Praha - Pětačtyřicetiletý hokejista Dominik Hašek, sedmapadesátiletý žokej Josef Váňa nebo devětatřicetiletý stolní tenista Petr Korbel byli v roce 2010 tuzemskými příklady, že i ve sportu platí výjimky z okřídleného rčení "Věk nezastavíš".
Na mezinárodní scéně se pustil do vítězného boje s datem narození především norský biatlonista Halvard Hanevold - se čtyřmi křížky na krku vyhrál zlatou olympijskou medaili v biatlonové štafetě na zimní olympiádě ve Vancouveru.
Další bývalé hvězdy si naopak při svých návratech užily trpkých chvil. Pohořeli jednačtyřicetiletý exmistr světa ve Formuli 1 Michael Schumacher nebo dvaačtyřicetiletý vítěz tenisového French Open Thomas Muster. Pohár s pelyňkem si přiložil k ústům při svém comebacku rovněž třiatřicetiletý finský skokan na lyžích Janne Ahonen.
Hašek: šampion na stará kolena v klubu, kde prožil dětství
Dvojnásobný vítěz Stanley Cupu Hašek vyhrál letos v dubnu českou hokejovou extraligu nejen na stará kolena, ale ke všemu ještě úplně poprvé (dvakrát se však radoval z československého zlata). A navíc uspěl v klubu, kde jako malý kluk začínal. Díky výborným výkonům v dresu Pardubic získal pro sezonu 2010-11 skvělý kontrakt ve Spartaku Moskva a šanci vyhrát po NHL i druhou nejvýznamnější hokejovou soutěž světa - KHL.
Jeden z nejlepších československých hokejistů Vladimír Martinec o Haškových zásluhách na triumfu "perníkářů" řekl: "Vynikající výkon Hašana v play off byl klíčový, o tom jsem přesvědčený. Držel vše jako šéf." Hašek ve vyřazovací části extraligy zářil, když za zápas dostal v průměru méně než dvě branky a třikrát si díky čistému kontu vysloužil mezi gólmany ceněnou přezdívku "Mistr Zero".
Martinec Haška ocenil, že nepovolil ve svém úsilí ani při tréninku a svým maximalistickým přístupem k hokeji strhl i své spoluhráče.
Váňa v cíli o klasickém hattricku nemluvil
Sedmapadesátiletý Váňa ovládl v říjnu již posedmé Velkou pardubickou steeplechase. Se stejným koněm Tiumenem zopakoval své vítězství z loňska. Nejtěžší překážkový dostih v kontinentální Evropě ovládl před více než 30.000 rozjásanými diváky.
Na klasický hattrick ale Váňa v cíli nepomýšlel. "Nevím, jestli budu příští rok schopen se udržet v kondici jako letos," prohlásil.
Jedním dechem však dodal: "Ale teď se cítím, jako bych žádnou pardubickou nejel."
Váňu spojuje s Haškem posedlost sportem a vůle, díky níž překonali velké zdravotní problémy. Haška trápila dlouhodobě třísla, a ukončil kariéru ještě před čtyřicítkou. Ovšem jen dočasně. Po úspěšné operaci a léčbě se k hokeji vrátil a mimo jiné vyhrál podruhé Stanley Cup.
Váňa přežil v roce 1994 klinickou smrt po pádu z koně Verona na dostihu Německu. Utrpěl tehdy těžký otřes mozku, utrhl si částečně levou plíci, zlomil si pánev a žebra. Už za dva měsíce znovu "rajtoval" v sedle.
Ani Korbela nezastavila zranění
Zranění brzdila v posledních letech i devětatřicetiletého stolního tenistu Petra Korbela. Navzdory tomu pomohl letos českému družstvu ke třetímu místu na mistrovství Evropy v Ostravě. On sám získal již třetí kolektivní evropský bronz, jeden si vybojoval v jednotlivcích.
Korbel je nejlepší stolní tenista v historii samostatné České republiky, letos se však před něj na světovém žebříčku dostal poprvé jiný domácí hráč - o devět let mladší naturalizovaný Ukrajinec Dmitrij Prokopcev.
Korbelovi patří 53. místo, Prokopcevovi 51. Korbel si s koncem své osmnáctileté domácí nadvlády hlavu příliš nelámal, ale ani ji neskláněl. "Počítal jsem, že to teď někdy musí přijít. Nevím, jestli ho ještě někdy přeskočím, i když si myslím, že to v mých silách pořád je," podotkl.
