reklama

V 80 letech běhat nebudu, říká vytrvalkyně Kamínková

Petra Kamínková vládne českým vytrvalkyním na dráze i na silnici. Petra Kamínková vládne českým vytrvalkyním na dráze i na silnici. autor: Josef Čech, www.atletika.cz
Rozhovor s nejlepší českou vytrvalkyní Petrou Kamínkovou

Praha - Když olomoucká vytrvalkyně Petra Kamínková zvítězila loni v běchovickém závodě poosmé za sebou,  vytvořila rekord trati. Letos vyhrála podeváté.

Podobně rekordně si vede i na dráze. Na červnovém mistrovství republiky získala dvanácté a třinácté zlato. Tolik jich ještě žádný český atlet nemá.

Osmdesátníky na běchovické trati obdivuje, ale napodobovat je nemíní. Láká ji ještě olympijský Peking a pak už pomýšlí na založení rodiny.

Slavný silniční závod na 10 km Běchovice - Praha jste letos vyhrála již podeváté v řadě. Dokážete se z dalšího z mnoha triumfů na této trati ještě radovat?
Rozhodně si vítězství moc vážím. Stále obhajovat prvenství je velmi těžké. Každý rok se na mě navíc někdo chystá a chce mě porazit.

Z VÝSLEDKŮ BĚCHOVIC

Muži: 1. Pascal Sarwat (Tanzánie) 31:01, 2. Jan Kreisinger (AK Kroměříž) 31:13, 3. Vít Pavlišta (AC Slovan Liberec) 31:58, 4. Daniel Fekl (AK Kroměříž) 32:09

Ženy: 1. Petra Kamínková (AK Olomouc) 35:28, 2. Vendula Frintová (Hvězda SKP Pardubice) 36:44, 3. Lenka Všetečková (Sokol České Budějovice) 36:58

Zdroj: ČAS

Vaše časy se rok od roku příliš nemění. Pohybujete se celých těch devět let mezi 34 -35 minutami. Máte zde již nějaké zažité tempo a pevně danou taktiku?
Vždycky to tak nějak vyjde. Jsem tempařka. Nejrychlejší závod jsem běžela v roce 2003, kdy jsme se honily s Janou Bílkovou. Setřásla jsem ji až na osmém kilometru a byl z toho můj zatím nejlepší čas 34:34 minut.

Od té doby se neobjevila podobně vyrovnaná soupeřka?
Je to spíše tak, že Běchovice často běhají holky z dráhy. Končí jim sezona, berou to jako její uzavření, už tolik netrénují. Já závodím celý rok, na dráze i na silnici,  takže u mě je to jiné.

V osmdesáti běhat nebudu

Co říkáte osmdesátníkům na desetikilometrové trati Běchovice - Praha?
Obdivuji je, ale myslím si, že by se měli víc šetřit a myslet na své zdraví. Berou závod velmi prestižně a strašně mezi sebou soupeří.

Více o závodě Běchovice - Praha čtěte ZDE

Jak dlouho chcete závodit vy?
Mám manažera, kterému je 73 let. Každý den si chodí zaběhat. Když se ho ptám, proč si také nestřihne nějaký veteránský závod, říká, že se už v mládí nazávodil dost. Podobné je to se mnou.

Je mi třicet čtyři, v osmdesáti určitě běhat nebudu a za nějakých deset let už chci sport dělat jen pro radost. Dát si závod prostě jen pro potěšení, udělat si hezký den a setkat se s kámoškami.

Pomýšlíte na konec kariéry?
Láká mě ještě příští rok olympiáda v Pekingu.   Ráda bych se pokusila o limit na maraton, třeba se mi to poštěstí. Pak už bych ale chtěla založit rodinu. Vdaná už jsem, teď ještě dětičky.

Se samotným běháním ale asi jen tak neskončíte.
To určitě ne, je to můj život. Jak nejdu den běhat, už jsem doma celá nesvá. Holky si chodí zacvičit aerobik, to já zase nemusím, bolí mě z něj celé tělo. Budu raději běhat, abych po konci kariéry neztloustla.

Večerem přes kočičí hlavy

Co jste říkala novince na Mattoni Grand Prix, kdy se běh žen na 5 km konal až ve 20 hodin a běželo se osvětlenou večerní Prahou?
Nápad se mi líbil. Díky tomu že se start posunul na večer, přišlo víc lidí. V neděli dopoledne, kdy se tradičně startovalo, lidé vyspávají. Praha zkrátka žije večer.

Petra Kamínková Devětkrát ten samý obrázek: Petra Kamínková protíná jako první závodnice pásku v cíli běchovického závodu. Foto: Josef Čech, www.atletika.cz

Na druhou stranu není večerní start zrovna ideální pro nás elitní běžce. Nedají se zaběhnout nějaké slušné časy, člověk musí koukat pod nohy na kočičí hlavy.

Jak jste spokojená s výsledným pátým místem?
Jsem ráda, že jsem potvrdila první pozici mezi českými závodnicemi. Možná bych mohla bojovat i o celkovou třetí příčku, ale měla jsem ten den hrozně nabitý. V Sušici se konalo finále extraligy a já běžela tři kilometry. Pak jsem se narychlo přesouvala do Prahy.

Divoká karta? Nůž na krku

Jak jste přivítala divokou kartu na MS v silničním běhu?
Jsem hrozně ráda, že zase budu reprezentovat naši zemi. Znamená to pro mě ale zároveň obrovský nůž na krk. Dali mně divokou kartu, tak nesmím zklamat. Na reprezentačních akcích navíc bývám dost nervózní.

S jakými ambicemi odjíždíte do Udine na světový šampionát?
Doufám, že tam neudělám ostudu. Naběháno bych měla mít, snad budu spokojená aspoň s časem. Je to v Evropě, do Itálie se sjede hodně velká konkurence. Zatím nejsilnější startovní pole jsem totiž zažila v Bruselu, naopak nejslabší v Indii.

Co vás čeká do 14. října, kdy se MS koná, a co po tomto datu?
Abych se nepřetrénovala, vybrala jsem si na neděli maličký závod na 5 km ve Švýcarsku.

Po šampionátu jedu na Slovensko do lázní, začátkem listopadu mi pak na soustředění v Tatrách začíná příprava na novou sezonu.

reklama