Frýdek-Místek - Před třemi týdny stanul Libor Uher jako teprve druhý Čech historie na nejtěžší hoře světa K2. Po návratu do vlasti nestíhá. Čeká ho návrat do práce i zpět do tréninku. Veškerá síla v rukou je totiž pryč.
Vadí mu, když někdo hovoří o "pokoření" či "zdolání" hory a vadí mu jednání některých novinářských "hyen".
Jak proběhl návrat do vlasti?
Cesta byla velmi zdlouhavá, vraceli jsme se čtyřmi letadly se třemi přestupy. Ten poslední byl s dvanáctihodinovou čekací pauzou na letišti ve Frankfurtu. V Praze jsme přistáli v osm hodin večer po dvoudenní kalvárii na arabském poloostrově. Prostě Marast s velkým M.
Jaké bylo přivítání?
Velkolepé, monumentální překvapení s opakovaným výstupem do výšky 8611m. Vše jsem si prožil ještě jednou, včetně zasypání lavinou, dopingove kontroly na EPO, nepříjemného větru, jenž mi bičoval líce, i opilé ruské ekypy ve čtvrtém výškovém táboře, to bylo velmi náročné.V našem malém bytečku se tísnilo asi 30 členů úvítacího výboru. Bylo to dojemné, ale nebrečel jsem.
Jaké byly oslavy?
Žádné prozatím nebyly. S oslavou se počká asi 14 dnů. Musí se to celé připravit, už se píše scénář a hledá se režisér.
Co vám na zdolání K2 říkali - rodina, kamarádi, kolegové v práci?
Pořád se někdo na něco ptá a já musím stále na něco odpovídat. Všechno už jsem řekl, připadam si jako zaseklý kolovrat. Na zdolání se nedá nic říct, protože K2 se ani nedá zdolat. To slovo nesnáším!! Na K2 se dá pouze vylézt, lépe řečeno můžete tam být vpuštěn, podívat se na vršek, a pokud se hora rozhodne, že si vás nenechá, dá se to při velikém štěstí i přežít. A já to štěstí měl, takže jsem teď tady doma.
O dobrodružném putování expedice na K2 si přečtěte ve speciálu Aktuálně.cz
Co všechno jste již po návratu stihnul?
Skoro nic. Jelikož prostě nestíham vůbec nic, tak jen pár rozhovorů do rádia a televize, pak nějaké noviny, pak mě stačil vytočit do červena jedna hyena z bulváru, se kterou bych rád zašel někam na procházku do lesa, kde bych jí rád ručně vysvětlil, co slušní lidé nedělají. Taky jsem stihl navštívit svou doktorku, která mi pomáhá dostat se zpět do normálu.
Co váš čeká v nejbližších dnech a týdnech?
Musím co nejrychleji dokončit fotoprezentaci, ať můžeme začít cestovat po republice a podělit se s ostatními o tu krásu, co jsme viděli a nafotili. A taky nástup zpět do rachoty a do práce a do tréninku, a do všeho zase po hlavě a naplno! A začit zase více lézt na překližce, bo mi úplně spadly ruce a veškerá síla je pryč.
