V devatenácti letech je dvojnásobnou juniorskou mistryní světa a vicemistryní Evropy. Jako by se snad na divoké vodě i narodila. Opak je ale pravdou - rodačka ze Sušice totiž velkou část kariéry trénovala na domácí řece Otavě, na umělý kanál se tak dostala spíše sporadicky.
"Jako nevýhodu to ale nevnímám, spíše naopak. Minimálně v začátcích to člověku pomůže. Nejprve se totiž musíte naučit pádlovat a správnou techniku. To se lépe trénuje na klidné vodě, navíc se tam buduje fyzička," vysvětluje Galušková.
Ke kajaku ji přivedl otec, který se v oboru pohybuje coby výrobce lodí. "Jsme tři sestry a tátovi bylo fuk, co budeme dělat za sport - jen chtěl, abychom se hodinu denně hýbaly. Všechny jsme si ale vybraly slalom," říká devatenáctiletá brunetka.
Právě díky tatínkovi tak má závodní loď vyrobenou vždy přímo na míru. Nemyslí si ale, že by volba "prostředku" hrála pro závodníkův úspěch zase tak zásadní roli. "O lodi to až tak moc není. Pokud jezdíte na hodně staré, tak se to pozná, jinak ale není velký rozdíl mezi dvěma výrobci. Pokud je jezdec dobrý, zvládne to na všem."
Dobrá juniorská šampionka bezpochyby je. Problém je v tom, že pro účast na olympiádě musí být nejlepší. Kvůli kontroverznímu systému nominací, kdy může v kategorii z každé země bez ohledu na její sportovní proslulost startovat jen jediný reprezentant, je vstupenka na Hry opravdu exkluzivním artiklem.
Reálněji to pro mladou závodnici vypadá s účastí na seniorském mistrovství Evropy, které hostí na konci září pražská Troja. Šampionát se měl původně konat v Anglii, kvůli pandemii koronaviru byl ale odložen a přesunut do Česka. Galušková tak může mezi "dospěláky" zabodovat na prestižní akci před domácím obecenstvem. Zapotřebí je zvládnout čtyři kvalifikační závody, z nichž vzejde trojice postupujících.
Celosvětová karanténa a s tím spojené odložení mnoha ostrých klání jí paradoxně přišly celkem vhod. Kvůli nabitému jaru se totiž slalomu nemohla věnovat na sto procent. "Upřímně jsem letošní sezoně moc nedávala, protože mě čekala maturita na gymnáziu a přijímací zkoušky na vysokou školu," líčí.
Právě u výběru dalšího studia úspěšné kajakářky je třeba se zastavit. Vodnímu slalomu zasvětila dospívání, v žebříčku zálib a vášní ale peřeje zaujímají až druhé místo. Antonii totiž uchvátila letadla. "Když mi bylo asi třináct, podívala jsem se jednou při vystupování do otevřeného kokpitu. Okamžitě mě to okouzlilo a věděla jsem, že to jednou budu dělat."
Volba byla jasná. V sedmnácti si začala dělat pilotní průkaz na ultralight, aby si vyzkoušela, jestli je to pro ni to pravé. Letadla jí zachutnala, takže když si dávala na jaře přihlášku na vysokou, nebylo o čem přemýšlet.
Od září tak bude juniorská šampionka studentkou oboru profesionální pilot na Dopravní fakultě ČVUT. "Maminka se dost zděsila, když jsem jí to oznámila. Obzvlášť teď, když kvůli koronaviru není situace v tomhle odvětví zrovna příznivá. Pro mě to ale byla jasná volba," usmívá se aspirující pilotka, jejímž nejoblíbenějším strojem je Boeing 787.
Právě vášeň k letadlům je tak trochu důvodem, proč už k závodění přistupuje s nadhledem. "Když jsem byla mladší, tak jsem byla smutná, když jsem skončila desátá. Jak mi do toho teď skočila letadla, tak je to jiné. Chci samozřejmě ještě nějakou dobu vítězit, kdo by nechtěl. Ale když dojedu pátá nebo budu muset s vodou kvůli něčemu skončit, svět se mi nehroutí."
