Praha - Na kurtech bývá velký nervák, což dokázala například svým někdejším povzdechem ve finále turnaje ITF před třemi lety na pražské Štvanici, kde prohlásila v přestávce mezi gemy, že jí "m*dá v hlavě."
V soukromí je však Barbora Záhlavová-Strýcová milá dívka a to přesto, že za poslední rok a půl utrpěla dvě těžké rány. Nejprve se dozvěděla, že byl její otec uvězněn za držení drog, loni v říjnu pak dostala půlroční trest za doping, protože byl v jejím těle nalezen zakázaný stimulant sibutramin.
Ten se dostal do jejího těla se z přípravku Acai Berry Thin, který si objednala kvůli hubnutí. I kvůli přiznání dopingové komisi pak dostala mírnější půlroční trest.
V polovině dubna se tak mohla sedmadvacetiletá rodačka z Plzně vrátit na kurty a minulý týden už dokonce vyhrála turnaj ITF v Trnavě, díky němuž se posunula na 151. příčku žebříčku WTA. Přiznala však, že návrat zpět do elitní stovky žebříčku WTA bude velmi náročný.
"Je strašně těžké se drápat zpátky nahoru. Teď musím každý týden objíždět malé turnaje a hrát kvalifikace, abych se mohla dostat do těch větších turnajů. A u toho se pořád se musím motivovat. Zjistila jsem ale při tom trestu, že bez tenisu nemůžu být," řekla Záhlavová-Strýcová novinářům v areálu tenisové Sparty v pražské Stromovce, kde se tento týden účastní turnaje ITF Sparta Prague Open.
Báro, neměla jste po udělení dopingového trestu chuť s tenisem skončit?
Je pravda, že jsem na začátku neměla skoro žádnou motivaci, pořád jsem ležela doma a nic se mi nechtělo dělat. Jenže pak jsem si uvědomila, jak mi tenis chybí a jak mě baví, takže jsem se zase pustila do trénování. A navíc mi ta pauza docela prospěla, srovnala jsem si myšlenky.
K čemu jste dospěla?
Dřív jsem to strašně žrala, nic jiného než tenis u mě neexistovalo a všechno se mu podřizovalo. Zjistila jsem ale, že to není všechno. Bude strašně těžké se dostávat zpátky nahoru a prodírat se kvalifikacemi, ale docela se těším. Chci u toho stíhat i mé koníčky, ráda chodím do kavárny, zajímám se o oblečení.
Takže nebudete už tenis na kurtu prožívat tolik jako dříve?
Neříkám, že mi to jde, ale snažím si to víc uvědomovat. Snažím si to teď víc užívat a brát to víc s nadhledem.
Před třemi roky jste byla v žebříčku na 39. místě, předloni jste vyhrála svůj dosud jediný turnaj WTA v Québeku. Jaký je Váš nejbližší plán, který by Vás k těmto metám mohl přiblížit?
Mám hodně plánů a v tenisu chci sama sobě dokázat, že se vrátím, kde jsem byla. Mám šest měsíců na to, abych se do konce roku zase dostala do stovky. Kdyby se mi to povedlo, tak budu strašně moc ráda, ale nic se neděje, pokud to nevyjde. Vím, že existují lidi, pro které jsem feťačka a kteří mi to nepřejí. Tenis jsem ale vždycky hrála kvůli sobě, takže to chci dokázat jen kvůli sobě.
Velký krok už jste udělala minulý týden na turnaji ITF v Trnavě, kde jste přesvědčivě vyhrála. Čekala jste takový úspěch už tak brzy?
Každý vyhraný zápas je důležitý. Cítila jsem v tréninku, že hraju dobře, ale že to přijde tak brzy, jsem neplánovala. Teď si aspoň víc věřím.
Pět roků Vás trénoval Váš manžel, další rok a půl Vás vedl nadálku. Nyní jste angažovala francouzského trenéra Jéromeho Adameka, co si od něj slibujete?
Byla jsem s ním chvilku už předloni. Teď jsem s ním už čtyři měsíce a moc mi to vyhovuje, máme oba chuť.
Nyní v Praze hrajete i ve čtyřhře, kde jste rovněž patřila ke světové špičce. Jaké jsou tedy Vaše cíle v ní?
Tam jsem naštěstí tolik nespadla, jsem ve čtvrté desítce, takže i když je dvouhra priorita, důraz budu dávat i na čtyřhru, kde bych chtěla zpátky do dvacítky. Na začátku roku jsem se proto dohodla s Julií Görgesovou. Ona dodržela slovo a počkala na mě, za což před ní musím smeknout, že vydržela.
Pojďme se vrátit k vašemu dopingovému trestu, jak k tomu všechno došlo?
Docelá zajímavé je, že se na to přišlo v době, kdy jsem zjistila, že jsem alergická na lepek. Takže jsem si začala všechno jídlo hlídat ještě dříve než dříve. Jako každá ženská jsem si ale v tu chvíli připadala tlustá, tak jsem se přes internet rozhodla objednat tento přípravek. I když si vždycky dávám bacha, tak jsem se rozhodla do toho jít, protože mě ujistili, že to je všechno přírodní.
A kdy Vám dopingoví komisaři oznámili pozitivní test?
No, brala jsem to asi tři týdny a třikrát jsem byla na dopingovém testu. Dvakrát to bylo negativní a jednou pozitivní. Všechno mi přijde jako strašná smůla. Každopádně vím jedno, hubnout už určitě nebudu. A taky vím, že teď budu muset být hodně opatrná. Jsem teď až paranoidní, všechno si několikrát kontroluju, i vitamín C. Taky kontroluju, aby komisaři pořád věděli, kde jsem. Ale zase je pravda, že jsem toho v té době měla dost, takže to byl asi osud.
Jak to myslíte?
Byla jsem totiž z tenisu unavená, přestávalo mě to bavit a přemýšlela jsem, že si oddechnu a stalo se tohle. Takže jsem dva a půl měsíce nic nedělala. Nevěděla jsem sice nejdřív, co s časem, ale pak to bylo docela fajn, dostala jsem se do toho hned, protože už mě začala svrbět ruka.
Jak moc ovlivňovala Váš tehdejší stav zpráva o zatčení otce?
Určitě i to k tomu pomohlo, bylo to pro mě strašně těžké. Víte, jak jsem vznětlivá, moc mě to sebralo, byla jsem hodně naštvaná a smutná, strašně se mi po něm stýskalo. I přes to, co se stalo, ho mám moc ráda. Je pravda, že na tohle období bych chtěla co nejrychleji zapomenout.
A co se týče Vaší budoucnosti, jakou roli v ní bude hrát tenis?
Chtěla bych hrát ještě tak pět roků. Pokud mě bude tenis bavit, tak chci hrát co nejdéle, ale momentálně to vidím na těch pět let.
A pak?
Možná zůstanu u tenisu a budu trénovat. Jak už jsem ale řekla, miluji kavárny a bavilo by mě mít vlastní, takovou poklidnou a příjemnou. Bavily jsme se o tom se sestrou, asi bychom do toho šly spolu. Pak by mě bavilo i vařit. Miluji pořady o vaření, když můžu, dívám se na ně každý den. Kuchařka ale zatím sama dobrá nejsem, to se musím naučit. I když třeba takový řízek s bramborovým salátem umím. Těším se, že bych v tom jednou mohla být taky dobrá.
