Chcete říci, že jste nebyl ani zklamaný?
Trochu zklamaný jsem pochopitelně byl, ale zároveň jsem si uvědomil, že dostat se do finále mistrovství světa není jednoduché. O to větší motivaci budu mít, abych to svým přemožitelům na olympiádě oplatil.
Už s odstupem několika dní víte, jakých chyb jste se ve finálové jízdě dopustil?
Opravdu nevím, co jsem měl udělat líp. Třeba jsem měl špatný den D, jízda mi nesedla. Snad mně i trenérovi něco prozradí podrobná analýza mého vystoupení.
Nevidíte už dnes jako hlavní příčinu pomalejší začátek?
Odstartoval jsem svým obvyklým tempem, ale všech pět mých soupeřů vyrazilo velice rychle a získali náskok. Nechtěl jsem se jich držet, abych neztratil potřebné síly na závěr. Čekal jsem, že je ve druhé polovině trati dojedu.
Proč to nevyšlo?
Místo toho jsem jen udržoval počáteční odstup, soupeři v nasazeném tempu nepolevili. Už mi chyběla energie s tím něco udělat. Potvrdil se nástup veslařského mládí, na které jsem ani svými zkušenosti v tomto závodě nestačil.
Přesto jste jistě spokojen, že se vám otevřely dveře k účasti na vaší už páté olympiádě. Bylo to bez komplikací?
Když si vzpomenu na předchozí léta, tak kvalifikační kritéria byla jednodušší, konkurence menší a já byl mladší. (smích) Cesta na olympijské hry je stále náročnější, a proto mě těší, že se této špičkové světové akce můžu zase zúčastnit.
Bude pro vás olympiáda v Tokiu něčím výjimečná?
Určitě! Především tím, že v Japonsku jsem byl poprvé a naposledy na mistrovství světa v roce 2005, které se konalo v Nagoi. V Tokiu nás čeká určitě vedro, bude potřeba zvládnout aklimatizaci, být stoprocentně připravený, nepodlehnout tlaku a samozřejmě nemít zdravotní problémy. A pak - na olympiádě je vždy skoro všechno jiné než v kterýchkoli jiných závodech, což bude určitě platit i v Tokiu.
Není pro vás handicap, že jste v japonské metropoli nikdy nebyl?
Proto jsem se rozhodl, že v říjnu se na tři až čtyři dny do Tokia podívám. Veslovat tam nebudu, ale chci si půjčit kolo a prohlédnout si závodiště, podívat se do olympijské vesnice a trochu nasát atmosféru i tokijský vzduch. Čili - nakouknout do prostředí, které mě v létě příštího roku čeká.
Nejen vy, ale celé české veslování zůstalo na mistrovství světa bez medaile. Navíc za posledních 25 let je to z šampionátu jeho nejhorší bilance. Je to náhoda, nebo jen výjimečný neúspěch?
Ani jedno, ani druhé. Celé české veslování je na cestě dolů. Když starší závodníci pomalu končí, tak by na ně měli navázat ti mladší, což není. Vidím tam propast. Proto bude potřeba motivovat veslařské mládí k důkladnému tréninku, aby se mu v různých mezinárodních soutěžích dařilo.
Sezona vám už skončila, nebo vás čeká ještě nějaký závod?
Hned v pátek změřím síly s elektromobilem Škoda CITIGOe IV. Budu se snažit na skifu dojet po vodě ze smíchovské loděnice Dukly do Troje dřív než tento vůz centrem Prahy. Bude to moje premiéra, nikdy jsem něco podobného nezažil, takže mě čeká asi hezký zážitek. Snad se mi podaří potvrdit, že po vodě i přes jezy je tato cesta rychlejší, než autem zácpami v pražských ulicích. (smích)
A pak už bude následovat zasloužená dovolená?
Ano, šest týdnů vyplním regenerací a hlavně pobytem s rodinou v Řecku. Na chalupě si pak chci udělat malé jezírko. Od poloviny října se už začnu důkladně připravovat na olympijskou sezonu.
