reklama

Tehdy a dnes. Bauer by vypustil duši, Pavelec by nepřežil

Co kdyby si Pavelec vzal Holečkovu starou výstroj? To by nedopadlo dobře... Co kdyby si Pavelec vzal Holečkovu starou výstroj? To by nedopadlo dobře... autor: Reuters
Technologie jdou dopředu a vrcholový sport už zdaleka nepřináší tolik bolesti jako před třemi, čtyřmi dekádami.

Praha - Časy se mění. Technologie jdou dopředu a vrcholový sport už zdaleka nepřináší tolik bolesti jako před třemi, čtyřmi dekádami.

Hokejisté mohou hrát i po čtyřicítce na nejvyšší úrovni, špičkoví běžkaři mají k dispozici lyže vyráběné pomoci diamantů, skokani na lyžích zase kombinézy z ultramoderních materiálů a trenéři spoustu vymožeností, která jim usnadňuje práci.

Olympiáda v Soči je tady a tak si pojďme představit, jak by to vypadalo, kdyby současní olympionici musely používat historické, ve srovnání se současností značně nedokonalé vybavení.

Vzpomínáte na Calgary v roce 1988? Česká štafeta běžců ve složení Švanda, Nyč, Korunka, Benc si doběhla pro fantastický bronz. A pořádně se přitom nadřela. Pokud by čtyři hrdinové kanadské olympiády nastoupili dnes na moderních lyžích, jejich pocit z milovaného sportu by byl o pořádný kus příjemnější.

„Nedávno jsem to viděl v televizi. Vašek Korunka jak tam bruslí na klasických dlouhých lyžích. Dnes už jsou k dispozici krátké. Jiné na bruslení a jiné na klasiku. Pokud by jeli dnes, bylo by to pro mě o dost jednodušší. Skluz a samotná jízda, to je v současnosti na úplně jiné úrovni,“ popisuje rozdíly Jan Pešina, hlavní servisman české reprezentace běžeckého lyžování.

Jedny lyže, na kterých se jezdilo všechno

Dá se to tedy i otočit. Jak by se tvářili dnešní běžecké hvězdy Petter Northug či Lukáš Bauer, kdyby se ocitly na startu závodu v osmdesátých letech minulého století? Zřejmě by záhy zjistily, že jejich náročný sport může být ještě mnohem náročnější, než si vůbec dovedly představit.

Jak podotýká Jan Pešina, vývoj lyží jde neustále neuvěřitelně dopředu. Především v jejich konstrukci. „Došlo k obrovskému pokroku ve skluznicích. Dříve se strukturami nikdo nezaobíral,“ dodává odborník. Struktury se dnes vyrábí třeba pomocí přírodních i syntetických diamantů. Povrch spodní části lyže se tak upraví, aby vyhovoval jakémukoli typu povrchu.

„Dřív byly jedny klasické lyže, na kterých se jezdilo všechno. Dnes jsou na mokrý sníh, na prašan, a tak dále. A lyže na prašan vám prostě na vodovějším povrchu nejedou. Vzorky se dávají přímo do skluznic, stejně jako u pneumatik,“ vysvětluje reprezentační trenér Miroslav Petrásek.

Příliš se naopak nezměnila váha běžeckých lyží. „Dřevěná jádra uvnitř lyží zůstala, takže ta váha tam nehraje takovou roli. Zkrátka Květa Jeriová jela na přibližně stejně vážících lyžích, jako dnešní závodníci,“ dodává Petrásek.

Kombinézy skokanů? Lepší, ale nebezpečné

Dramatický vývoj zažil v posledních desetiletích také skok na lyžích. A nejen v oblasti pravidel, ve kterých má dnes běžný divák velký problém se vyznat. Současné vybavení může s tím z 90. let minulého století porovnávat David Jiroutek, bývalý reprezentační skokan a dnes kouč českého národního týmu.

„Skokanské lyže byly tehdy prohnuté jako běžky, takže byly použitelné na normální sníh. Dnes už to tak není, ty lyže vůbec nevedou a dá se s nimi jenom skákat, nic víc,“ vysvětluje Jiroutek. Lyže skokanů dnes mají odshora až dolů strukturu s kosočtverci napojenými na sebe. Zásadní proměnou prošly i kombinézy. Ty jsou dnes přiléhavější a tak je při poryvu větru velmi těžké rukama v letu napravit zaváhání při odrazu.

Skokani mají kombinézy z nejkvalitnějších materiálů, v přiléhavých oblecích je ale jejich sport paradoxně mnohem nebezpečnější. „Jakákoli chyba může mít fatální následky,“ podotýká Jiroutek. Příkladem budiž rakouský reprezentant Thomas Morgenstern, jenž v letošní sezoně hned nezvládl skok a zřítil se z výšky přímo na skokanský buben.

Trenér Jiroutek oceňuje vývoj technických vychytávek, díky nimž mají týmy v lecčems mnohem snadnější práci, než v dřívějších dobách. „Vzpomínám si na Duklu v roce 1987, viděl jsem videotechnika, který vše nesl v obrovském batohu. Dnes je to jiné. Natočím kluky při skoku, sdílím to na internetu a oni se na to dole pod můstkem hned podívají. Přes GPS můžeme měřit rychlost a vzdálenosti. Tohle všechno šlo za posledních pár let šíleně dopředu,“ pochvaluje si kouč.

Dřív se trénink u skoků na lyžích řídil hlavně pocitem závodníků a trenérů. „Člověk má z toho výkonu nějaký pocit, to je v pořádku. Dnes ale to, co cítí, může lépe porovnat s faktickými údaji,“ dodává Jiroutek.

Holečka chránila maska Hannibala Lectera

Velké změny se pochopitelně odehrály i v nejpopulárnějším zimním kolektivním sportu, tedy hokeji. Zjednodušeně řečeno: Hokejky jsou kvalitnější a lehčí, střely tvrdší a hráči i brankáři mnohem lépe chránění. Kdyby se současný gólman českého národního týmu Ondřej Pavelec oblékl do výstroje, kterou používal trojnásobný mistr světa Jiří Holeček v 70. letech a postavil se v Soči hvězdnému výběru domácí sborné v čele s Ovečkinem a Malkinem, jeho osud by byl v tu chvíli zpečetěn. Téměř jistě by kanonádu nepřežil.

Holeček zahajoval svou kariéru bez jakékoli ochrany hlavy, později mu dali alespoň laminátovou škrabošku, která zamezila těžkým úrazům a nevratným škodám. Co na tom, že v ní hokejová legenda vypadala jako hlavní postava thrilleru Mlčení jehňátek Hannibal Lecter.  

Holečkova výstroj byla celkově mnohem menší, než jaká se používá dnes. Pod dresem měl jen půlcentimetrovou vrstvu molitanu, zatímco současné gólmany chrání bezpečná vesta. Každý beton byl o několik centimetrů užší, než je v současnosti.

A bezpečí suspenzoru si mohl pořádně užít až Holečkův reprezentační nástupce Jiří Králík. Dnešní olympionici tedy mohou být jednoznačně rádi za to, do jaké doby se narodili. Ušetřilo jim to spoustu kruté bolesti.

reklama