Kam se kdo "hrabe" na autokrosaře Hoška
Váňa, Hašek a natož Korbel jsou však mladíčky proti českému autokrosaři Jaroslavu Hoškovi. Při závěrečném závodu letošního seriálu Mistrovství Evropy porazil všechny své konkurenty v divizi 3 pro vozy s motory do čtyř litrů. V italské Maggioře triumfoval ve svých pětašedesáti letech.
Hošek se před několika lety svěřil, že lékař označil jeho zdraví za "nenormálně normální". A nedovede si představit život klasického důchodce. Bez "natřásání" ve své bugině.
Kmet Urban vytáhl počůrané sáně a vyhrál s nimi
Svůj sedmnáctý titul mistra republiky si letos připsal devětačtyřicetiletý sáňkař Petr Urban. Kreslíř - humorista a dvojnásobný účastník zimních olympiád 1988 a 1992 vyhrál závod jednotlivců téměř bez tréninku. Nebývalé úsilí však musel Urban vložit do přípravy saní. Někdy v době od minulého šampionátu mu je ve skladišti počůral pes, a rezavé skluznice přebrušoval před šampionátem smirkovým papírem.
Norský "stařešina" Hanevold to měl v obrovské konkurenci na biatlonových tratích ve Vancouveru mnohonásobně těžší než Urban na přírodní dráze ve Smržovce. Jedno je ale spojovalo - mezi svými soupeři si prý připadali jak v mateřské škole. "A proto taky končím," prohlásil Hanevold.
Hanevold závodil ve "Svěťáku". Jeho zlatému kolegovi byly dva roky
Premiéru ve Světovém poháru si Hanevold odbyl před 19 lety. Jeho kolegovi ze zlaté norské štafety Tarjeimu Boehovi tehdy byly dva roky.
"Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl vydržet tak dlouho. Ale nikdy jsem neměl takovou motivaci jako teď. V poslední sezóně jsem na sebe tlačil ještě víc," vysvětlil tajemství svého úspěchu Hanevold.
Zatímco biatlon se na mezinárodní scéně bouřlivě rozvíjí, české sáňkování skomírá. A tak si již padesátiletý Urban jako svou metu vytyčil 20 titulů. Rád by se vyrovnal světovým šampionům v kolové bratrům Pospíšilům.
Sprinterka Otteyová dala v 50 stovku za 11,67
Značnému zájmů médií se v roce 2010 těšila padesátiletá atletka Merlene Otteyová. Bývalá reprezentantka Jamajky a majitelka tří stříbrných a šesti bronzových olympijských medailí hájí nyní barvy Slovinska. A i když na letošním mistrovství Evropy nic nevyhrála, je stále neuvěřitelně rychlá. Se štafetou Slovinska vypadla již v rozběhu, ale letos zaběhla stovku za 11,67 vteřiny.
Svou první olympijskou medaili vybojovala jako dvacetiletá v Moskvě 1980, v Sydney 2000 brala coby čtyřicetiletá stříbro ve štafetě a bronz na stovce.
Ahonen zase čtvrtý. A "Schumi" málem mrtvý
Sedminásobný šampion ve Formuli 1 a vítěz 91 Velkých cen, jednačtyřicetiletý Michael Schumacher, skončil při svém comebacku do seriálu mistrovství světa devátý. A ještě přišel málem o život v posledním závodu sezony v Abú Zabí. A po své jezdecké chybě.
Mika Häkkinen podrobil svého bývalého soupeře nelítostné kritice. "Michael je pro mě teď tragický bývalý hrdina. Říkám si, co ho k čertu vedlo k tomu, že se do kokpitu vracel?" řekl dvojnásobný šampion Formule 1 z let 1998 a 1999 Häkkinen německému listu TZ. Dvaačtyřicetiletý Fin doporučil Schumacherovi, ať ve Formuli 1 skončí. Häkkinen ji opustil v roce 2001. V roce 2006 zkusil štěstí v mistrovství Německa DTM na okruzích. Za tři sezony vyhrál tři závody. "Poznal jsem, že mladší mě tam šetřit nebudou. Za volantem čas nejde zastavit ani vrátit," konstatoval Häkkinen.
Skokan na lyžích a dvojnásobný individuální mistr světa Janne Ahonen se vrátil na můstky, aby si ve Vancouveru splnil svůj sen a zavěsil si na krk olympijskou medaili i ze závodu jednotlivců. Skončil ale čtvrtý - už potřetí ve své dlouhé a úspěšné kariéře. Hřejí ho tak jen dvě olympijská stříbra ze soutěže družstev.
