reklama

Skvělá příprava a zatím mizerné výsledky. Ubíjí mě, že kvůli tomu šidím vlastní rodinu, říká Dvořák

Miroslav Dvořák Miroslav Dvořák autor: Zlata Vostrá
Miroslav Dvořák je už řadu let špičkovým reprezentantem v severské kombinaci. Je pravidelným účastníkem světových šampionátů se zkušenostmi ze dvou olympiád. Po letní přípravě na letošní olympijskou sezonu se však z úvodních závodů Světového poháru vrátil zklamaný. "Spoustu času jsem strávil na trénincích i v závodech a odpovídajících výsledků jsem zatím nedosáhl. Ošidil jsem tak svoji rodinu, což je mi moc líto,“ smutně se ohlédl v rozhovoru pro Aktuálně.cz za prvními závody Světového poháru ve Finsku a Norsku.

Nepodepisuje se na výsledcích horší příprava než v minulých letech?

Naopak, po dvou letech jsem ji mohl absolvovat naplno, bez zdravotního omezení. Náročný trénink přinesl i dobré výsledky v letním Grand Prix. S Portykem jsme vyhráli sprint dvojic a v jednotlivcích jsem dvakrát pronikl do světové desítky. Byl to určitě dobrý impulz do podzimní přípravy, která pak pokračovala v Rakousku, Německu a Finsku.

Jak jste se před prvními závody cítil?

Určitě líp než loni, ale uspokojivých výsledků jsem se nedočkal. Není to však poprvé, co se mi na začátku sezony nedařilo. Pamatuji si, že jsem přijel perfektně připravený a vracel jsem se bez bodového umístění. A naopak, necítil jsem se úplně dobře a potěšily mě pěkné výsledky. Nedávný druhý závod v Lillehammeru byl o něco lepší než ten předchozí v Ruce, ale k mé původní představě měl ještě daleko.

Největší rezervy vidíte ve skoku, nebo v běhu?

Hlavně na velkém můstku, na němž jsem se ve finské Ruce cítil až příliš opatrný. Ani po třech trénincích se moje výkony nezlepšily. Na pomalejším nájezdu jsem se nemohl dostat do ideálního postavení, což se pak podepsalo i na odrazu. Navíc mě trochu brzdily nevalné povětrnostní podmínky, ale na nic se nevymlouvám. Poslední závod v Norsku byl zcela regulérní a zase jsem skákal špatně.

Vidíte nějakou cestu ke zlepšení?

Na můstku se potřebuji dostat do obvyklé pohody, své výkony stabilizovat, víc si věřit a zbavit se smíšených pocitů. Počáteční nezdar se na mně podepsal hlavně psychicky. Doslova mě ubíjí, že spoustou času stráveného na lyžích a bez úspěšných vystoupení šidím rodinu, včetně tříletého synka. Přes všechno zklamání stále věřím, že když ještě trochu potrénuji, tak po hektickém úvodu přijdou lepší časy. Třeba už 16. a 17. prosince v Ramsau.

Nenapadly vás už černé myšlenky, že se s vrcholovým sportem v 31 letech rozloučíte?

Letošní sezona je olympijská, což je asi pro každého sportovce obrovský motiv. Flintu do žita tedy ani po zmíněných nezdarech neházím, budu se dál maximálně snažit o zlepšení a splnění mého "korejského snu", kterým je skončit v elitní světové desítce. Teprve po posledním závodě letošní sezony budu chytřejší, vezmu si týden na rozmyšlenou a teprve potom se rozhodnu, zda má cenu ještě dál pokračovat, nebo už je čas na odchod. Přiznávám však, že zatím na nějaké loučení nemyslím.

A kdyby přece jen jste se rozhodl k odchodu, tak kam by vedla vaše další cesta?

Tak to už vůbec nevím. Mám vystudovanou jen střední školu s maturitou, takže na výběr toho asi moc nemám (úsměv).

reklama