"Orel Eddie? Byl tak legrační. Já nikdy nevěděl, jestli je doopravdy blázen, nebo ze sebe dělá šaška, protože má vymyšlené, jak z toho bude těžit," vzpomínal kdysi na Edwardse český skokan Pavel Ploc.
Na olympiádě 1988 v Calgary získal Ploc stříbro na středním můstku, Brit obsadil v tomto závodě poslední místo s 69 body. Předposlední Španěl Bernat Sola jich měl 140.
Na velkém můstku přidal Edwards skoky o hodnotách 30 a 27,5 metru. Ale i tak se dostal třeba do řeči šéfa organizačního výboru Franka Kinga při závěrečném ceremoniálu her.
"Někteří sportovci tady získali zlato, někteří překonali rekordy. A jeden muž létal jako orel," prohlásil.
Stal se z něj jeden z nejslavnějších outsiderů sportovní historie, což mu otevřelo dveře do světa šoubyznysu (na olympiádě v Calgary startoval mimochodem i proslulý jamajský bob).
Ale to nebyl od začátku Edwardsův plán, jak se možná domnívá Ploc.
Michael Edwards se narodil 5. prosince roku 1963 v Cheltenhamu v Anglii a přezdívku Eddie mu dali spolužáci podle příjmení.
Na lyžařském kurzu v Dolomitech propadl sjezdovému lyžování a dlouhá léta se pak snažil prosadit právě v této disciplíně.
"Už jako malý jsem chtěl být lyžařem a kaskadérem," popisoval později. Na sjezdovkách se ale výrazněji neprosadil, v Evropě ani v Lake Placid, kde to zkoušel s vidinou menší konkurence.
Jednoho dne si všiml můstků a vzal si do hlavy, že skoky na lyžích pro něj budou tím pravým: "Lyžař a kaskadér, skoky přece spojují obojí."
S tréninkem začal v Americe, v dalších letech obrážel alpská střediska nebo můstky na severu Evropy. Při tom brigádničil a pomáhal, s čím se dalo.
Ve Finsku přespával v psychiatrické léčebně. Vybavení si půjčoval, co na tom, že boty měl velké a navlékal šestery ponožky.
V roce 1986 se dostal na Turné čtyř můstků a v Oberstdorfu překonal skokem dlouhým 67 metrů britský rekord. Ve stejné sezoně závodil na mistrovství světa a podle platných kritérií se kvalifikoval na olympiádu.
Před odletem do Calgary o něm BBC natočila dokument, který viděli i lidé v Kanadě. Hned po přistání vítali fanoušci obrýleného Brita jako hrdinu. Podle jednoho z transparentů se zrodila slavná přezdívka Orel Eddie (anglicky "Eddie the Eagle").
"Měl brýle jako popelníky, byl tlustý, se skokany neměl nic společného. Každopádně měl odvahu, že se z můstku pustil dolů, to se musí nechat," vyprávěl Ploc. "My za medaili nedostali nic, zato Eddie hned po Calgary vydělával statisíce," dodal.
Po olympiádě zasypaly Edwardse sponzorské smlouvy, byl hostem televizních pořadů, ale nechtěl přijmout nálepku věčně posledního komika.
"Nebyl jsem vždy poslední. Porážel jsem soupeře z Bulharska, Maďarska nebo Španělska. To ale nikoho nezajímalo," tvrdil. Také Ploc od něj slyšel, že olympiádu jednou vyhraje.
Jenomže v lednu 1989 na můstku v Innsbrucku ošklivě spadl, prodělal otřes mozku a zlomil si klíční kost. Navíc došlo ke zpřísnění kritérií pro kvalifikaci na olympiádu (pravidlo se vžilo jako "Eddie the Eagle Rule") a Edwards už se pod pěti kruhy nikdy neobjevil.
V roce 1992 vyhlásil bankrot, později se živil jako právník.
Před sedmi lety vstoupil do kin film Orel Eddie, v němž ústřední postavu ztvárnil Taron Egerton. Nebyl to sice Robert Redford ani Brad Pitt nebo Tom Cruise, které si Edwards pro tuto roli dříve představoval, ovšem snímek byl rozhodně úspěšný.
Momentálně na sebe čerstvý šedesátník Edwards poutá pozornost tréninkem na televizní soutěž "Dancing On Ice". Od skoků na lyžích tedy přešel ke krasobruslení. "Pětkrát jsem byl na konkurzu, ale až nyní jsem dostal šanci," prozradil deníku The Sun.
"Orel přistál," zněl před několika týdny titulek článku zmíněného deníku, doplněný fotkami padajícího Edwardse na ledě. Ale kdo ví, až se v lednu taneční televizní soutěž rozjede, třeba tentokrát neskončí poslední.