Sjezdař Järbyn bere body po čtyřicítce. A umí přežít děsivé pády
Pro chybějící olympijskou medaili si jel do Vancouveru i čtyřicetiletý švédský sjezdař Patrik Järbyn, majitel dvou stříbrných medailí z mistrovství světa. Na trati superobřího slalomu ale škrtl o branku ve vysoké rychlosti, což ho katapultovalo do vzduchu a zřítil se na záda. Z hrůzostrašného pádu vyvázl s otřesem mozku a odřeninami.
Suše poznamenal, že mohl dopadnout mnohem hůř a za necelý měsíc skončil při Světovém poháru v superobřím slalomu v Kviftjellu osmý. A v úvodu nového ročníku Světového poháru projel cílem kanadském Lake Louise jako sedmý - jen 0,52 vteřiny za vítězem. Již jako jednačtyřicetiletý. Závodí takřka bez sponzorů. Prohlásil však, že nelituje žádných peněz a nic ho nezastaví, aby dělal to, co miluje.
Mustera válcovali soupeři v prvních kolech
Ještě hůře než Schumacher dopadla při návratu mezi mladé tenisové vlky někdejší světová jednička, Rakušan Thomas Muster. Ačkoliv internet obíhá jeho krásná vítězná výměna s jedním ze soupeřů, dvaačtyřicetiletý Muster, vítěz French Open 1995, dostával letos na challengerových turnajích "nakládačky" už v prvních kolech.
"Každopádně to byla zábava," našel Muster alespoň něco pěkného na svých vesměs hladkých prohrách. V příštím roce se vydá na challengery znovu, manželka mu údajně turnajovou túru strpí do pětačtyřiceti let.
Tenisté přitom patří ke sportovcům, kteří dokážou triumfovat i v pokročilém věku - byť převážně v deblech. Martina Navrátilová vyhrála smíšenou čtyřhru na US Open 2006 jako padesátiletá. Bob Hewitt zvítězil ve Wimbledonu 1978 ve čtyřhře jako osmatřicetiletý v páru s o něco mladším McMillanem. Usedle vyhlížející pánové v čepičkách tehdy porazili rozjívené teenagery McEnroea a Fleminga.
Sportovci s náčiním vydrží na výsluní déle
Jak vyplývá z historických databází, proti mladším protivníkům se mohou prosadit zejména sportovci - veteráni, kteří používají nějaké náčiní. Případně stroje. A nemusí se spoléhat toliko na své nohy a ruce.
Pomaleji stárnou hokejisté s bruslemi a holemi. Tenisté s pálkami (a spíše s těmi pingpongovými), motoristé s auty. Běžci s lyžemi. Či střelci s pistolemi.
V kolektivních sportech nebo ve štafetách se roky "navíc" schovají lépe než v individuálních disciplínách. Větší životnost mají většinou obránci než útočníci. Viz Paolo Maldini. Levý bek týmu AC Milán se rozloučil s italskou Sérií A loni na jaře těsně před svými 41. narozeninami. Čtvrt století poté, co první ligu okusil premiérově.
Gordie Howe se loučil s NHL v 62 letech
Čtyřnásobný vítěz Stanley Cupu, hokejista Gordie Howe, ukončil svou kariéru pravého křídla v NHL jako dvaašedesátiletý. V sezoně 1989/90 vsítil během 80 utkání za Hartford Whalers 15 gólů a přidal 26 přihrávek.
Italský běžec na lyžích Maurilio de Zolt si pověsil na krk zlatou olympijskou medaili v roce 1994 jako třiačtyřicetiletý - ve štafetě. Ve stejné disciplině se stala olympijskou šampionkou o dva roky dříve čtyřicetiletá Ruska Raisa Smetaninová.
"Čtyřkřížkový" gólman Zoff vyhrál fotbalové MS
Větší šanci na úspěch než hráči v poli mají brankáři. A nejen hokejoví. Ital Dino Zoff vychytal squadře azzuře světový titul ve Španělsku 1982 a v paměti fanoušků zůstane navždy zapsaný jeho fantastický zákrok při výhře 3:2 s Brazílií . Zastavil hlavičku jednoho z "kanárků" tygřím skokem na brankové čáře.
Výjimky ovšem existují - středopolař Angličan Stanley Matthews obdržel Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy v 41 letech.
A v technických disciplínách nelze podceňovat ani vyslovené seniory. Švédský střelec Oscar Swahn získal v Antverpách 1920 olympijské stříbro jako třiasedmdesátiletý. S družstvem ve střelbě na siluetu běžícího jelena.
