reklama

Trpělivá učitelka i terč pro sněhové koule. Tak Samková vychovává nové talenty

Eva Samková s dětmi na kempu v Dolní Moravě Sport |  01:08
Ještě před pár dny tu byla zablácená tráva, teď se prkna desítek dětí zařezávají do měkké bílé peřiny z čerstvého sněhu a smršť dalších vloček je štípe do tváří. Na Dolní Moravě uprostřed sjezdovky padne energická skupina hromadně na zadek a nad nimi ční postava jejích šéfky, snowboardcrossařky Evy Samkové, která do nastavených diktafonů právě promlouvá o už pátém ročníku kempu pro děti, kterého se jako hlavní tvář účastní.

"Ančo, nech mě bejt, já tě vidim," přeruší najednou tok myšlenek olympijská vítězka z roku 2014, když vidí malou holčičku, shodou okolností dceru jednoho z trenérů Jakuba Flejšara, krčící se za skupinkou novinářů.

Sotva to slavná snowboardistka stihne doříct, přistane jí v obličeji sněhová koule. "Nojo, to už je taková naše tradice," usměje se, setře si z tváří tající ledovou hmotu a pokračuje v rozhovorech.

Kempů, které si bere pod záštitu její Czech SBX tým, se účastní stále víc a víc dětí. Tento týden se nedaleko Kralického Sněžníku sešlo 65. O celou skupinu se stará hned několik trenérů, ale hlavní atrakcí jsou pochopitelně lekce právě od Samkové, která to s nimi mnohdy nemá jednoduché.

"Já jsem byla taky vždycky sígr. Ani se jim nedivím, že dělají bordel, když ve škole jenom sedí, nudí se a musí něco poslouchat. Já jsem s tím sama měla problémy," smířlivě prohlašuje pětadvacetiletá snowboardistka.

Děti jsou rozdělené do skupin od úplných začátečníků až po pokročilé a Samková se snaží se všemi strávit stejné množství času, protože sama je na kempu jen na pár dní, než odjede na soustředění před mistrovstvím světa.

"Rovný záda, nepředkláním se a zatáčím jen díky tomu, že nakláním prkno na špičky nebo na paty, prostě na hrany, není to tak, že někam namíříte špičku prkna a zatočíte," vysvětluje pozorným posluchačům.

Když se jedna z nejmenších holčiček opozdí od hlavní skupiny, Samková si ji vezme stranou. "Na jakou jezdíš nohu, na pravou? Tak pojď, já pojedu taky na pravou a budeme to dělat spolu," trpělivě demonstruje jízdu česká reprezentantka.

Roli trenérky si zkouší už popáté za sebou a na svazích jí to s dětmi baví, navíc se její lektorské dovednosti zlepšují. "Člověk zjistí, co na děti funguje a co ne. Je to různý podle toho, jestli člověk trénuje úplné začátečníky, nebo děti, co už brousí sjezdovku hlava nehlava," vysvětluje.

"Jsem tu poprvé, ale na snowboardu jezdím už dva roky. Ještě mi moc nejdou zatáčky, ty se musím doučit. Líbí se mi, že s Evou hodně jezdíme," rozpovídá se osmiletý David Panuška zatímco je během pauzy zachumlaný do modré bundy. 

"Evka už není takový střevo, není malá holka, dělám uvozovky, ale už je to paní. Naučila se s dětmi pracovat, už ji tak nezlobí a neštvou jako před těmi pěti lety, kdy začínala. Děti vždycky nejsou takové, jaké si představujeme, a tehdy z toho byla taková naštvaná a rozladěná, teď to bere s rezervou a humorem," vypráví osobní kouč Samkové Marek Jelínek.

Jedna z aktuálně dvou vedoucích žen Světového poháru si čas na Dolní Moravě užívá. S dětmi stráví na kopci několik hodin denně, poté si stíhá vyvenčit psa i dohnat suchou přípravu v posilovně.

"Je to uvolnění. Jedu na kopec, ale vlastně nic nedělám. Zajezdím si s čistou hlavou," říká.

To, jestli někdy u trenéřiny zakotví po konci kariéry, ještě nyní netuší. "Když jsem sem jela, tak jsem si říkala, dobře, až skončím, budu se zajímat o ty kempy, budu tu celou dobu. Pak jsem přišla na hotel do jídelny a bylo tam 60 dětí a já na to ´no tak tohle ne, to nemůžu dělat´. Ale uvidí se," usmívá se.

Zatím ale má u dětí potřebný respekt hodný dvojnásobné olympijské medailistky. "Tím že jsem tu vždy jen krátce, jsem pořád trochu mimo kemp, ví, kdo jsem a tolik si ke mně nedovolí. Ale kdo ví, jaké to bude za pár let, to už třeba tak poslušný nebudou," dodává. 

Protože se některé děti na kempy pravidelně vrací, má Samková známé tváře přečtené. Podle ní je ale těžké odhadnou, jestli jí pod rukama roste budoucí nástupce.

"Talent je poznat na tom, jak rychle se učí. U někoho je to automatické, u někoho se po roce divíte, jak se zlepšil, protože jste to nečekali. Ale kdo bude jezdit závody, záleží na spoustě dalších faktorech, nesmí mít strach, musí být pečlivý, pracovat i jinak než jen jezdit, nesmí být bolestínek, nebo líný. To nejde tady odsud ze svahu odhadnout," popisuje Samková.

Úkolem jejím i dalších trenérů, kteří se pod vedením Jelínka během kempů doškolují, aby co nejvíce dětí u tohoto sportu zůstalo a aby je bavil. Historie těchto "školiček" je už desetiletá a trenéři jako Flejšar nebo Jelínek s ní začali ještě před zlatou olympijskou pohádkou Samkové.  

"Od té doby máme v juniorské a seniorské reprezentaci tak osm až deset bývalých účastníků našich kempů. Je určitě možné, že někdo z nich se ještě vyloupne a když bude mít dobré podmínky pro přípravu, bude jednou jezdit ještě lépe než Evka," přál by si Jelínek. 

Úmorná beznaděj je pryč, Koudelka zvládl životní boj s psychikou. Rozhodla manželka Úmorná beznaděj je pryč, Koudelka zvládl životní boj s psychikou. Rozhodla manželka Čtěte zde
reklama