závodníci na padácích jsou proto v armádě, nikoli mezi sportovními parašutisty.
Kluci musejí mít uniformu
Kdo vlastně může na Světových armádních hrách reprezentovat?
Musí to být vojáci v aktivní vojenské službě, musí tedy mít uniformu. Proto třeba za nás nemůže hrát volejbal Dukla Liberec, protože ti kluci jsou v civilu.
Naši reprezentanti ve vojenském pětiboji jsou profesionální vojáci, ostatní jsou profesionální sportovci působící v Dukle.
V jakých disciplínách se soutěží?
Není to vždy stejné. Pořadatelská země má jisté právo výběru. Soutěží se v olympijských sportech jako atletika, plavání, box, judo, triatlon, fotbal, házená či volejbal. Pak jsou tu zastoupeny vojenské sporty jako vojenský, námořní či letecký pětiboj či parašutismus. Disciplíny se střídají, tento ročník se konal vojenský pětiboj, v jiných ročnících to byl moderní pětiboj.
Dají se zde dosažené úspěchy zúročit v "civilním" sportu, třeba jako body do nějaké kvalifikace či žebříčku?
Ne, ale každá soutěž na Hrách je zároveň armádním mistrovstvím světa. To se tedy v každém sportu koná nejméně jednou za čtyři roky. Ale kterákoliv z členských zemí v Mezinárodní radě vojenského sportu se může dohodnout na pořádání šampionátu některého ze sportů i mimo čtyřletou periodu.
Jak třeba divák pozná, že se jedná o armádní klání, nebereme-li v potaz některé typicky vojenské sporty?
Na zahajovací a závěrečné ceremoniály nastupují sportovci ve vojenských uniformách. Když to je časově a organizačně zvládnutelné, vezmou si ji i na vyhlašování medailistů.
Na profíky nemáme
Česká výprava včetně doprovodu čítala pouhých 32 členů. V Záhřebu 1999 to byla stovka. Čím to?
Chtěli jsme co nejvíc ušetřit, přece jen cesta do tak exotické země je nákladná. Když jsme naložili všechen materiál včetně munice a střeliva, zjistili jsme, že máme velkou přesváhu. Něco jsme proto poslali letadlem Bundeswehru, Němci to totiž pojali velkolepě a vypravili asi 200 sportovců. I tak jsme měli přesváhu a stálo nás to hodně peněz.
Jak vlastně probíhá nominace?
Dělá ji ředitel Sportovního armádního klubu Dukla plukovník Jaroslav Priščák, což je zároveň i vedoucí výpravy.
Lze vůbec nominaci odmítnout, nebo je to součást vojenských povinností?
Lze ji odmítnout pouze ze závažných důvodu. Ale za celou dobu existence Světových armádních her jsem se ještě nesetkal s případem, že by někdo nechtěl jet.
Jak byste zhodnotil českou účast?
Měli jsme tři atlety, pět parašutistů, pět sportovních střelců a sedm vojenských pětibojařů. Účast hodnotím dobře, neboť jsme díky parašutistům získali jedno stříbro a dvě bronzové medaile a díky atletům dvě čtvrtá místa.
Hry se vyloženě nepovedly jen sportovním střelcům. Od Milana Macha i Pavla Šafránka jsme čekali medaili.Co se týče vojenského pětiboje, naši nemají příliš šanci proti profesionálům třeba z Číny. Ti absolvují až 300 výstřelů za den.
Čechům se nicméně v armádních sportech dlouhodobě daří, objevujeme se mezi 20 nejlepšími ze 130 členských států.
Jak sportům svědčilo exotické indické prostředí? Jak byla Indie připravena?
Je to stát, který nás bude stále něčím překvapovat. Snažili se, ale v organizaci panoval trochu chaos. Kupříkladu jsme dorazili na místo v noci, ale do šesti ráno jsme čekali na ubytování. Je to země šílených sociálních rozdílů, to nás všechny dost šokovalo, na něco podobného nejsme z domova zvyklí.
