Letošní závod je navíc stále otevřený. Sedmileté kralování Lance Armstronga skončilo, ze závodu byli vyloučeni kvůi dopingu dva hlavní favoriti Jan Ullrich a Ivan Basso - více čtěte ZDE.

Tour bez šéfa

Během 14 dní závodění ve spalujícím vedru putuje žlutý trikot pro vedoucího jezdce z těla na tělo. Momentálně se zdržuje u španělského jezdce Oscara Pereiry, jenž snad nikdy neprožíval tak dobré období.

Ve vedení Tour se vystřídalo již osm jezdců. Mohl by tak být vyrovnán rekord z roku 1987, kdy jich bylo devět. Pokud ovšem Pereiro nevydrží v čele až na Champs-Elysées 23. července.

Pereiro převzal žlutý trikot v sobotu po Američanovi Floydu Landisovi z týmu Phonak, když spolu s dalšími uprchlíky nadělil hlavnímu pelotonu více jak 29 minut.

Jednalo se o největší časovou propast od roku 1976, což pouze potvrdilo, že Tour stále hledá svého nového šéfa.

"Jednalo se o taktický manévr. Nechtěli jsme se unavit pronásledováním všech úniků. Floyd navíc bude v Alpách silnější než Pereiro," vysvětluje John Lelangue, sportovní ředitel Phonak týmu.

Po vítaném dnu odpočinku v Gapu odstartuje Landis do úterní patnácté etapy ze druhého místa, minutu a 29 vteřin Pereirou.

Jezdec týmu Iles Baleares Oscar Pereiro Sio si obléká po třinácté etapě 93. Tour de France žlutý trikot pro vedoucího závodníka. | Foto: Reuters

Ani ostatní kandidáti na celkové vítězství nejsou daleko, ať již Rus Denis Meňšov, vítěz první horské etapy v Pyrenejích, Australan Cadel Evans, Španěl Carlos Sastre, Němec Andres Klöden, Ukrajinec Jaroslav Popovyč či Američan Levi
Leipheimer.

Čtvrtý Meňšov je pouze minutu a vteřinu od Landise, nejhorší z této elitní skupiny, Leipheimer, má ztrátu 5:39 minuty.

Kdo přežije Alpy na čele?

Pro všechny tyto jezdce přijdou hodiny pravdy ve třech vyčerpávajících alpských etapách.V úterý bude peloton směřovat k impozantním skalním útvarům Col de l'Izoard a Col du Lautaret.

Pak přijde opravdový bonbónek, 13,9 km dlouhé šplhání na L'Alpe d'Huez, s průměrným stoupáním kolem 7,9 procent. Poprvé tudy vedla etapa Tour de France v roce 1952 a do serpentin přitahuje stovky tisíc fanoušků.

Naposledy závod vystoupal do tohoto vysoko položeného lyžařského steřdiska v roce 2004, kdy tu Armstrong převzal kontrolu nad Tour ukázkou neskutečné silové jízdy. "Bylo tam hodně emocí a adrenalinu. Také mnoho fandů. Bylo to trochu děsivé," vzpomíná na úsek fenomenální americký jezdec.

Také 16. etapa hned následující den má cíl nahoře v horách, v lyžařském centru La Toussuire, které hostí Tour poprvé.

Od startu v Le Bourg d'Oisans, bude peloton stoupat skoro celou cestu do Col du Galibier, nejvyššího místa letošního závodu (2642 metrů).

Ze Saint-Jean de Maurienne se cyklisté nedočkají jediného rovného metru cesty a budou se přehoupávat z jednoho sedla do druhého: Glandon, Croix-de-Fer, Mollard.

Před horskými pasážemi je třeba nabrat síly. | Foto: Reuters

Den zakončí 18,4 km dlouhým lezením na La Toussuire s průměrným stoupáním šest procent do výšky 1690 metrů.

Sedmnáctá, 200,5 km dlouhá, etapa ze Saint-Jean-de-Maurienne do Morzine má pro přeživší připravenu další dávku námahy a bolesti.

Po 65 km bude peloton čelit dlouhému šplhání na Col des Saisies, poté přejede špičaté vrcholky Aravis a La Colombiere a sjede do Cluses.

Po Cote de Chatillon se objeví Col de Joux-Plane a jeho neblaze proslulý 11,7 km dlouhý svah se sklonem 8,7 procent, na němž Armstrong roku 2000 prožil velkou krizi: "Byl to nejhorší den, který jsem kdy prožil na kole," prohlásil po dojezdu.

Etapa končí ostrým a zrádným klesáním směr Morzine.

Po 369,5 km dlouhé jízdě v horách a třech strastiplných dnech v sedle budou mít jezdci minimum času na odpočinek během etapy z Morzine do Maconu a již budou vystaveni další zkoušce - 57 km dlouhé časovce, která na ně čeká večer před finále na Champs-Elysées.